Zápisník Marka Schwarzmanna: Kvóty na všechno

Prezident Miloše Zeman během své inaugurace (8. 3. 2018)

Prezident Miloše Zeman během své inaugurace (8. 3. 2018) Zdroj: Reuters

Řada aktivistů včera při oslavách MDŽ připomněla potřebu navýšení podílu žen takřka všude, nejen třeba u lopaty nebo v dolech. No proč ne. Hrůzu však nahání pomyšlení, že by se tak mělo stát kvůli kvótám. Osobně považuji za krátkozraké, nešťastné a spíše dehonestující ta desetiletí ženského boje o rovnoprávnost s muži. Pokud nezůstaneme u oceňování toho, kdo co a jak umí, a začneme zavádět kvóty na všelicos, tak začnu taky jednu kvótu požadovat. Jakožto heterosexuální muž, běloch a třicátník se totiž v těch globálních upřednostňovacích trendech totiž začínám cítit celkem dost ohrožen.

Včera to v sále při inauguraci muselo být pro přítomné těžké. Neměli třeba možnost si vzteky zaklít nebo samou radostí tu a tam výsknout tak, jak jsme to dělali my, prostý plebs u televizních obrazovek. Řada z nich navíc čelila těžkému rozhodnutí: Zůstat sedět a vyjádřit tak respekt funkci, ale neodsoudit tam znějící dezinformace, a tím si nechat zlomit „něco uvnitř sebe“, nebo narušit ceremonii šoupnutím židle a klapotem podpatků, ale uchovat si sebeúctu?

Výše zmíněná témata MDŽ a emancipace žen podle mě umně skloubila Miroslava Němcová. Ono tak co jiného než rázný odchod ze sálu by si ženy vážící si nejen sebe, ale i společnosti, v níž žijí, mohly přát. Osobně bych také odešel, navíc s lítostí na mysli. S lítostí, že z lidské kultury vypadl ten pověstný opičí zvyk házení fekáliemi.