Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Centrální banky, bezpochyby nejsilnější hybatel vývoje finančních trhů posledních let, se dostaly do nezáviděníhodné situace. Stojí totiž před Sofiinou volbou.
Utahovat šrouby s cílem srazit spotřebitelskou inflaci za cenu ekonomické recese, anebo obětovat stávající inflační cíl a riskovat důvěru lidí v současný finanční systém? Ostré otázky, ale na místě. Reálně se totiž bavíme o finančním detoxu. Tentokrát už nejde pouze o teoretizování na konferencích. Voldemort v podobě vysoké inflace je zde, ministerstvo kouzel musí s pravdou ven.
Můžou za to oni. Spekulanti, rafinérky a jejich marže, Vladimir Vladimirovič či covid. Nebo samotní centrální bankéři a jejich diagnóza a léčba posledních krizí. Na to nám odpoví budoucnost a vědecké bádání. Nyní je třeba s inflačním Voldemortem bojovat, je tady s námi.
Centrální banky už reagují, některé rychleji, jiné pomaleji. Na stole jsou v zásadě dva extrémní budoucí scénáře. Vysoké sazby, recese a vyšší nezaměstnanost, pak bude platit heslo „cash is king“. Nebo pádivá inflace, ztráta důvěry v měnu, její překotné utrácení a držba reálných aktiv. Nikdo pořádně neví, který zvítězí.
Co na to investor? Ten by neměl přemýšlet v extrémních scénářích. Pravda bývá někde uprostřed. Neriskovat, Voldemorta sám nepřemůže. Klíčová je diverzifikace a spolupráce s ostatními, třeba podílníky. Čech si pak může jednoduše objednat ochranný balíček čítající tři části: a) krátkodobé řešení s potenciálem výnosu blížící se základní sazbě ČNB (sedm procent); b) české státní dluhopisy, které konečně zase nabízejí zajímavé výnosy (kolem šesti procent) a při možném budoucím poklesu sazeb i významný růst jejich cen; c) reálná aktiva z celého světa, akcie velkých a hodnotově orientovaných firem, které se samy pravděpodobně s Voldemortem poperou.
Autor je produktový specialista, Amundi Asset Management
