Vláda nemá zřetelný plán, co s ekonomikou zasaženou koronavirem. Je nutné udělat jasné scénáře, shodují se čeští byznysmeni oslovení v anketě deníku E15. Důležité je rychle zastavit „obchod se strachem,“ odolat pokušení trvale regulovat ekonomiku i v budoucnu se vymlouvat na tom, že za chyby a nedostatky může koronavirus. Čtěte exkluzivní anketu deníku E15.
Oldřich Šubrt,
lékař a majitel Program Health Plus
Vláda zvolila epidemiologický přístup k ovlivnění nákazy, který má nejen omezit široký výskyt, ale i postupně lokalizovat a eliminovat ložiska infekce. Některé země nechávají nemoci volnější průběh a soustřeďují se jen na ochranu rizikových skupin. Teprve historie ukáže, který přístup je lepší, co vede k vyšší efektivitě - tedy poměru ceny a závažných onemocnění. Jako lékaři je mi bližší náš aktivnější přístup a oceňuji, že v okamžiku, kdy byl zvolen, je snaha ho prosadit a udržet.
Česká republika se ukázala jednotná ve víře v humanistický přístup a je ochotna - lidé, podnikatelé i politici – obětovat vysokou cenu za ochranu zdraví. Nebezpečí však není nikde zažehnáno. Mutace, opakované epidemie, dlouhodobá endemická ložiska, to vše je ve hře.
Každá epocha má své pandemie – moru, neštovic, cholery, tuberkulózy, chřipky. Jde vždy o novinku, na kterou civilizace není nikdy dostatečně připravena. Takové zkoušky se budou opakovat, zatím je vždy počet obětí podstatně nižší než u minulé pandemie, a to je pozitivní. Problémy jistě zmírní větší afinita k očkování, k větší hygieně a elektronizaci zdravotnictví a možná snížení zbytečného poletování po zeměkouli vícekrát ročně.
Zdá se též, že integrační role OSN, WHO i EU je v době vysoké globalizace daleko více potřeba. Je až neuvěřitelné, jak nekomplexně a neintegrovaně se lidstvo na přelomu roku 2019 a 2020 zachovalo. Je vidět, že k úspěšnosti lidstva patří nejen růst HDP, ekologie, klimatologie, ale i právě nyní velmi zmiňovaná hygiena, preventivní medicína a epidemiologie. Všechny tyto problémy vyžadují koordinaci a ochranářské, izolacionalistické a nacionalistické směry lidstvo ohrožují.
Tomáš Pardubický,
ředitel developerské společnosti Finep
Při jakékoliv krizi považuji za správné jednat rychle a rázně. To se naší vládě, myslím, dařilo lépe než v ostatních zemích. Stejná rychlost a důraznost bude zapotřebí za měsíc dva, až se začnou projevovat a sčítat škody. S tímto prvním „pokrizovém“ obdobím mám spojené dvě hrozby. Za prvé, každá vláda, tu naši nevyjímaje, bude mít chuť regulovat. Krize, kterými jsme prošli, ale ukazují, že nejpružnější je soukromý sektor. Tedy zásadní bude ze strany státu naopak podporovat a investovat. Zatímco v zahraničních médiích čtu více názory odborníků, v těch českých převládají vystoupení politiků. To je pro mě signál k obezřetnosti, přestože první signály (daňové úlevy, odkládání EET, …) zatím míří správným směrem.
Druhou hrozbu vnímám napříč celou společností. Covid-19 se zcela jistě stane běžnou omluvou, výmluvou. Pandemie nás zasáhla v před-recesivní době. Fakt, že některé firmy či domácnosti po pěti letech konjunktury hospodařily s menší než měsíční, dvouměsíční hotovostní rezervou byl hazard i bez virů. Teď se vše zamete pod koronavirus.
Do budoucna nás možná čeká největší vlna rekvalifikací od revoluce. Někteří manažeři, umělci, právníci, sportovci, číšníci a tak dále asi přijdou o práci a novou najdou v řemeslech, na stavbách, ve výrobě, kde bude chybět pracovní síla ze zahraničí. Možná za pět let vyhodnotíme toto období za ozdravné prořezávání. V každém případě pro zdravé firmy nastal nejvyšší čas inovovat. Až se všichni oklepeme z dnešních událostí, bude za dveřmi podzim, období viróz.
Vít Kutnar,
majitel společnosti DEK
Myslím, že vláda jednala přiměřeně a včas. Kdyby zavedla opatření dříve, tak by nebyla akceptována veřejností. Vlastně jsme měli štěstí, že jsme nebyli první postiženou zemí a mohli jsme vidět důsledky podcenění nákazy v zahraničí. Nyní je klíčové rychle a razantně utlumit šíření koronaviru a pak následně znovu s podporou státu rozjet ekonomiku. Největší riziko vidím v dlouhodobém vleklém útlumu ekonomiky, kdy je významná část pracovníků doma, ale ne dost na to, aby se šíření viru dostatečně utlumilo. Všechna odvětví projdou teď hlubokou transformací a přizpůsobí se nové situaci.
Dramaticky se urychlí změny chování zákazníků a inovace v některých oborech. Mnohem více výrobků bude po krizi produkováno lokálně a budou považovány za strategické. Když by přišlo něco podobného v budoucnosti, tak budeme mnohem lépe připraveni. Změny vidím na naší firmě v přímé přenosu, ze dne na den se vše zrychlilo a zefektivnilo. Bezkontaktní prodej zákazníkům, aby nepřišli na prodejnách do kontaktu s obsluhou, jsme vymysleli, vyzkoušeli a zavedli v celé síti během tří dnů. Informační leták jsme místo běžných 14 dní vytvořili i vytiskli během 30 hodin.
Mojmír Hampl,
ředitel poradenských služeb pro finanční sektor KPMG, bývalý viceguvernér ČNB
Základní problém spočívá v tom, že vláda zatím neumí udělat věrohodnou predikci budoucího vývoje, nebo alespoň dva či tři scénáře, podle kterých by se dalo odhadnout, jak velké ekonomické náklady boj proti koronaviru bude mít. K tomu musí pomoci epidemiologové a sestavit dva či tři scénáře budoucího vývoje zápasu s touto chorobou, teprve podle nich je možné trochu modelovat ekonomický vývoj. Chápu to dle kusých mediálních informací tak, že se dá sestavit jakýsi hypotetický optimistický scénář, kdy ekonomika dostane jednorázový šok v řádu zhruba jednoho čtvrtletí tvrdých restrikcí a potom se bude rychle vracet zpět (tedy nikoli úplně zpět, protože minimálně vývoj v zahraničí se i tak změní).
Pro takový scénář je potřeba na straně vlády vytvořit podmínky v podobě kurzarbeitu, odkladu placení sociálního a zdravotního pojištění či daní (či jejich prominutí) pro postižené karanténou, doplácení ušlých mezd dočasně nuceně nepracujícím, moratoria na odklad splátek dluhů, zrušení povinnosti restrukturalizovat takové závazky na straně bank a moratoria na vyhlašování návrhů na konkurz. Vzniklo by „ekonomické vakuum“, jakási „temná propast v ekonomických dějinách“, kterou bychom přešli po tenkém laně tak, že bychom se nedívali dolů. Poznali bychom ji samozřejmě na HDP a na nevyhnutelném růstu nezaměstnanosti. A zároveň bychom se snažili povzbudit očekávání a odstranit z lidí strach a hrůzu z nákazy. Horším scénářem by bylo totéž, ale prodlouženo na dvě či tři čtvrtletí. Pak už by nestačilo uvedené, ale zřejmě by musela být zapojena kreativnější měnová politika a musel by se výrazně změnit státní rozpočet. Katastrofickým scénářem je trvání všech nebo podstatné části omezení po dobu roku a půl či déle, případně neustálé „zapínání a vypínání“ restrikcí po stejnou dobu či déle. Pak bychom po skončení tohoto období měli už hodně jinou ekonomiku a naprosto jiný finanční sektor.
Možná jedinou cestou, jak udržet jakoukoli rozumnou spotřebu, by bylo přímo financování obyvatel centrální bankou, tzv. helikoptérové peníze. Základním problémem plánů vlády je, že jsou (včetně upraveného státního rozpočtu ze strany MF) kalibrovány na první scénář, zatímco jak pan Prymula, tak pan Babiš avizují, že se máme připravit na to, že mimořádnost může trvat déle. A tím se vracíme k potřebě jasnějších scénářů epidemiologických a vysvětlení jejich pravděpodobnosti.
Lukáš Vácha,
člen představenstva Conseq
Čelíme nevídané situaci. Domácí veřejný sektor se rozhodl pro velmi drakonické a pro ekonomiku nákladné řešení. Reakce okolních, podobně postižených zemí je mírnější, i když v posledních dnech některé z nich naše opatření dohánějí. Na danou situaci neexistuje žádný rozumný precedens, nikdo na světě na ní nemá jednoznačný recept, proto je na místě určitá tolerance v hodnocení současných krátkodobých opatření. Je jisté, že se zdravotní krizi podaří vyřešit a až reálná zkušenost ukáže, zda šla řešit rychleji, levněji nebo s mírnějším zásahem do práv občanů.
Prvotní šok postupně odeznívá, je důležité, aby místo „válečného“ způsob řízení v pravou chvíli nastoupily standardní tržní a demokratické mechanismy a zabránili jsme situaci, trefně popsané americkým prezidentem, kdy léčba bude škodlivější než nemoc jako taková. Veřejná správa zatím stále žije v módu „když jde o zdraví, jdou peníze absolutně stranou“, avšak brzo zjistíme, že v tomto režimu umí ekonomika i společnost fungovat velmi omezenou dobu. ČNB navíc není ECB a MinFin ČR není US Treasury ani německý Bund. Ani vyspělé státy tzv. „shutdown“ dlouho nevydrží. My jsme střední otevřená rozvíjející se ekonomika s lokální měnou a omezenou finanční silou. Naordinovaná řešení se budou muset pohybovat v rámci našich možností, pokud chceme zabránit tomu, aby zdravotní krize plynule přešla v dlouhodobou krizi společenskou a ekonomickou.
Mimo jiné mějme na paměti, že kromě virózy se naše zdravotnictví musí umět vypořádat i s ostatními lidskými neduhy a ekonomika na to vše musí vydělat. Smrtícího démona se musíme zbavit především v našich myslích a k problému přistoupit chladnou hlavou. Bohužel od tzv. finanční krize jsme si zvykli, že státy a centrální banky řeší problémy s použitím nástrojů stále rostoucích kalibrů, na těchto řešeních jsme si vybudovali už téměř drogovou závislost, a vyžadujeme je i nyní. Nemůžeme si však dovolit řešením jednoho problému dát všanc naší dlouhodobou budoucnost.
Tomáš Raška,
majitel investiční skupiny Natland
Snad dostatečná z epidemiologického hlediska, ale zatím je nevnímám jako dostatečná v přímé pomoci ekonomice. Ekonomický kolaps některých sektorů i domácností může být stejně nebezpečný pro zdraví lidí, jako virus samotný. Na rozdíl od viru má toto nebezpečí vlastnost, že se v čase zvyšuje. Za dva měsíce tu bude spousta lidí s vybudovanou imunitou, ale dvouměsíční karanténa bude pro mnoho lidí s malým finančním polštářem likvidační, o firmách nemluvě.
Podpora musí být více cílená. Nejde o to slíbit hodně miliard, ale správným způsobem je směrovat. Při standardním hospodářském zpomalení může fungovat množství podpory bez ohledu na její určení, hospodářství injekci zpracuje a roztočí se kola ekonomiky. Ale to není dnešní případ. Je nutné se dívat, jak udržet kriticky ohrožená odvětví, firmy v nich, jejich dodavatelské i odběratelské řetězce. Daňové a poplatkové úlevy nedělat formou odkladů, ale skutečných úlev. Odložení nezmenšuje tíhu, jen ji rozkládá v čase.
Primární je nyní minimalizovat nápor na zdravotnická střediska rozložením v čase a maximální ochranu takzvané první linie. Zajistit či posílit technické vybavení jako plicní ventilace. Je pravděpodobné, že se v dlouhém období nakazí velká část populace, nejdůležitější je proto minimalizovat míru následků. Cíleně se zaměřit na ochranu nejzranitelnějších, starších a nemocných.
Vláda musí být schopna upravit opatření ve světle vědeckých poznatků. Jakékoli omezení lze rychle zavést, ale v případě, že se ukáže jako málo účinné, ho musí umět ještě rychleji zrušit. Omezit formalismus. Zaměřit se na cílená řešení v oblasti monitoringu nemocných, potenciálně nemocných i prevence ohrožených skupin – to, jak zkušenosti ze světa ukazují, podstatně snižuje potřebu plošných opatření a restriktivních nařízení.
Ondřej Fryc,
investor, majitel Reflex Capital
Netroufnu si ještě hodnotit opatření vlády, protože zatím ani ještě nevíme, jak hluboké problémy budeme řešit. Klíčová bude doba karantény a doba zavření hranic. Bude nezbytné pumpovat peníze do ekonomiky, aby banky nezačaly stahovat likviditu a firmy se nedostaly ve velkém do druhotné platební neschopnosti.
Radek Šnábl,
majitel společnosti Red Signal, bývalý poradce ministerstva financí
Hlavní problém vidím v tom, že ve vládě není žádný silný národohospodář s jakoukoliv strategií. S několika lety prosperity jsme si nějak mysleli, že to asi není potřeba, ale opak je pravdou. Zdá se mi, že právě v této době úplně selhalo strategické řízení státu, to, co dobře fungovalo v minulosti. Vláda řeší mikrověci, které by měla delegovat a neřeší to, co řešit má - tedy strategické zásobování a řízení strategického materiálu, z čeho vyplývá pak nedostatek zdravotnických pomůcek a podobně. Přitom ovšem stát má nástroje a orgány, které toto mají zajistit, například SSHR. Jenže to by muselo dostat jasnou a smysluplnou instrukci, co nakoupit a skladovat atd. Zapomnělo se totálně na makroekonomické úvahy, jejichž absence ale způsobí obrovskou paseku státu. Jsme otevřená ekonomika, ale tím, že jsme se omezili na mikrořízení, zachraňujeme jednotlivé stromy, ovšem umře nám les a zachraňovat ho budeme hrozně dlouho.
Bohužel se může stát, že náklady na léčbu budou nákladnější, než by byla choroba sama. V nadsázce řečeno - vyléčíme chřipku, ale způsobíme hladomor.
Nutné je vrátit se ke standardnímu řízení státu a ne řídit stát jako firmu. Firma chce zisk v makroprostředí, které jí někdo vytvořil. To má dané jako konstantu a tu musí stát vytvořit. Tohle nepochopení pak vede k řízení na mikro úrovni. Je nutné opustit konzumní marketingové řízení sebe sama a znovu nastartovat strategické řízení a delegování pravomocí.
Co se opatření týká, jde vždy o individuální pohled. Zároveň o tom rozhodla legitimně zvolená vláda, tudíž je nutné to respektovat. Ovšem tím, že se zvolili takové restrikce se může stát, že významná část populace bude okamžitě bez zdroje obživy a příjmu, což bude obří ekonomický problém, zároveň to ale neznamená, že vláda neměla právo to udělat.
Ivan Langer,
lékař, právník, bývalý ministr vnitra
Opaření vlády vnímám rozporuplně. Často nedostatečná, někdy přehnaná, ale zejména chaotická. Vláda nefunguje jako jeden tým podle jasně definované struktury a kompetencí. Tiskovka stíhá tiskovku, padají sliby a silná prohlášení, lži a urážky. Pozdním ustavením Ústředního krizového štábu jsme ztratili čas - aktivovat standardní systém krizového řízení a jeho články na všech úrovních, státní regulací byl zničen přirozený trh se zdravotnickým vybavením a vznikl jeho kritický nedostatek. Výsledkem je chaos a povinné klanění se vlády na letišti za něco, co jsme si zaplatili a co neodpovídá aktuálním potřebám – roušky vhodné pro horníky a ne zdravotníky a testy, které teď jsou k ničemu. Největší hrozby jsou prohlubování obchodu se strachem, přílišné omezování svobody žít, pracovat a podnikat, nekompetentní či nedostatečná ekonomická opatření vlády a manické jájínkovství premiéra – to jsou největší hrozby.
Ohrožení jsme všichni – zdraví, zdraví nemocní i nemocní, a to zejména ekonomickými dopady epidemie. V tomto smyslu jsme (ekonomickými) pacienty všichni, bez rozdílu. Co nás ohrožuje, je „úspěšná léčba, při níž pacient zemře.” Problémům se vyhneme jen systémovým přístupem: pečlivou analýzou toho co, kdy, kdo a jak udělal. Rozhodnutím čeho se dál držet, co zrušit, co upravit a co změnit. Tedy odborností, profesionalitou, pokorou a respektem k tomu, že žijeme a chceme žít v otevřené, svobodné a demokratické společnosti, v níž nemůže existovat pravomoc bez odpovědnosti. A zejména respektem k tomu, že lidské společenství – stát není firma, kterou si můžete přivlastnit a dělat si s ní, co chcete.
Vladimír Schmalz,
majitel společnosti Solotron
Vláda se po počátečním zmatku, který ji zastihnul absolutně nepřipravenou, začíná snažit. Minimálně při pomoci krajům, zdravotníkům a IZS. Opatření zatím vnímám jako nutná, byt chaoticky zaváděná a ještě chaotičtěji komunikovaná. Za všechny příklad opakovaného vítání beden z Číny nebo změny nákupních časů pro seniory.Obrovsky pozitivní je naopak, navzdory vládě, solidarita mezi lidmi a podpora a solidarita mnoha firem a podnikatelů.
Největší hrozbu vidím ve zvládnutí role vlády při znovuoživení ekonomiky. Tak, jak nás uvrhla nepřipraveností do chaosu v úvodu epidemie, musí teď přesvědčit rychlostí a efektivitou opatření na podporu ekonomiky a zaměstnanosti. Vidím soustředění na pomoc zaměstnancům a částečně OSVČ. Zklamáním je nepřijetí některých dobrých nápadů od opozice ve včerejším projednávání v parlamentu.Postrádám zatím konkrétní opatření pro pomoc malým, středním i velkým podnikům. Podnikům je třeba dodat rychlou finanční likviditu a záruky mají být stoprocentně garantované státem bez dalších vyžadovaných instrumentů, jako např. směnky. Celý proces je navíc nesmírně administrativně náročný a pomalý. Překlenutí výpadku cashflow je hlavní problém v oborech, postižených opatřením vlády, kterým byly uzavřeny provozy. Jen to umožní rychlý restart ekonomiky a udržení zaměstnanosti především v celém obrovském oboru služeb a v části průmyslu.
Problémy s pandemií nebo jiné typy krizí nás mohou potkat v budoucnosti kdykoliv. Budiž nám tato zkouška,kterou jistě zvládneme, poučením. V budoucnosti používejme cesty a procesy, které máme nacvičené a připravené z minulosti. Z tohoto pohledu nechápu, proč vláda rychle neaktivovala Ústřední krizový štáb s jeho pravomocemi a dala přednost politicko-marketingovému řešení,které v mnoha ohledech předvádí dodnes. Pozitivní na celé situaci je i začátek další fáze digitalizace našeho běžného života jako například on-line výuky nebo rozvoj home office a masivnější využití internetových služeb. Kde budeme muset naopak hodně přidat a investovat je vybudování větší soběstačnosti v potravinách.
Jiří Devát,
investor, bývalý šéf Microsoftu či Cisco
Jak vnímám opatření vlády? Jako v dané chvíli nutná, byť nepříjemná. Taky jako občas zmatená a nekoncepční - možná proto, že převládla snaha „být vidět“, strhnout na sebe pozornost v hlavním vysílacím čase, a to bez důkladné přípravy. Upozorňuji na to, nikoli abych zpochybňoval ona nařízení, ale proto, že největší slabinou plánu je jeho absence. Jak dál? Zaznívají názory, že současná opatření mohou být prodloužena na řadu měsíců, možná i let. To ale není žádný plán! Plán není zamknout se doma a čekat, jestli zloději zabuší na dveře. Kolik času si zaslouží vláda na sestavení plánu, jak provede svou zemi a své občany do „nového normálu“ - světa, kterého součástí (možná už natrvalo) bude COVID-19? Ne déle, než v rodinách vypukne ponorková nemoc.
Tomáš Krsek,
investor, majitel BHM Group
Důležité je zavedení obdoby německého kurzarbeitu, kdy stát dočasně přispívá malým a středním firmám na platy lidí, tak, aby firmy nemusely hned propouštět nebo krachovat.
