Když minulý týden skončil Andrej Babiš se svou protikorupční přednáškou na pražské Vysoké škole ekonomické, jeden z účastníků si pro novináře ulevil, že to „snad nemůže být větší průšvih než minule Věci veřejné“. Babiš opravdu dělá vše pro to, aby se jeho životní vstup do politiky vyvedl více než ten Víta Bárty. Podobně jako Bárta se snaží pro svůj nový projekt nadchnout co nejvíce příznivců.
Zatímco Bárta po registrovaných příznivcích – véčkařích – požadoval jen jméno, mobil a bydliště, příznivci Babišova projektu mají vyplnit i obor, ve kterém pracují, a profesi. Zatímco Bártovi se za celou dobu existence Věcí veřejných podařilo omámit kolem 18 tisíc véčkařů, Babiš má po měsíci existence výzvy ANO2011 už skoro 16 tisíc podporovatelů. Oficiálně nahání své příznivce, aby jimi mohl nejpozději do dvou let zaplnit Václavské náměstí a v roce 2014 pak vyhrát sněmovní volby. Pokud se to ale náhodou nepovede, zbudou zaměstnavateli více než 24 tisíc pracovníků Agrofertu kontakty na tisíce lidí rozřazených podle věku, bydliště a profese.
Čestný kapitalismus
Kdyby se chtěl Andrej Babiš opravdu moc stát premiérem a nevyšlo mu to ve volbách, může si klidně založit svůj stát ve státě, kde bude neomezeným vládcem – patří mu totiž asi procento území republiky. Jeho šance uspět v politice jsou závislé na tom, jakým způsobem dokáže lidem představit příběh o Agrofertu. Babiš má svůj holding za oázu čestného kapitalismu v tuzemském „Palermu“: „Agrofert není produkt kuponové privatizace ani produkt české cesty privatizace na základě úvěru IPB. Agrofert byl budován systematicky a je výsledkem práce hlavně českých a některých slovenských manažerů.“
Naopak jeho protivníci mu připomínají například privatizaci Unipetrolu a nadstandardní kontakty s politiky, především sociálnědemokratickými premiéry. Jeden z nich – nový předseda národních socialistů Jiří Paroubek – se naposledy snažil proti Babišovi vymezit s odkazem na nekvalitní chleba, který prodávají jeho pekárny. Babiš obratem uveřejnil fotografie z nedávné exkurze Paroubka se slušivou síťovkou na hlavě v Babišově pekárně Penam. „Po celou dobu exkurze si pan Paroubek na kvalitu chleba z pekáren Penam nestěžoval. Že by se mu z něj udělalo těžko druhý den?“ vysmívá se Babiš politikovi, který mu například kdysi otevíral továrnu na řepku v Lovosicích, když se mu nepovedlo ovládnutí Setuzy. Peprnými zkazkami z minulosti útočí ale na celou elitu. Václava Klause viní, že si „spokojeně trůní“ nad tuzemskou korupcí a udílí prezidentská veta za peníze. Lobbisty Miroslava Šloufa a Marka Dalíka pasuje na symboly zdejších nepravostí.
„Pézetkář“ se svěřuje
V rámci zlepšení svého mediálního obrazu Babiš vydal i svůj podrobný životopis, což je pozoruhodné čtení, protože to je poprvé, co svůj pohled na komunismus a raný kapitalismus předkládá jeden z významných „pézetkářů“, tedy pracovníků podniků zahraničního obchodu, někdejší šlechty plánovaného hospodářství. Píše, že logicky volil studium zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické, neboť „zahraniční obchod byl samozřejmě velmi atraktivní, protože každý toužil vycestovat a dostat se z republiky pryč. V té době jsem měl dvě priority: stát se delegátem v cizině, jako byl můj otec, a vydělat si peníze“.
Ambicióznost se zjevně v rodině vysokého komunistického diplomata dědila: „Moje matka byla motorem naší rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly. Nechala se proto dokonce zaměstnat v Ústavu marxismu-leninismu a docílila toho, že mě vzali do KSS.“
Po pádu režimu se 36letý komunista Babiš, vedený i u StB pod krycím jménem Bureš, vrací z marocké mise do své „pézetky“ Petrimex. Jenže tam už panují jiné poměry. Ještě jako zástupce ředitele založí před dělením federace české pobočky Petrimexu (základ pozdějšího Agrofertu) a pak už bojuje s mečiarovci o podnik. Ve svém životopise nyní vysvětluje, jak se udržel v českém Agrofertu: „Začátkem roku 1995 došlo k navýšení kapitálu v Agrofertu švýcarským investorem tak, aby mečiarovci nemohli tuto firmu ovládnout.“
Nejasné začátky
Jeho příběh se švýcarskými investory je však dodnes nejasný. Oficiální Babišovo vysvětlení zní, že mu s financováním pomohli spolužáci ze střední, což v jeho případě znamená přátele z ženevského gymnázia. Vlastnická struktura Agrofertu byla dlouho hádankou. Když poprvé chtěl privatizovat Unipetrol, například tvrdil, že záhadnou firmu OFI vyměnila na postu majoritního vlastníka důvěryhodná skupina Ameropa – to ale nikdy nebyla pravda.
Jisté je jen to, že nyní Babiš Agrofert ovládá sám a své bývalé partnery vykoupil. V současných rozhovorech nezapomíná vždy podotknout, že jeho skupina nevyrostla na bankovním socialismu, ani kuponové privatizaci. Ještě před pár lety pro slovenský časopis Trend však žehral nad promarněnou příležitostí: „Chci zdůraznit, že jsem nezískal majetky v kuponové privatizaci jako jiní. Tam se dalo opravdu úžasně vyrůst při malém startovacím kapitálu. Trochu to považuji za chybu, že jsem se kuponovce nevěnoval. Ale ani jsem tomu moc nerozuměl a bral jsem to na lehkou váhu.“
Urputnost přinesla ovoce
Následný růst Agrofertu je známý příběh. Babiš se v Petrimexu spíše zaměřoval na chemii, v Čechách ale ucítil příležitost vybudovat impérium i na zpracovatelích potravin. Nečekaly ho zde žádné velké boje s urputnými sedláky, ale často snadná dohoda s dezorientovanými bafuňáři na postech šéfů zkrachovalých jednotných zemědělských družstev. Urputnost mu přinesla v obou státech federace několikeré zadostiučinění. Na Slovensku koupil firmy, jako je Duslo, jehož majitelé ho kdysi ze Slovenska „vyštípali“ do Česka.
V tuzemsku v roce 2009 slavil obrovský úspěch, když pohltil po letech bojů a vzájemného obviňování v médiích i před soudci Agropol Jiřího Malúše. Nyní se snaží o podobně velké sousto – koupí United Bakeries ovládnutí třetiny trhu s pečivem.
Pokud něco někdy Babišovi nevyšlo, tak to je především Unipetrol. „Byl jsem hlupák, když jsem to nekoupil. Měl bych to za 11 miliard a s výkupem drobných akcionářů za patnáct a nazdar,“ zlobil se Babiš později na svůj špatný odhad. Ani při druhé privatizaci mu Unipetrol i přes veškerou vstřícnost vlády ČSSD nepřinesl štěstí. Spolupráce mezi Babišem a Orlenem se pokazila, protože Poláci si spočítali, že je pro ně výhodnější se soudit s Babišem než mu prodat firmy, které mu slíbili. Babišovi zbyly jen oči pro pláč a obviňování z korupce.
Nevyhraje, ale impérium se rozroste
Babišova politická aktivita poněkud zastínila, že Agrofert dál roste nevídaným tempem. V rámci své firemní politiky od vidlí po vidličku se snaží o naprostou dominanci na pekárenském trhu, dále doplňuje svůj masný průmysl, přikupuje jednotlivá družstva a nově se vrhl i do lesnictví. Vedle toho kvůli politice rozšiřuje záběr Agrofertu i mimo chemii, zemědělství a potravinářství. Z policejních es získal Babiš exnáměstka ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Jiřího Veselého na post bezpečnostního ředitele podniku. Netají se ani tím, že by rád měl dávno v majetku nějaké médium.
Babiš sám jistě tuší, že v roce 2014 si nepůjde na Pražský hrad pro premiérský jmenovací dekret. To ale neznamená, že by prohrál. Jeho agrochemické impérium pronikne do veřejného života či médií a k ruce bude mít databázi tisíců potenciálních spolupracovníků z akce ANO2011.
Andrej Babiš
» 57letý byzysmen pochází z Bratislavy, jeho otec byl komunistický diplomat, mladý Babiš studoval v Ženevě a Bratislavě. Jako komunista a agent StB získal post v Perimexu
» po revoluci upadl v Perimexu v nemilost, přešel do Čech a ovládl české pobočky Perimexu – tak vznikl Agrofert
» z malé firmy vybudoval chemicko-zemědělský zpracovatelský holding tří stovek firem s konsolidovaným ziskem v řádu miliard korun.
» měl výtečné vztahy se Zemanovou i Grossovou vládou, výhodně privatizoval několik podniků – od Lovochemie až po Unipetrol, kamaráda má ale například i v Ivanu Langerovi
» nyní se dal na politiku s výzvou ANO2011, chce být premiérem
» v druhém manželství s Monikou má dvě děti, z předchozího manželství další dvě, žije v Průhonicích u Prahy
