Ekvádorské souostroví Galapágy leží uprostřed Pacifiku, přesně na rovníku a daleko od jihoamerického kontinentu. Izolovanost souostroví pomohla zdejší přírodě ke vzniku mnoha druhů rostlin a živočichů, které nelze spatřit nikde jinde na světě.
Galapágy nejsou masovou turistickou destinací, spíše je zde možné potkat biology, potápěče nebo fotografy. Jedinečnost zdejší přírody spočívá i v naprosté nebojácnosti zvířat. Lze tady z několika metrů pozorovat lachtany, pářící se tereje, tučňáky nebo plavat se žraloky v lávových lagunách.
Nikde jinde na světě (snad vyjma Antarktidy) se člověk nedostane ke zvířatům tak blízko. Na jachtě do nepřístupných míst Na Galapágy jsem zavítal již podruhé, tentokrát jsem zvolil osmidenní plavbu komfortním katamaránem. Stabilní motorová jachta pro 16 pasažérů je ideálním prostředkem pro poznávání i těch nejzapadlejších koutů souostroví. Dopravila nás na jinak nepřístupná místa v divočině, kde jsme prožívali a poznávali zdejší přírodu. Několikrát denně jsme vyráželi na výpravy na ostrovy, prozkoumávali pobřeží z motorových člunů nebo z kajaků nebo šnorchlovali mezi želvami, tučňáky a lachtany.
Ačkoliv nešlo o čistě fotografickou plavbu, k mé radosti jsme za zvířaty vyráželi brzo ráno, abychom chytli hezké světlo. Po plážích, na kterých se slunili lachtani a mořští leguáni, jsme se toulali i před západem slunce.
Pak bylo dost času na baru společně zhodnotit zážitky a těšit se na další den. Plán plavby byl nabitý a dobře propracovaný, mezi jednotlivými ostrovy jsme přeplouvali většinou v noci, Ušetřili jsme tak čas a zatímco jsme spali, náš katamarán si to razil k dalšímu nádhernému kotvišti. Protože ochrana přírody má na Galapágách přísná pravidla, bylo třeba se po celou dobu pohybovat na vyznačených trasách v ucele- né skupince, pod dohledem licencovaného průvodce.
Pozitivem této organizovanosti je bezesporu minimální množství lidí, které tu potkáte. Většinou jsme byli v malé skupině široko daleko sami, někdy s námi v zátoce kotvila jedna až dvě další lodě, ale na břehu jsme se vždycky prostřídali. Kolem sopečných ostrovů Každá plavba po Galapágách je jiná, každá loď má jinou trasu a jiný plán navštívených míst. Naše plavba vedla kolem západních ostrovů, které mě lákaly svou velikostí i unikátním prostředím aktivní sopečné činnosti. Ve druhé polovině týdne jsme zamířili do nejvzdálenějšího koutu Galapág, kterým je západní pobřeží ostrova Isabela a ostrov Fernandina.
U divokého mysu Punta Vicente Roca jsme se po vydatné snídani naloďili do motorových člunů a pozorovali delfíny, nelétavé kormorány a zajímavé ryby, takzvané měsíčníky. Na dalším kotvišti jsem vyfotil stovky mořských leguánů, kteří se tu vyhřívali na slunci a nastavovali slunečním paprskům svá černá těla, prochladlá po dlouhém pobytu ve vodě. Tyto až metr dlouhé galapážské endemity vypadají skutečně prehistoricky a impozantně. Poskytují také vděčný a fotogenický námět. Ochotně mi pózovali dlouhé minuty.
Předposlední den jsme vyrazili ke kráteru sopky Sierra Negra, který je považován za druhý největší na světě. Leží ve výšce 1100 metrů nad mořem a v průměru měří deset kilometrů, téměř až k jeho okraji jsem se dostali náklaďáčkem zvaným „chiva“. Od parkoviště jsme stoupali dál asi hodinu, než jsme se dostali k samotné hraně, odkud jsme obdivovali úchvatný výhled na lávová pole hluboko pod námi. Ve stopách Darwina Jednoho rána jsme zakotvili u izolovaného ostrova Genovesa, který je doslova rájem nejrůznějších druhů ptáků. Loď jsme zakotvili v nádherné uzavřené Darwin Bay, která kdysi vznikla zatopením sopečného kráteru. Ze skalnatých útesů nás pozorovali terejové a rybáci, stovky dalších opeřenců kroužily po obloze nad námi.
Když jsem vyšplhal po útesech nahoru, připadal jsem si jako v zoologické zahradě: divocí ptáci tu hnízdí doslova všude, na zemi i na větvích stromů. Chlupatá mláďata fregatek a terejů bezmocně roztahují křídla a trénují tak létací svaly, zatímco jejich rodiče v klidu přihlížejí.
Odpoledne jsem se na mořském kajaku vydal prozkou- mat zátoku a po pár minutách pádlování jsem objevil malou lagunu u pobřeží, ve které si hraje několik malých lachtanů. Je to jakási lachtaní školka, ve které mláďata trénují plavání, jedno honí druhé, občas se lehce kousnou do kožichu a evidentně si užívají vodního prostředí.
Pomalu jsem mezi nimi pádloval v mělké vodě a pak se jsem se vrátil na katamarán, nastal čas večeře. Život na vodě i pod ní Nejzábavnější chvíle jsme ale prožívali pod vodou. Několikrát k nám při šnorchlování bez varování připluli zvědaví lachtani, kteří kolem nás proplouvali v těsné blízkosti a sváděli k podvodním hrátkám.
Jedním z vrcholných zážitků bylo koupání v „čisticí stanici želv“, které připlouvají k ostrovu Isabela, aby si od drobných rybek a krevet nechaly omýt své krunýře. Desítky želv se vznášejí v mělké zátoce a vůbec nám nevěnují pozornost, když kolem nich proplouváme v těsné blízkosti. Průvodce nás ke konci plavby vzal na místo, kde se v lávových skalních štěrbinách vyhřívají žraloci lagunoví. Nejprve jsem jen opatrně nakoukl, jestli se mi to nezdá. Ten stín pár metrů přede mnou byl ale opravdu žralok. Poté, co jsem si dodal odvahy, jsem zjistil, že tyhle metr a půl dlouhé paryby se sem uchýlily za odpočinkem a teplou vodou a na naše maso rozhodně nemají chuť. Zážitek, kdy proplouváte kolem těchto králů moří, se nedá popsat, to musíte zažít!
