The Washington Post: Nepřátelské převzetí
Jednoho známého guvernéra se před pár dny zeptali, jak si republikánští kandidáti povedou o volebním superúterý. „Trump vyhraje o deset bodů,“ odvětil guvernér, „a já neznám jediného člověka, který by ho volil.“ Vítejte v Republikánské straně roku 2016, kde peníze znamenají málo, doporučení ještě méně a status celebrity je víc než zkušenosti. Úterní výsledky vládcům Republikánské strany jasně ukázaly, že Trump převzal kontrolu nad jejich stranou.
Manhattanský miliardář potřel veškerou konkurenci, urazil každého člena stranického establishmentu a dokázal, že zřejmě neexistuje nástroj, který by ho zastavil. Vítězství v Massachusetts, Virginii, Tennessee, Alabamě, Arkansasu, Vermontu a Georgii jen podtrhla, jak slabé jsou dnes republikánské stranické struktury. Další solí do jejich ran byl obstojný úspěch Teda Cruze a další zklamání v řadě pro Marka Rubia.
Historik Jon Meacham, držitel Pulitzerovy ceny, tvrdí, že Trumpovo nepřátelské převzetí Reaganovy strany nemá v americké historii precedens: „Trump dokázal unést celou politickou stranu a piloti se ptají, proč nikdo není na jejich straně. Pasažéři oslavují chlapíka, který převzal řízení letadla.“ Pokud ale Trump nezvládne uřídit vše, co s nepřátelským převzetím strany či firmy souvisí, pak se Meachamova slova, že George W. Bush byl pravděpodobně posledním republikánem zvoleným do Bílého domu, mohou stát nejtrvanlivějším poselstvím letošní vpravdě surrealistické kampaně.
NewAmerican: Koho děsí Trump
Další a další státy potvrzují převahu Donalda Trumpa. A analytici i média mají starosti. Bývalý sloupkař New York Times Frank Rich tyto starosti shrnul: „Stranický establishment stojí před zásadním rozhodnutím: buď Donalda Trumpa zničit, nebo jej obejmout… A mnohem složitější by bylo jej zničit.“ Otázka, na niž Rich neodpověděl, zní: Kdo jsou ti lidé, kteří tvoří „establishment“?
V roce 1961 nabídla vnučka Theodora Roosevelta Edit Kermit Rooseveltová definici této mocenské kliky. Její definice platila před 55 lety a do černého míří i dnes: „Pojem establishment je obecný a označuje mocenskou elitu mezinárodních financí, byznysu a vlády, vesměs ze severovýchodu; lidi, kteří drží většinu moci bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě. Jaký je jejich světonázor? Že nejlepším nástrojem pro boj s komunismem je socialistický superstát vedený „experty“, jako jsou oni.
Výsledkem byl nárůst role státu a odevzdání americké suverenity OSN.“ Dnes je tato moc koncentrována především v newyorské Radě pro mezinárodní vztahy. Jestliže tito lidé potřebují zničit Trumpa, pak se zdá, že Trump není jedním z nich. Což by mohlo být velké plus. Jiní kandidáti takové obavy nevzbuzují. Tento text nemá být doporučením k volbě. Když se mě někdo ptá, koho bych volil, odpovídám, že toho, kdo chce, aby USA vystoupily z OSN.
Takže mým favoritem není nikdo z republikánského (či demokratického) pole. Ale jestli se Trump dostane do Bílého domu, mohl by si uvědomit důležitost odchodu z OSN. To by z něj udělalo hrdinu pro každého plnokrevného Američana.
Financial Times: Slabiny demokracie
Srovnávání Donalda Trumpa s Hitlerem je přehnané. Ale jeho vzestup ukazuje, jak mohou demokratické procedury ztratit svou podstatu a stát se jedovatými, pokud ve společnosti panuje ekonomická frustrace a obavy z budoucnosti. Možné zvolení Trumpa prezidentem je největší současnou hrozbou pro prosperitu a bezpečnost USA. V žádných z předchozích voleb jsem se nebál, že by výsledek, který jsem považoval za špatný, ohrožoval samu podstatu amerického projektu.
Problém nejsou Trumpovy politické postoje. V těch pár oblastech, v nichž nejsou zcela nečitelné, jsou praštěné. Problém je, že Trump demagogicky nabízí sílu své osobnosti jako magické řešení všeho a říká, že je připraven rozdrtit cokoli a kohokoli, kdo se mu postaví do cesty. Už si vyzkoušel flirt s Ku Klux Klanem a urážky žen. Sliboval zabíjení rodin teroristů, extrémní formy mučení a zákaz vstupu muslimů do země.
Co bude dělat, až bude mít kontrolu nad NSA, FBI a dalšími nástroji? Už nyní tvrdí, že protestující na jeho mítincích by měli „dostat nařezáno“. Amerika byla vždy vedena spíše autoritou idejí než ideou autority. Nic není důležitější než jasně říci, že tradice energické politické debaty a kompromisu bude pokračovat. Čím dříve bude Donald Trump odsunut zpět mezi nevýznamné aspekty našeho národního života, tím lépe na tom budeme my i celý svět.
