Havárie černobylské elektrárny před 31 lety znamenala zlom ve vnímání jaderné energie, dnešní Černobyl představuje především výnosný byznys. Cestovní kanceláře se předhání v tom, která dopraví do zapovězené zóny více turistů. Putování sem přesto stojí i za někdy až šestihodinové čekání na polsko-ukrajinských hranicích a i za to, že na Ukrajině potkáte častěji koňský povoz na dálnici jedoucí v protisměru než elementární angličtinou vybaveného domorodce nad pětadvacet let.
Pozůstatky jaderné katastrofy zápolí s nepřekonatelnou silou přírody, která si uzavřenou zónu zcela podmanila. Toho využívají místní agentury, které plní zónu turisty ve velkém – Černobyl budou dojit, dokud bude stát.
Podle průvodce Nazara v zóně pracuje necelá tisícovka zaměstnanců. Ti prý mají téměř sedmkrát vyšší plat oproti ukrajinskému průměru - dohlíží na sarkofág a pohyb osob v zóně, hlídají armádní administrativní budovy, prodávají jídlo či suvenýry.
Video: Podívejte se na přelet nad dříve supertajným sovětským radarem u elektrárny Černobyl
*Natáčení proběhlo po obdržení povolení od místních úřadů.
Průvodce varuje především před bližším kontaktem s půdou, která dodnes vykazuje různě vysokou míru radiace. Nenápadným nepřítele je tu hlavně mech. „Nebojte se, je to jen radiace,“ vtipkuje za intenzivního pípání dozimetru Nazar. Žádný ze zaměstnanců zóny není placený v hotovosti, prý by to bylo logisticky příliš náročné. Proto místní používají výhradně karty.
Černobyl stojí zato navštívit - dokud stojí. Místní se nehrnou do toho něco měnit, časem se ale budou muset s pozůstatky vypořádat. Například s bývalým vojenským radarem Duga.
Třináct tisíc tun oceli buď pošlou k zemi, nebo jim stavba spadne sama – a ptát se nebude. Pádem způsobené otřesy by pak mohly poškodit nedaleký sarkofág, který zakrývá čtvrtý reaktor elektrárny.
Foto z Černobylu, Pripjati i z areálu vojenského radaru naleznete v galerii:
