Zápisník Jana Novotného: Marx-Engels-Stropnický. Do kampaně vtrhl levicový živel

Jana Maláčová a Matěj Stropnický jako Blanka a major Zeman při obsazování továrny v únoru 1948.

Jana Maláčová a Matěj Stropnický jako Blanka a major Zeman při obsazování továrny v únoru 1948. Zdroj: Koláž reflex.cz

Matěj Stropnický s Janou Maláčovou na inspekci v továrně na Teplicku.
Matěj Stropnický s Janou Maláčovou na inspekci v továrně Borgers na Rokycansku.
Jan Novotný, zástupce šéfredaktora E15
4
Fotogalerie

Inspekční reconquista po tuzemských fabrikách v doprovodu politiků a blikajících iPhonů, kterou vymyslela dvojka kandidátky ČSSD v Praze Matěj Stropnický, je zatím nejlepším tahem letošní kampaně. Hned vedle Babišovy nové knihy, kterou nikdo nepřečetl, ale všichni o ní mluví.

Ukazuje se, že k tomu, aby nějaký politik uzmul část mediální pozornosti dosud neotřesitelnému premiérovi, musí evidentně v Česku překračovat etické hranice a nejspíš i zákony. Novému tahounovi české levice Matěji Stropnickému se sice pokus o třídní boj v českých fabrikách trochu vymkl z rukou, jak už to tak při podobných proletářských akcích bývá, ale předvolební téma vykořisťování se mu každopádně podařilo zasít do českého veřejného prostoru. A do voleb už v něm zůstane.

Úspěch Stropnického guerilly potvrdil i čtvrteční happening ODS, kdy se její politici Jan Skopeček, Martin Kupka a Jan Bauer vydali v oranžových vestách na ministerstvo práce a sociálních věcí zkontrolovat, jak ministryně Jana Maláčová plní své pracovní povinnosti.

Ještě několik takových „parodických“ kontrol z dílny politické konkurence a v kampani už se nebude mluvit o ničem jiném než o Matěji Stropnickém. Nakonec ta nečekaná pozornost může ČSSD pomoci přeskočit pětiprocentní laťku do sněmovny. 

Stropnický přitom musí sázet na to, že se nikdo z cílové voličské skupiny nebude ptát, zda je vůbec možné, aby politik zveřejňoval detaily o probíhající kontrole práce na sociálních sítích. Nebo jestli je etické a zákonné, aby politik takto zasahoval do nezávislosti veřejné správy a její pravidelnou činnost využíval ve své kampani. A jak se vlastně čerstvý uchazeč o poslanecké křeslo „zničehonic“ stal poradcem ministryně?

Ve veřejném prostoru nakonec může zůstat jen odpor vůči tomu, aby se „zákony přizpůsobovaly byznysu“, jak bývalý šéf zelených píše na svém Facebooku. Což je také ta zpráva, kterou chce Stropnický pomocí spektakulárních akcí dostat ke své cílové skupině. 

Kdo si pak vzpomene na to, že ČSSD, tedy strana, za niž mladý politik v Praze kandiduje, vedla během posledních třiceti let rezort práce a sociálních věcí celkem 16 let, během nichž měla nespočet příležitostí, jak podmínky zaměstnanců i Stropnickým tolik kritizované agenturní zaměstnávání změnit. 

Nestalo se tak. Není ani divu, když ČSSD posledních osm let vládla v koalici s jedním z největších zaměstnavatelů v zemi. A ani Stropnický nevylučuje, že v této koalici s českým „arcivykořisťovatelem“ bude strana pokračovat. Na to, co po volbách zbyde z hysterického křiku za práva zaměstnanců, se zřejmě také nikdo ptát nebude.