Američtí a evropští zastánci názoru, že „demokracie“ je vývozní artikl Západu, se musejí drbat na hlavě. Pomohli jim přece svrhnout Mubaraka, který chudáky Egypťany utlačoval přes třicet let, nyní by měli štěstím skákat dva metry vysoko, tak kde je problém? Možná v tom, že dvacetiletí strhávači režimu nevědí, co si s tou svobodou počít, a že osvícení „diktátoři“ mohou být v určitých regionech světa zárukou stability a nakonec i toho individuálního pocitu štěstí.
Když nevíte, koho, viňte bankéře, ideálně toho centrálního… Tak by mohla znít jednoduchá národohospodářská poučka. Investoři, kteří se spálili při nedávném pádu cen aktiv na rozvíjejících se trzích, by rádi prstem ukázali na americkou centrální banku (Fed) a jejího šéfa Bena Bernankeho, protože to oni tiskli peníze jak o závod, které nakonec skončily na rozvíjejících se trzích a táhly je poslední tři roky rychle nahoru. Když chce Fed nyní rotačky zastavit, přišel hodně rychlý pád a vystřízlivění. Naštvaní mohou být tito investoři jen sami na sebe, měli skončit v tom nejlepším anebo si alespoň pamatovat jinou poučku: lehce nabyl, lehce pozbyl.
