Kam se hrabe Ronaldo

Kam se hrabe Ronaldo

Kam se hrabe Ronaldo Zdroj: Tomas Stingl a Profimedia

Bosýma nohama a s dřevěným míčem. Tak se hraje barmský národní sport chinlon. Kdekterý Barmánec při něm předvádí taková dech beroucí kouzla s míčem, že si o tom evropské fotbalové hvězdy mohou nechat zdát.

Na počátku bylo slovo a to slovo bylo míč. Pak přišel člověk a ucítil neodolatelnou chuť do toho míče kopnout. Skýtalo to nevysvětlitelné potěšení. Nakonec nebesa seslala na zem Barmánce a jejich strhující hru chinlon. Ta proměnila to obyčejné kopání do míče v něco mezi posvátným tancem a leteckou akrobacií.

Chinlon uvidíte při návštěvě Barmy na ulici zaručeně hned první den. Je to národní radovánka, které se věnuje každý, vždycky, všude. Dědové u hospody, děti před školou, dokonce i buddhističtí mniši na dvorku kláštera. Hrají ho muži i ženy. Princip je velmi jednoduchý. Šest hráčů chodí dokolečka a kopou si ve vzduchu malým dřevěným míčkem. Jediné, o co jde, je udržet míč co nejdéle ve vzduchu a nenechat ho dopadnout na zem. A to je celé.

Nádhera chinlonu ale tkví v tom, s jakou bravurou Barmánci míč ovládají. Běžně jsou schopni udržet ho bez dopadu na zem třeba i deset minut v kuse. A dělají u toho různá salta a přemety. Hrát se smí vlastně všemi částmi těla krom rukou. Takže vidíte různé parádní patičky, kolínka, ramínka. V chinlonu existuje víc než 200 efektních triků, jak míček zasáhnout. Největší borci jsou schopni ho precizně odehrát i zátylkem. A diváka vůbec nejvíc uzemní, když občas barmské dívky zahrají jaksi… no zkrátka zadečkem. To se pak zastaví čas a život se zdá na moment přece jen nádherný.

Nehrají na body, jen na krásu

Dalších 300 procent na působivosti přidává chinlonu atmosféra, v níž se odehrává. Kolem kroužku plešatých pantátů, kteří si navečer po práci chtějí na ulici jen trošku zažonglovat s míčem, se rázem spontánně vytvoří obecenstvo z kolemjdoucích zvědavců. Často chinlon doprovodí živá hudba. Hráči chinlonu se na ni naladí a začnou se pohybovat a odehrávat balon do rytmu.

Hru často doprovodí hudbou pouliční muzikanti a diváci připínají nejlepším hráčům chinlonu na triko špendlíkem drobné bankovky.Hru často doprovodí hudbou pouliční muzikanti a diváci připínají nejlepším hráčům chinlonu na triko špendlíkem drobné bankovky. | Tomas Stingl a Profimedia

Sympatické je, že jde jen o prostou radost z pohybu a z kontaktu s míčem. Chinlon se nehraje na body, ale na krásu. Není tu žádný protivník ani žádný poražený. Byť je to superpopulární sport, nepletou se do něj zatím peníze. Když na ulici graduje exhibice nejlepších hráčů, nanejvýš jim diváci po obzvláště vyvedeném kousku symbolicky připnou špendlíkem drobnou bankovku přímo na triko. Hráči pak pokračují v představení ověšeni penězi.

Nohy mají citlivé jako ruce

Princip chinlonu je blízký hře hacky sack, kterou znají i čeští školáci. Také vzdáleně připomíná bago, při kterém si fotbalisté cvičí nahrávky. Jenomže chinlon se hraje bosou nohou a s míčem z ratanového dřeva. Abyste zvládli například padesát patiček ve vzduchu za sebou – a to bez kopaček a s balonem ze dřeva – na to musíte být a) fotbalový génius nebo b) Barmánec.

Není náhoda, že právě Barmánci mají nesmírně šikovné nohy. Vypěstovali si v nich každodenním životem daleko větší cit než my Evropané. Kapitáni třeba řídí nohama kormidla svých lodí na řece Iravádí. Rybáři na jezeře Inle nohama pádlují a pomáhají si při vytahování sítí. Všichni Barmánci často chodí bosky. Uvnitř budov se automaticky očekává, že se zujete, takže i západní byznysmen v obleku pak prezentaci své nabídky barmským klientům přednáší v ponožkách.

Ke hrátkám s míčem předurčuje Barmánce mimořádný cit v nohách, tento kapitán třeba kormidluje nohama každodenně plavbu parníku po řece Iravádí.Ke hrátkám s míčem předurčuje Barmánce mimořádný cit v nohách, tento kapitán třeba kormidluje nohama každodenně plavbu parníku po řece Iravádí. | Tomas Stingl a Profimedia

Vedle chinlonu trénují Barmánci dokonalou kontrolu míče ve vzduchu i při dalších sportech, jako je třeba místní variace na nohejbal. Oproti českému nohejbalu se ten barmský hraje přes vysoko zavěšenou síť. Míč opět nesmí dopadnout na zem, jinak se to počítá jako ztráta pro bránící tým. Nohejbalisté musejí skákat vysoko a nohu vykopávat nad síť, takže to připomíná vzdušné kung-fu souboje z akčních filmů.

Také barmská varianta nohejbalu se hraje o patro výš než ta česká a vzdušné souboje hráčů připomínají málem bojová umění.Také barmská varianta nohejbalu se hraje o patro výš než ta česká a vzdušné souboje hráčů připomínají málem bojová umění. | Tomas Stingl a Profimedia

Existují také různé exhibiční verze chinlonu. Sólo variantu předvádějí výhradně ženy. Při ekvilibristice s míčem ještě navíc balancují na nataženém provaze nebo skáčou skrz obruče. Dokonce můžete vidět, jak si žonglérka kope s dřevěným míčem, který hoří.

Geniální hráče nikdo nezná kvůli diktatuře

Evropské fotbalové hvězdy mají jediné štěstí, že tuhá vojenská diktatura držela předchozích 50 let šikovné Barmánce v izolaci. Kolikpak asi geniálních talentů s mistrovsky obratnýma nohama za tu dobu úplně zmizelo někde hluboko uvnitř totalitního státu. Jinak by se možná musel Zlatan Ibrahimovic živit jako pošťák a Cristiano Ronaldo by dělal vrátného v domově důchodců.

Hru často doprovodí hudbou pouliční muzikanti a diváci připínají nejlepším hráčům chinlonu na triko špendlíkem drobné bankovky.Hru často doprovodí hudbou pouliční muzikanti a diváci připínají nejlepším hráčům chinlonu na triko špendlíkem drobné bankovky. | Tomas Stingl a Profimedia

Ale pozor, Barma neboli Myanmar se pomalu otevírá světu. Takže si třeba jednou i agenti nejslavnějších fotbalových manšaftů všimnou geniálního citu Barmánců pro kontrolu míče a některého talentovaného mladíka vytáhnou do záře reflektorů. Ovšem byť lze chudým Barmáncům přát každý výdělek, možná zrovna tohle žádoucí není. S hrou chinlon je to stejné jako vlastně s celou současnou Barmou. Okouzlující je, dokud si udrží svou čistou spontaneitu. A dokud ji nezkazí peníze.

Chinlon zazářil i na asijské olympiádě

V roce 2013 Barma hostila sportovní hry SAE Games. To je taková malá olympiáda zemí jihovýchodní Asie. Pro obyvatele uzavřené Barmy, kterou v té době ještě pevně ovládali generálové, to byla velká událost. Na hry se přijelo podívat hodně zahraničních návštěvníků a Barmánci měli konečně pocit, že se trošku propojují se světem. Na hry ale zařadili jako jednu z disciplín poprvé také právě svůj národní sport chinlon. To vzbudilo u ostatních národů rozpaky. Co to je za sport, když se dělá jen pro krásu a není v něm soupeře?

Nakonec se uplatnila určitá soutěžní varianta chinlonu. Třicetiminutové vystoupení hráčů rozhodčí hodnotí podle techniky i estetických kvalit předvedené hry. Přihlásily se týmy ze šesti národů, protože v Indonésii, Thajsku, Laosu nebo na Filipínách se hrají hry podobné chinlonu. Předvedly se dokonce i dívčí týmy. Sportovní verze chinlonu je trochu sterilní. Hraje se uvnitř stadionu na umělém povrchu a přesně vymezeném herním poli, ne na ulici mezi lidmi.

Asijské sportovní hry, které se konaly v roce 2013 v Barmě a na nichž byla poprvé uvedena soutěžní verze chinlonu, hltali Barmánci jako přelomovou událost.Asijské sportovní hry, které se konaly v roce 2013 v Barmě a na nichž byla poprvé uvedena soutěžní verze chinlonu, hltali Barmánci jako přelomovou událost. | Tomas Stingl a Profimedia

A je víc sešněrována pravidly, tím se také z chinlonu vytrácí svobodná hravost. Ale na asijských hrách se uchytil a nyní se stává pravidelnou součástí sportovních akcí na Dálném východě. A původně suverénním mužům i ženám z Barmy konkurují stále se zlepšující reprezentace Kambodže nebo Thajska.