Pokud váš seznam nesplnitelných snů zahrnuje i jednu z klasických položek, tedy výlet do vesmíru, můžete si ji zkusit alespoň provizorně odškrtnout v jihoamerickém Chile. Tam je extrémně suchá poušť Atacama, v ní podivně tvarované Slané pohoří a v něm údolí připomínající měsíční krajinu.
Eroze zde ohlodala skály a kameny do roztodivných tvarů. Jde o jednu z nejsušších oblastí světa. Podle odhadů zde v některých místech nezapršelo už 350 let. Vyprahlou půdu pokrývá často tenký bílý povlak tvořený solí. Vládnou tu velké rozdíly v teplotách – ve dne dosahují běžně čtyřicítek, v noci se mohou blížit až k nule. A náročné podmínky podtrhuje i nadmořská výška.
Jste tu zhruba 2,5 tisíce metrů nad mořem, takže někdo může mít potíže s tlakem. Při chůzi se tu krátí dech nečekaně rychle. Iluzi průzkumu jiné planety si zde tedy vytvoříte opravdu relativně snadno. Ne náhodou prý právě tady otestovala americká kosmická agentura NASA své robotické vozítko určené pro jízdu po Marsu.
Čas a prostor jsou tu relativní
Hypnotický zážitek ještě umocní absolutní ticho, které si uvědomíte, jakmile se při chůzi na moment zastavíte. Surreální krajina se táhne k obzoru, nikde žádný pohyb, nanejvýš zahlédnete tetelení horkého vzduchu. Čas stojí. Poušť také nesmírně zkresluje vzdálenosti, protože se není čeho zachytit jako měřítka.
Takže například další výjev jak z jiné planety – pohled z Měsíčního údolí na sopku Licancabur – může vzbuzovat dojem, že vulkán je v bezprostředním sousedství. Ve skutečnosti ho přitom od údolí odděluje téměř 70 kilometrů pustiny. V noci podporuje „kosmickou“ atmosféru tohoto regionu fakt, že díky nulovému světelnému smogu je tu nádherně viditelné hvězdné nebe.
Písečnou dunou na prkně
V roce 1982 byla unikátní oblast vyhlášena přírodní rezervací. Vedle pěšího treku přes skály a skrz malé kaňony tu lze podniknout i další aktivity. Prozkoumat můžete několik jeskyní. Je tu také k vidění zbytek starého ložiska, kde se těžila sůl. Chilské turistické agentury tu organizují outdoorové sporty.
Oblast tak lze objevovat na terénním kole (do rezervace vede zpevněná silnice) a na velké duně lze otestovat i sandboarding, neboli jízdu pískem na prkně. Technika jízdy je v podstatě podobná, jako při jízdě na snowboardu v hlubokém sněhu, ovšem kvůli písku je prkno potřeba opravdu velice důkladně navoskovat.
Z úcty k tomu magickému místu je ale možná lepší nerušit ho sporty a jen se tiše odevzdat atmosféře. Pro většinu návštěvníků vrcholí průzkum údolí při soumraku, kdy zapadající slunce postupně proměňuje barvy skal od žlutohnědé až měkce rudou. Lepší pohled na Měsíční údolí je snad už jedině … samozřejmě když vyjde měsíc.
