Katolická církev si na svou staronovou roli investora a hospodáře rychle zvyká. Nic by na tom neměly změnit ani návrhy na zdanění církevních restitucí, říká v rozhovoru pro E15 generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.
Církev byla po dlouhou dobu finančně závislá na státu. Jak si na novou ekonomickou logiku kněží a zaměstnanci církve zvykli?
Církev má v našem prostoru tradici s hospodařením přes tisíc let. Ta padesátiletá proluka byla příliš krátká na to, abychom hospodařit zapomněli. Navíc se jako mezinárodní subjekt můžeme opírat o zkušenosti ze zahraničí.
Samozřejmě u jednotlivců může být problém, že se naučili přijímat a nepřemýšlet o tom, že je třeba ty prostředky někde získat. Pracujeme na tom, aby i na úrovni farností byli lidé vzděláváni v ekonomice.
Církev investuje hojně do půdy, realit a nemovitostí. Proč?
Naším záměrem je rozšiřovat majetkové portfolio. Pro dlouhodobý charakter investic je vhodné proměňovat peníze na majetek, jsme spíše správci majetku než podnikatelé. To znamená, že budeme usilovat o pořizování půdy, lesních ploch a nemovitostí.
Jak citelnou ztrátu by pro církev znamenalo zdanění restitucí?
Já si myslím, že je to technicky možné, jen pokud by se porušily principy právního státu. V tom případě bychom nemohli mluvit o zdanění, ale o konfiskaci. Pak bych měl ovšem větší strach o právní prostředí v naší zemi než o ty peníze.
Domnívám se však, že finanční náhrady jsou jištěné a ze strany církví vůči státu velkorysé, takže se používají spíše jako slogan pro vzbuzení emocí. Podle mého názoru navíc většina těch, kteří o tom mluví, ví, že je to téměř nerealizovatelné.