Zdeněk Pečený: Krádež za bílého dne?

Není správné sahat na vklady klientů v bankách. Evropská unie nebo spíše eurozóna tím otevřela další Pandořinu skříňku. Když se na záchraně státu mohou podílet vklady v kyperských bankách, proč by za chvíli nemohly vládám pomáhat bankovní vklady také v dalších zemích? Zatím můžeme jen doufat, že se tak nestane.

Otázkou ale zůstává, proč tvoří vklady zahraničních vkladatelů na Kypru polovinu všech depozit? Když má někdo na Kypru peníze, asi tam optimalizoval svou daňovou zátěž. Bude záležet na tom, o jakou část vkladu nakonec přijde, ale možná se mu to díky úspoře na dani vyplatí i po jednorázovém zdanění vkladů. Jisté je zatím jen to, že se Německu povedlo naprosto zničit důvěru v Kypr.

Konkurence na dráze je potřeba více, než si někdo myslí. Bohužel se zatím soustředí na jednu jedinou trasu v zemi. A co to udělalo s cenami jízdenek na více než tříhodinové cestě? Prodávaly se i za sto korun. A to v čistých a moderních vlacích.
Podobnou konkurenci by si zasloužila linka z Prahy do Vídně, často využívaná obchodníky. Pokud si České dráhy myslí, že je možné účtovat 3500 korun za zpáteční jízdenku v první třídě a za tyto peníze není třeba ani poklidit toalety a vybavit je mýdlem a toaletním papírem, pak potřebuje tu nejtvrdší konkurenci na světě. Dalším problémem je, že při cestě z Vídně se v Brně vagon první třídy začne plnit držiteli „režijek“ a rázem je po klidu. Tohle opravdu není služba za 3500!

David Klimeš: Dárek pro novou generaci euroskeptiků

Ilona Švihlíková: Kypr jako průzkum bojem