Česko je před vegetariánským výbuchem, říká bývalý šéf Kosteleckých uzenin Jan Hanuš

Jan Hanuš

Jan Hanuš Zdroj: Michael Tomeš, E15

Jan Hanuš
Jan Hanuš
Jan Hanuš
Jan Hanuš
Jan Hanuš
11
Fotogalerie

Bývalý ředitel Kosteleckých uzenin Jan Hanuš se nenudí. Řídí výrobce potravin Emco a současně rozvíjí svou síť veganských bister a restaurací Vegg-Go. „Již jsme ve Vídni, chceme i do dalších hlavních měst v Evropě,“ líčí své plány s veganským byznysem.

Bylo založení Vegg-Go jen objevením díry na trhu, nebo jste změnil způsob života?

Potřeboval jsem to kvůli sobě samému. Prací v Kosteleckých uzeninách jsem byl už uzenin hodně přejedený. Každé pondělí ráno jsme tam ochutnávali sedmdesát druhů uzenin. To byla povinnost managementu, kterou jsem zavedl, abychom věděli, co vyrábíme.

To pak vyústilo v problémy se zažíváním. Začal jsem tehdy pátrat, kde se lze zeleně najíst, a zjistil jsem, že možností moc není. Na cestách jsem posbíral zkušenosti, jak to funguje ve světě, zrodil se nápad a už to jelo. Prapříčinou tedy byla moje osobní potřeba.

Byl to hlavní důvod pro odchod z Kosteleckých uzenin?

V Agrofertu moc nejde, aby měl generální ředitel ještě svůj vlastní byznys. Odchod jsem oznámil v roce 2015, Andrej Babiš to věděl už půl roku předtím. Řešili jsme, jestli to bude únosná kombinace, a nakonec jsme se dohodli, že ne.

Co na váš vstup do svého rajónu říkají vegani?

Můj bývalý spoluinvestor Roman Vaněk se jednou v médiích nešťastně zmínil na téma veganství. Lidé z veganské komunity si nás pak trochu podali. Další voda na mlýn byla, když zjistili, že jsem bývalý ředitel Kosteleckých uzenin. Tehdy jsme lajků moc neposbírali, ačkoli nevím o nikom, kdo by se narodil jako vegan.

Schytali jsme to však za všechny. Nakonec ale i ve veganské komunitě vykrystalizoval pohled, že je dobře, že se věci mění tímto směrem, a ne obráceně. Celé to už ustalo a dnes si na to vzpomene jeden člověk za tři měsíce.

Jste už vegetarián?

Ještě to stále úplně nejde. Uzeniny ale jím jen výjimečně a masa celkově asi třikrát méně než v Kosteleckých uzeninách.

Jak velké konkurenci Vegg-Go čelí?

Vegetariánských a veganských restaurací v současnosti vzniká fakt hodně. V Praze možná až přespříliš. Boom ve spotřebě ale pořád ještě nepřišel. Stále ještě tiká před výbuchem a ta vlna přijde. Stačí se podívat na statistiky do Německa. Meziroční růst ve výrobě a spotřebě veganských potravin je tam za poslední dva roky ve stovkách procent. A to tu zdaleka ještě není. Máme se tedy ještě na co těšit.

S kým se na českém trhu nejvíce bijete?

Naše největší konkurence je Ugo. Máme v principu stejnou cílovou skupinu, tedy lidi z kanceláří. Jsou ale hlavně rychlí a agresivní v expanzi. Ve svižném tempu otevírají poměrně velké salaterie, takže se v tendrech na nová místa potkáváme velmi často. Na stejnou cílovou skupinu míří i koncept Home Office od Fruitisima, což je zkušená a zavedená síť.

Hodně budeme sledovat koncept Vapiano, který tu teď otevřel několik poboček. Nahrává nám ale zavedení elektronické evidence tržeb. Byť má spoustu negativ, tak jedno z pozitiv je, že kvalita gastronomie jde nahoru. Lidé jsou připravení na to, že za jídlo zaplatí o něco více, ale také očekávají větší kvalitu. Nízkonákladoví hráči odpadávají.

Kdo je vaše cílová skupina?

Paradoxně jsme jako veganské bistro spíše pro masožrouty. Naší cílovkou jsou víceméně lidé pracující v kancelářích, kteří každý den nevyhledávají veganský jídelníček, ale dvakrát třikrát týdně si chtějí dát něco zdravějšího bez masa. Pro ně bychom chtěli být správnou alternativou.

Navíc mám větší radost, když někomu, kdo jí maso, můžu nabídnout zelený oběd místo červeného. Samozřejmě ale máme dost zákazníků i mezi vegany.

O jak velký trh jde?

Lidí, kteří se v České republice hlásí k vegetariánství a veganství, je zhruba tři sta tisíc. Ale to není náš trh. Tím jsou kancelářské pozice ve městech, kde jsme. Ale nepočítali jsme to.

Jak rychle postupuje expanze?

Je to živé. A jiné, než jsme plánovali. Dnes v průměru otevíráme jednu pobočku za měsíc. Nejdříve jsme otevřeli malý kiosek na Chodově. Měl osmnáct metrů čtverečních. Nyní na Chodově otevíráme pobočku, která bude mít pět set čtverečních metrů. Bude tam už i kuchař, který bude jídlo před lidmi připravovat. Spíše tedy jdeme do větších formátů. Tím pádem však zpomalíme kvantitativní růst.

Začínáte prodávat rovněž franšízové licence. Proč jste se rozhodli pro tuto cestu?

Už jsme dozráli. Nechtěli jsme nabízet franšízu do doby, než budeme učesaní. Dnes už máme pobočky, které je možné zkopírovat i pro franšízanty. Nebojíme se již jít s konceptem na trh. Víme, že nebude franšízantovi komplikovat život a nebude s námi muset rodit. V první vlně nabídneme již fungující pobočky střední velikosti, jakou máme například v Praze na náměstí Míru nebo na Floře.

Zároveň otevřeme prostor, aby přes franšízu vznikaly nové pobočky. To uspíší expanzi, protože větší pobočka nás finančně vyčerpá jako tři menší. Takže se nám uleví i z tohoto pohledu.

Jak velký je prostor pro expanzi?

Nyní máme šestnáct poboček, celkem jich v pohodě utáhneme kolem pětadvaceti. Potom budeme muset přemýšlet, jak dál. Výhledově bychom chtěli mít zhruba třicet procent našich poboček a zbytek franšíz. Ale uvidíme, jak to půjde. Franšíz je v současnosti na trhu hodně a prosadit se rychle bude složité.

Máte už zájemce o franšízy?

Měli jsme jich hodně v době, kdy jsme je ještě nenabízeli. Murphyho zákony fungují tak, že pak se nikdo neozval. Ale strach nemám. Hodně zájemců bylo paradoxně i z ciziny. Byli to lidé z Mallorky, z Rumunska, z Velké Británie.

Do jakých zemí se v zahraničí vydáte?

Již jsme ve Vídni, chceme i do dalších hlavních měst v Evropě. Máme v hledáčku Německo. Boom veganství je tam obrovský. Díváme se na lokality typu Berlína nebo Drážďan. Velký potenciál ale vidíme též ve Vídni. Během dvou let klidně patnáct našich poboček může být právě v rakouské metropoli. Místa tam jsou, dobré lokality lze nalézt i v centru města.

Budete tam taky prodávat franšízy?

Franšízy chceme použít i pro zahraničí. Nejdříve ale vždy otevřeme vlastní pobočku, v níž budeme ukazovat náš obchodní model. Zahraničí je totiž vždycky taková maturita. Je to pokaždé jako začínat úplně znova. Hodně nás vyškolilo Rakousko.

V čem?

Od chování zákazníků po zcela jiný přístup úřadů. Rakušané jsou obecně konzervativnější a opatrnější. Musíme se přizpůsobit z hlediska sortimentu. Naše sladké je vůbec nebere. Tam je to Sacher, štrúdl a pak už nic. Snídaně tam lidé vyžadují zcela jiné než u nás.

Kolik bude franšíza Vegg-Go stát?

Ne všechno je veřejné. Při vstupu do bistra o velikosti, jaké máme například na Náměstí Míru, bude investice franšízanta do vybavení kolem jednoho milionu korun plus nějaká kauce a zajištění provozu na první měsíc. Jeden a půl milionu korun by tedy mělo být všechno, co franšízant na start potřebuje. Není to žádná raketa.

Za jak dlouho dostane investor peníze zpět?

Návratnost u našich poboček v rámci fastfoodu není špatná. Standardně jsme pode dvěma roky, což je docela dobré.

Kde jste aktuálně v tržbách?

Celá firma teď utrží měsíčně kolem sedmi milionů korun. Za celý letošní rok bychom měli být kolem devadesáti milionů. To bude dvakrát tak velký obrat, než kolik jsme dělali letos v lednu. Doufám, že příští rok už budeme na 150 až 200 milionech.

Kam až budete růst?

Od začátku jsme šli do tohoto byznysu s tím, že ve střední Evropě budeme mít během pěti až sedmi let 200 až 250 provozoven. Naše poučení z dosavadní expanze ale je neutavit se. Počáteční rychlost nás hodně semlela, nestíhali jsme rychle budovat procesy a měli jsme hodně co dělat, abychom to ustáli.

Jste ziskoví?

Jak která pobočka. Jako celek máme cíl, že ve čtvrtém kvartálu už bychom měli být ziskoví. Investičně jsme se ale dost vyčerpali, první půlka roku byla pekelná. Otevírali jsme velké bistro na Smíchově, pobočku ve Vídni.

Kolik vás Vegg-Go zatím celkově stálo?

Nemalé desítky milionů korun. Část z toho je utopená v kaucích. Na začátku jsme navíc udělali pár přehmatů typu pobočky v Ústí nad Labem. To nebyl dobrý tah, dost se tam s tím pereme. Opava je něco podobného. Jsou to důsledky prvních měsíců, kdy jsme si mysleli, že hoří i voda. Nadšení bylo obrovské. Jako první pobočku jsme totiž otevřeli Chodov, který byl současně dlouho nejziskovější. I když to byl jen malý kiosek, tak to byla trefa.

Zvládnete dál všechno sami, respektive s franšízanty? Co nějaký investor?

Určitě uvažujeme o větším partnerství s větším investorem. Už se o tom bavíme, ale detaily zatím nechám pod pokličkou.

Jak jste zatím expanzi financovali?

Peníze zatím poskytl hlavně zakladatel společnosti Emco Zdeněk Jahoda. S ním si Vegg-Go dělíme na polovinu. Mezi oběma firmami je navíc hodně synergií. Emco exportuje do padesáti zemí světa, takže má spoustu rychlých impulzů o tom, co se děje v potravinách. To Vegg-Go zase pomáhá být o krok napřed v inovacích. To nás odděluje od velkých řetězců, které si nemohou dovolit každý týden měnit meníčka.

V Emku Zdeňka Jahody děláte současně ředitele. Jak do toho stíháte ještě řídit svou veganskou síť?

Blbě. Už jsme se ale dohodli, že letos obsadíme pozici výkonného ředitele Vegg-Go. Já budu dál řídit Emco.

Zpět na začátek k vašemu působení v Kosteleckých uzeninách, které patří do Agrofertu. Jak hodnotíte osobnost Andreje Babiše?

Jakkoli v politice může být polarizující, v Agrofertu jsem ho poznal v nejlepším slova smyslu.

Nedávno se objevily také reportáže, které ukazují ostré praktiky Agrofertu vůči obchodním partnerům při přebírání Kosteleckých uzenin a dalších firem. Co na ně říkáte?

Ukázaly jen jednu stranu sporu. Do Kostelce jsem navíc přišel až po akvizici, původní majitele jsem osobně ani nepoznal. Viděl jsem ale následky, které to mělo na straně Agrofertu. Moje čtení tehdejší situace však jednoznačně bylo, že fér nehráli původní vlastníci. My jsme pak museli řešit velké odpisy akvizice, protože Agrofert si jednoduše řečeno naběhl. Neříkám, že by to celé bylo černobílé, ale rozhodně to nebylo tak, jak to tyto natočené dokumenty ukázaly.

Jan Hanuš (43)
Vystudoval marketing a ekonomiku na Univerzitě Hradec Králové. Prošel řadou manažerských pozic v potravinářském byznysu. Mimo jiné ve společnostech Douwe Egberts, Vitana nebo Yoplait. Od roku 2012 řídil přes tři roky Kostelecké uzeniny. Od té doby se věnuje své veganské síti Vegg-Go a řízení firmy Emco.