Čínská chřipka neexistuje. Že má COVID-19 k chřipce dál než Češi k přijetí eura, víme dávno. A čínská? Ke zpochybnění tohoto mě přivedl filozof Jan Sokol, nechť je mu zem lehká. „Covid je asi tak čínský jako čínský císař nebo čaj,“ říkal. Ztotožníme-li se s vysvětlením, že vir vzešel z přenosu zvířete na člověka, státní hranice z debaty odpadají. Naopak k počátečnímu zatajování problému světu můžeme označení čínské směle přiřadit. Jen do toho.
Země se otřásá. V Japonsku naměřili silné zemětřesení, na Islandu zase vybuchl vulkán, první v oblasti po osmi stech letech. Příroda je ve formě. Když s ní nebudeme „bojovat“ – spojení „válka“ s covidem je velmi časté – ale přizpůsobovat se, třeba budeme ve formě také. Přitom máme k úspěchu tak blízko, vždyť podle vládní mantry zbývají „poslední tři týdny“ a budeme v „cílové rovince“.
