Kavkazská republika nutně potřebuje zahraniční investice. Země, jejíž značnou část okupuje Rusko, však zahraniční investory příliš neláká. Gruzie se svými 3,7 milionu obyvatel obsazuje podle Světové banky 115. příčku výkonnosti ekonomik v přepočtu na obyvatele. Zůstává i za takovými ekonomickými trpaslíky, jako jsou Kosovo, Belize či Fidži. A to je pro mezinárodní firmy málo.
Carlo Vivaldi, šéf UniCreditu pro střední a východní Evropu, na otázku gruzínského poslance na summitu EBRD, zda italská bankovní skupina zvažuje vstup na gruzínský trh, odpověděl vyhýbavě. Mezi řádky šlo vyčíst, že tento trh Italy nezajímá navzdory tomu, anebo možná právě proto, že řada Gruzínců stále nemá bankovní účet.
Úspěch slaví neobvyklý přístup tamní Liberty Bank, která se ve svých dodávkách vydává nabízet široké spektrum bankovních služeb za lidmi do odlehlých horských oblastí. „V roce 2012 jsme začínali s dvanácti vozy, nyní jich máme 112 a obsloužíme 1200 vesnic dvakrát týdně,“ chlubí se šéf banky George Arvaladze.
Stesk po sovětských časech
Cestou z tbiliského letiště, kam se s výjimkou letů z Moskvy, Baku a Dauhá velmi obtížně dostává, zaujmou čtvrt století rozestavěné, opuštěné paneláky. Mezi rozpadajícími se budovami se blíže k centru sem tam objeví moderní stavba ze skla a oceli. Většinou bez zjevného účelu a využití.
Frustrace obyvatel je zjevná. Mnozí účastníci konference EBRD se necítili dobře na ulici kvůli tomu, jak unaveně a otráveně vypadali místní obyvatelé. Jako řada zemí na východ od Evropské unie trpí Gruzie střídáním vlád jen proto, aby se voliči nakonec přesvědčili, že nová vláda se o moc neliší od předchozí.
Dvě gruzínské provincie, Jižní Osetii a Abcházii, zabrali Rusové, které Gruzínci právě nechovají v lásce. Přesto jsou postiženi týmž syndromem jako řada postsovětských zemí, zvláště těch chudších na nerostné bohatství. Běžní obyvatelé si stýskají po Sovětském svazu.
„Každý měl práci, vše fungovalo,“ vykládá mi taxikář Tengiz, který se nakonec spokojil s pětinou původní částky požadované za odvoz. Běžným Gruzíncům očividně vyhovovalo mít vše předurčeno dopředu a někoho, kdo jim neustále říká, co a jak mají dělat. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vše fungovat přestalo. Každý pátý Gruzínec ze země utekl. „Nefungovala elektřina, na jídlo jsme stáli ve frontě celý den,“ líčí turistická průvodkyně Lia.
Dělníci domů posílají méně
Posledních pár měsíců bylo pro gruzínskou ekonomiku velmi obtížných. Zpomalení ruské ekonomiky vlivem poklesu cen ropy, pádu rublu a sankcí Západu kvůli konfliktu na východní Ukrajině způsobilo šok napříč bývalými sovětskými republikami. Gruzie navzdory svým napjatým politickým vztahům s Moskvou není výjimkou.
Objem peněz, které domů posílají gruzínští gastarbeitři, v únoru meziročně klesl o více než pětinu. Polovina těchto finančních toků totiž přichází z Ruska. Zahraniční obchod je další obětí. Nejen kvůli bilaterálnímu obchodu s Ruskem, ale také kvůli tomu, že řadu gruzínských obchodních partnerů – Ázerbájdžán či Ukrajinu – také zasáhly problémy Ruska. Zahraniční obchod v lednu a únoru spadl meziročně o devět procent. Vývoz do Společenství nezávislých států ve stejném období klesl o 53 procent.
Snění o Evropě
„Jsou to obtížné časy, to, co vidíme, je ekonomický šok u našich hlavních obchodních partnerů,“ uvedl v panelové diskuzi v rámci summitu EBRD guvernér gruzínské centrální banky Giorgi Kadagidze. „Zároveň jsme svědky rychlého posilování dolaru a oslabování měn našich obchodních partnerů.“ Gruzínské lari se nyní pohybuje v okolí kurzu 2,24 dolaru za lari. Loni v září to ještě bylo 1,75 lari za dolar.
Bývalý premiér a nejbohatší Gruzínec Bidzina Ivanišvili se v únoru opřel do guvernéra centrální banky, že dostatečně nezasáhl, aby zabránil oslabení národní měny. „Utratit devizové rezervy na zalepení fundamentálních nedostatků ničemu nepomůže,“ reagoval Kadagidze. Oslabení lari vůči dolaru bylo sice značné, ale v souladu s očekáváním Mezinárodního měnového fondu. „Většina měn v regionu oslabila ještě více,“ uvedl ekonom Mark Grifith, který v březnu vedl gruzínskou misi MMF.
Vše ale není černé. Gruzie před rokem podepsala asociační dohodu a dohodu o zóně volného obchodu s Evropskou unií. Letos tak tvoří vývozy do EU třetinu gruzínských exportů, zatímco před rokem to bylo 22 procent. Na asociační dohodu s EU jsou Gruzínci náležitě hrdí. Na letišti to přilétajícím návštěvníkům dává jasně najevo řada velkoformátových billboardů.
Zda se Gruzie někdy dočká členství v evropském společenství, je milionovou otázkou. Zatím se zdá být těžko představitelné, že by vlastními ekonomickými problémy sužovaná osmadvacítka chtěla pomocí strukturálních fondů stavět na nohy zbídačenou postsovětskou ekonomiku.
