Když jsou na Slovensku nějaké pěkné hory, pro jistou je tam mají hned dvakrát. Takže nejen dvoje Tatry, ale také dvoje Fatry. Pohoří Malá a Velká Fatra jsou relativně blízko českých hranic a jsou tak dobrým cílem i pro ty české turisty, kteří mají na výlet k dispozici třeba jen prodloužený víkend.
Hned zkraje si ujasněme, že názvy obou pohoří se vás snaží poplést. Jako mnemotechnickou pomůcku pro kvíz ze zeměpisu si stačí zapamatovat, že jsou ta jména v podstatě naruby. Malá Fatra je ve skutečnosti ta vyšší a sousední Velká Fatra naopak ta nižší. Tím chytáky nekončí. Nejvyšší vrchol Malé Fatry s kótou 1709 metrů se jmenuje Veľký Kriváň. Ovšem je ve skutečnosti daleko menší než slavnější Kriváň v Tatrách, který má výšku 2494 metrů. Tolik pro adepty vědomostních soutěží.
Bojovali tu francouzští partyzáni
Zaměřme se na Malou Fatru, která je z Česka blíž. Stačí dojet přímým vlakem do Žiliny, jež je ideálním výchozím bodem pro průzkum regionu. Kopce se zvedají hned za hranicí města. V baroku tu pobíhal legendární zbojník Juraj Jánošík, který pocházel ze zdejší vesnice Terchová. V obci je dnes Jánošíkovo muzeum. Za druhé světové války tu pobíhali pro změnu partyzáni. Na ně upomíná travertinový památník Zvonice, pod nímž jsou v kryptě uloženy ostatky 24 odbojářů padlých při Slovenském národním povstání. Zajímavé je, že velká část ze zde připomínaných partyzánů byli Francouzi, které vedl kapitán Georges Barazer de Lannurien.
Dnes po Malé Fatře pobíhají hlavně turisté a medvědi. Obojí se přemnožilo. Přesný počet medvědů hnědých nikdo nezná, ale podle odhadů místních lidí by populace mohla čítat nějakých 60 až 70 kusů. To by znamenalo, že se na ploše pouhých pět set kilometrů čtverečních tísní asi desetina všech medvědů žijících na Slovensku. Takže šance potkat se s huňáčem je v Malé Fatře o dost pravděpodobnější než někde na Aljašce. K smrtícímu útoku na turisty ale prý zatím nedošlo, medvědem jsou častěji zraněni spíš místní myslivci nebo houbaři.
Přesto se při přechodu 50 kilometrů dlouhého hřebene budete určitě co chvíli nervózně ohlížet přes rameno. Vyhlídkové vrcholy Chleb, Stoh nebo Malý Kriváň jsou sice holé a přehledné, na jejich svazích ale vedou turistické stezky hustými křovisky a lesy, kde se může taková medvědice s mláďaty snadno schovat. Pokud by pro správné horské napětí nestačila přítomnost medvědů, vlků nebo rysa ostrovida, své si přidá také počasí, které se tu umí proměnit ze „zcela jasno“ na „místy bouřky“ během několika minut.
Na hradě Strečno mají mumii
K výletním cílům patří hrad Strečno, jehož posádka už od 14. století hlídala brod přes řeku Váh a vykonávala středověkou formu státního banditismu, tedy vybírala mýto. Dnes tu je historická expozice, která zahrnuje i nefalšovanou mumii. Vlastně falšovanou. Jde o kopii mumie jisté Žofie Bošňákové, která se jakožto manželka hradního pána Františka Vešeléniho v 17. století proslavila svou dobrotivostí a péčí o nemocné a chudé. Vysloužila si tak nálepku „Světice ze Strečna“.
Na protějším kopci proti Strečnu je další pevnost. Tentokrát můžete názvu věřit. Zřícenina Starý hrad je opravdu starý hrad. První dochovaná písemná zmínka o něm je už z roku 1241. Gotické opevnění střežilo starou kupeckou cestu. Když ale později vyrostlo naproti novější Strečno, hrad začal postupně upadat. Dnes jsou zubožené zbytky zdiva a věží zarostlé mlázím a vstoupit do zříceniny musíte nadivoko odbočkou z nedaleké turistické stezky.
Na vorech až k moři
Oblíbenou kratochvílí výletníků je jízda po řece Váh na plti neboli voru. Nastoupit můžete kousek pod obcí Vrútky. Prostořecí pltníci v širokých kloboucích vás provezou sedmikilometrovou pasáží lemovanou skalami, která vrcholí malebným Domašínským meandrem. V klidnějších místech vás nechají pomáhat i s kormidlováním. Včas zabrzděte, aby výlet nezavítal neplánovaně do úplně jiných krajin. Za starých časů prý bylo možné kmeny z Malé Fatry takto plavit po Váhu a Dunaji dál a dál dokonce až do Černého moře.
