Když se v roce 2008 v zámoří konaly prezidentské volby, dostal jsem takový reportážní nápad, že je budu sledovat v televizi v nějaké hospodě, kterou si pronajali pražští Američané. Povedlo se, atmosféra byla skvělá. Seděl jsem u stolu s postarším párem, který samou radostí málem dostal infarkt, když vyhrál jejich favorit Barack Obama.
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. V sobotu jsem se nechal zlákat, že podobný zážitek si zopakuji u výsledků voleb slovenských prezidentských, našel na Facebooku lákadlo na akci Prezidentská haluškovica, no tak jsem se přihlásil – a na čo to bolo? Vlezl jsem do podzemí podniku na pražské Bělehradské třídě, čekal cimbálovku a rozjuchané bratry napjatě s borovičkou sledující výsledky Zuzany Čaputové, ale co myslíte? Žádnou televizi ani projekci tam neměli a barmanka mi poradila, nech sa pozerám na internet. Už tam nepáchnu.
Mezitím nás postihl apríl a musím kupodivu smeknout, neboť nikdo nedokázal vymyslet lepší šprým a provokaci než náš prezident, který si vyrazil na matějskou pouť. Jeho nekonečná typická drzost a zpupnost spočívá v kolotočářském protokolu, který mu Vráťa Mynář připravil s laskavým svolením ze všech možných mafiánských akcí podezřelého pořadatele akce Václava Kočky. Ten věnoval Zemanovi perníkové srdce, za což by si zasloužil 28. října přinejmenším Bílého lva!
V rámci utajení a boje proti milionovým hordám muslimských teroristů, kteří k nám denně proudí, zatím nevíme, kdy přesně se Miloš Zeman svezl na řetízkáči a kdy přesedlal na poníka. Ale za základní chybu v itineráři považuji návštěvu Strašidelného zámku. Zcela zbytečné. Což se dávno dostatečně neobklopil různými hrůznými zjevy bez prověrek a identity na Strašidelném Hradě sám?
