Pirátská strana neuspěla u Ústavního soudu se stížností proti diskriminaci mladých při volbách do Senátu. Je skutečně podivné, že v hyperkorektním systému je masa plnoletých občanů z kandidátek automaticky vyloučena jen na základě věku. Senátorem se podle ústavy může stát jen osoba, které už bylo čtyřicet. Ještě podivnější je, že se kolem rozhodnutí soudu nestrhl žádný povyk ze strany ochránců lidských práv. Asi by se snažili jinak, kdyby se stát pokoušel omezit vstup do Senátu naopak horní věkovou hranicí s poukazem na hrozící stařecké zdětinštění kandidátů. Nebo, nedej bože, ještě jinými kritérii.
Pirátská strana do problému rýpla a odhalila pokrytectví systému, který na jedné straně přiznává mládežníkům dost zodpovědnosti k tomu, aby posílali jako soudci lidi za mříže, vozili tisíce pasažérů jako strojvedoucí nebo řídili ministerstva, na druhé straně konzervuje něco na způsob rady starších.
I Piráti se ale ve svatém boji dopustili nekorektnosti, když jako jeden z argumentů uváděli, že Senát nemůže z principu držet krok s dobou a moderními technologiemi. Ano, je to možná nepatřičná rada starších, to ale ještě neznamená, že je to parta dědků a babek ovládajících jen psací stroj. Koneckonců i autor, dávno způsobilý býti volen do Senátu, napsal tento Zápisník, pirátský světe, div se, na počítači.
