Žiga Faktor: Macronovo Evropské politické společenství může pomoci v energetické krizi

Supersummit v Praze: Francouzský prezident Emmanuel Macron.

Supersummit v Praze: Francouzský prezident Emmanuel Macron. Zdroj: Blesk:Jakub Poláček

Supersummit na Pražském hradě: Francouzský prezident Emmanuel Macron
Příjezdy státníků na první jednání širšího formátu evropských zemí, Evropského politického společenství, 6. října 2022, Praha. Český premiér Petr Fiala (vlevo) a předseda Evropské rady Charles Michel.
Příjezd státníků na první jednání širšího formátu evropských zemí, Evropského politického společenství, 6. října 2022, Pražský hrad, Praha. Český premiér Petr Fiala a finská premiérka Sanna Marinová.
Kancléř Olaf Scholz
Petr Fiala vítá účastníky summitu
7
Fotogalerie

Už při pohledu na počty státníků, kteří se sjeli do Prahy na čtvrteční historicky první setkání Evropského politického společenství (EPS), je zřejmé, že se jedná o jednu z největších politických událostí novodobé české historie. To se samozřejmě odráží i v přístupu českého předsednictví v Radě EU, které věnovalo přípravě této velkolepé události spoustu úsilí. A to i proto, že představa o tom, jak má společenství vypadat, je stále ještě velmi nejasná. Je proto na místě položit si několik otázek, které naznačí jeho budoucí směřování – a šanci na úspěch. 

Nápady k vytvoření platformy, která by posílila spolupráci na evropském kontinentu a přispěla k hlubšímu propojení mezi členskými zeměmi EU s jejich sousedy, zaznívaly v posledních letech z více stran. Byl to ovšem francouzský prezident Emmanuel Macron, který tyto nesourodé myšlenky zformuloval do nápadu založit společenství.

Stalo se tak v návaznosti na začátek války na Ukrajině. Právě bezpečnostní charakter spolupráce, který se v současné podobě ukazuje jako dominantní, může ovšem být i největší překážkou budoucího fungování EPS. Snaha o jasné vymezení se vůči ruské agresi, která by měla být středobodem jednání, může (ale také nemusí) narazit na nevoli některých států – třeba Turecka, Srbska nebo Arménie.

Pokud se povede skrze EPS lépe spolupracovat v otázkách bezpečnosti, bude to zajisté dobře – i pro Česko. Nebude to ale snadné. Velká různorodost účastnících se zemí je důvodem, proč bude celé setkání vedeno na neformální bázi a po setkání nebudou přijaty ani žádné oficiální závěry. To sice značně usnadní průběh, ovšem oslabuje jeho možný dopad. 

Fiala přivítal na Hradě přes 40 státníků. Je to signál Putinovi?

Video placeholde
• Blesk - Nikola Forejtová, Jakub Kopřiva

Diskusní klub nebo funkční nástroj evropské spolupráce?

Aby mělo EPS reálné výsledky, bude se v následujících měsících muset jasně určit struktura spolupráce. V současné době slýcháme především komentáře o tom, že na rozdíl od složitého nacházení jednomyslnosti, které sledujeme na úrovni EU, by mělo být společenství co nejméně svázané formalitami. A je samozřejmě naprosto v pořádku, pokud tomu tak v první fázi fungování bude.

Bez formálních procesů a institucí však hrozí, že se z EPS stanou jen pravidelná setkání, na kterých si lídři vymění názory, ale to bude všechno. Kdo by taková setkání svolával a kdo by je platil? Česká republika a někteří další unijní diplomaté zdůrazňují, že společenství není nijak spojené s institucemi Evropské unie. Zároveň je ale jasné, že bez českého předsednictví by se tato akce v Praze nikdy nekonala.

Potenciál, který projekt má, bude muset být podpořen jasnou politickou vizí a formalizací budoucí spolupráce. Totéž by mělo platit i o členství v takové organizaci. To musí být podmíněné přihlášením se k hodnotám demokracie a jasným bezpečnostně-politickým směřováním. Teprve pak může být řeč o úspěchu.

První reálná šance na úspěch

Jedním z klíčových bodů, kterým by se měla jednání v Praze zabývat, je oblast energetické bezpečnosti. V návaznosti na dopady války na Ukrajině a současnou energetickou krizi může tento rozměr přinést v následujících měsících nejhmatatelnější výsledky.

Spolupráce skrze EPS by vytvořila jedinečnou platformu, díky níž by mohli lídři zemí napříč Evropou diskutovat o navýšení dodávek energií z energeticky bohatých zemí, jako jsou Ázerbájdžán či Norsko, a také o lepším propojení energetických sítí. To by pomohlo především zemím, které byly nejvíce závislé na dodávkách z Ruska. Státy by mohly zároveň lépe spolupracovat i v otázce společných nákupů či zastropování cen ruských surovin.

V současné době je jedinou podobně širokou platformou evropské Energetické společenství, kde ovšem dochází jen k setkávání na úrovni ministrů členských zemí a pouze jednou ročně. V dlouhodobém horizontu by EPS mohlo přinést pokrok i v ochraně klimatu a snížení závislosti na fosilních palivech v oblastech, jako jsou západní Balkán či Turecko.

Jako další oblasti spolupráce bývají zmiňovány i migrace či ekonomika. Bude ovšem zapotřebí jasnějšího tematického vymezení, které by nenarušovalo již zaběhnuté procesy v rámci EU, ale zároveň by na ně dokázalo funkčně navázat. „Nehonit příliš zajíců najednou“ a soustředit se v rámci společenství na několik málo témat se v tuto chvíli jeví jako správná strategie.

Ne, EPS by neměla žádným způsobem ovlivnit pokračování procesu rozšiřování EU nebo zmenšit perspektivu vstupu do EU zemím, které o něj stojí. Při prvních zmínkách o vzniku iniciativy se vehementně diskutovalo o tom, zdali je to konec rozšiřování EU, či potažmo jeho nový začátek. Nyní se zdá, že ani jedno. 

Z praktického hlediska bude členství v EPS pro země usilující o vstup do unie znamenat možnost intenzivnějšího kontaktu s představiteli členských zemí a účast na diskusích o oblastech společného zájmu – třeba o energetice nebo bezpečnosti. To je určitě pozitivní, na stranu druhou – zrovna nedostatek kontaktů rozhodně nebyl jedním z důvodů zdlouhavého přístupového procesu.

I tady je šance na reálnou změnu zatím otevřená. Pokud by se společenství proměnilo v organizaci s konkrétní a funkční strukturou, může se mnohem jasněji mluvit i o sblížení kandidátských zemí s EU, například v oblasti jednotného trhu, migrační politiky nebo již zmíněné energetiky.

Autor je vedoucí bruselské kanceláře institutu Europeum.