Český autoprůmysl nemůže jít proti globálnímu trendu, říká nový německý velvyslanec

Andreas Künne, nový německý velvyslanec v Praze

Andreas Künne, nový německý velvyslanec v Praze Zdroj: profimedia.cz

Spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier (vlevo) s chotí spolu s německým velvyslancem v Česku Andreasem Künnem stojí na balkóně německého velvyslanectví během návštěvy Prahy letos v srpnu.
Andreas Künne, nový německý velvyslanec v Praze
3
Fotogalerie

Jen pár týdnů před německými parlamentními volbami nastoupil v Praze nový velvyslanec Spolkové republiky. Lobkovický palác teď řídí zkušený diplomat Andreas Künne. „Počet německy mluvících Čechů je už nyní impozantní, ale potřebujeme jich ještě více,“ svěřuje se v rozhovoru pro deník E15, ve kterém také prozrazuje, co čekat od chystané zelené transformace německé ekonomiky a na čem je třeba zapracovat ve vzájemných vztazích.    

Do úřadu německého velvyslance v ČR jste nastoupil teprve minulý měsíc. Jak se vám v nové roli líbí a jaké jsou hlavní cíle, kterých v ní chcete dosáhnout?

Měl jsem velmi zajímavý začátek, protože jen pár dnů po mém nástupu přijel do Prahy náš pan prezident. Takže jsem byl poměrně zaneprázdněný. Ale byl to ten nejlepší možný začátek, protože návštěva pana prezidenta byla velice úspěšná. Jinak jsem velmi ohromený laskavostí a pohostinností místních lidí. Jedna z věcí, na které se v následujících týdnech soustředím, jsou nadcházející volby v Česku a Německu. Nicméně věřím, že česko-německé vztahy dosáhly natolik kvalitní úrovně, že je volby nemohou narušit. 

Pan prezident Steinmeier během návštěvy v Praze řekl, že vztahy mezi Českem a Německem jsou nejlepší v historii. Souhlasíte? A platí to také pro vzájemný byznys?   

Jednoznačně. Když se podíváte na to, kde jsme byli před třiceti lety a jaké jsou vztahy dnes, musím konstatovat, že jsme dosáhli úžasných úspěchů. Nemůžeme vymazat naši historii. Můžeme se ale rozhodnout, zda ji necháme, aby nás rozdělovala, nebo se spolu pokusíme diskutovat o budoucnosti. Zjevně jsme si zvolili druhou možnost. Například když se letos obyvatelé Brna rozhodli přispět na pomoc obětem povodní v Severním Porýní-Vestfálsku, je to gesto, kterého si nejen velice vážíme, ale zároveň skvěle ilustruje, jak dalekou cestu jsme ušli. Jsme dnes opravdovými sousedy, kteří se přátelí a žijí společně.        

Vidíte ve vzájemných vztazích přece jen nějaké výzvy?

Měli bychom nadále pracovat na vzájemné komunikaci. Počet německy mluvících Čechů je už nyní impozantní, ale potřebujeme jich ještě více. Stejně tak musíme zvýšit množství česky mluvících Němců, a to zejména v pohraničních regionech. Třeba v některých bavorských školkách už teď učitelé zkouší mluvit na děti česky, protože v tak nízkém věku není nutné je vyloženě učit, ale mohou si jazyk přirozeně naposlouchat. 

Oblastí, kde vidím prostor pro zlepšení, je pochopitelně více. Například v infrastruktuře. Dojet vlakem z Prahy do Mnichova v současné době trvá déle než před druhou světovou válkou. To je jedna z výzev, kterou nejde odstranit přes noc. Dále je tu digitalizace, nové technologie, energetika, zahraniční politika, klimatické změny, migrace… Především pak musíme více spolupracovat na evropské úrovni, neboť právě naše členství v Evropské unii je tím hlavním důvodem, proč si naše země užívají tak vysokou míru hospodářské prosperity a bezpečnosti.  

Video placeholde
Elektromobilita: Jaké jsou plány EU a světa? • Videohub

Nemáte obavu, že naši léta budovanou spolupráci narušila pandemie? Měli by se pendleři a exportéři připravit na další omezení a zavírání hranic? 

Je vždy dobré být připraven. Nicméně obě naše vlády slíbily, že další plošné uzavírání ekonomiky nepřipustí. Někdo bude možná namítat, že jsme uprostřed volebních kampaní a pravda se ukáže až v říjnu. Těmto cynikům bych vzkázal, že dnes již máme velmi jasně stanovená pravidla a mechanismy pro pendlery a logistické společnosti. Čili taková situace jako v loňském roce už určitě nenastane. Navíc jsme vytvořili společnou mezivládní koordinační skupinu zahrnující i zástupce Saska a Bavorska, která se zabývala všemi těmito složitými otázkami a velice se osvědčila. V případě potřeby ji lze znovu využít.    

Všechny politické strany, které mají reálnou šanci dostat se po volbách do Spolkového sněmu, tlačí na rychlý přechod k uhlíkové neutralitě. Žádají brzký konec uhelných elektráren a automobilů se spalovacími motory. Nemůže to narušit vzájemný obchod, zvláště když uvážíme, že auta a stroje tvoří významnou složku českého exportu do Německa.

Za prvé, většina lidí a vědců se shoduje, že klimatické změny jsou realitou. Za druhé, politici sice hrají v ekonomickém rozhodování určitou roli, ve finále jsou to ale především trhy, kdo má poslední slovo. Když se podíváte na automobilový průmysl v Severní Americe, Asii i v řadě evropských států, spousta tamních firem se vydala na cestu k elektromobilitě, aniž by jim to bylo nařízené vládou. Nikdo nenutil Teslu nebo Volkswagen vyrábět elektrická auta. Je to krok, který byl vyvolán poptávkou a technologickými možnostmi. 

Je nemožné, aby český automobilový trh šel proti globálnímu trendu. A tento trend nevzešel od německé vlády. Evropská nařízení tvoří Evropská komise, se kterou všechny státy spolupracují. Pokud však Německo chce zůstat ve výrobě automobilů na vrcholu, musí se adaptovat možná ještě rychleji. Samozřejmě, že to bude výzva, ale myslím, že jsme na dobré cestě. V současné podobě spalovacích motorů nevidím žádnou budoucnost.  

Budete se ze své pozice zasazovat o to, aby zelená transformace byla pro naše vztahy co možná nejméně bolestivá? Byl byste třeba ochoten zúčastnit se vyjednávání o výstavbě nové gigafactory Volkswagenu v Česku?

A vy myslíte, že by bylo správné, aby politici a diplomaté rozhodovali o budoucnosti soukromých společností? Já si to tedy nemyslím. Navíc i kdybych se takových vyjednávání zúčastnil, moje schopnost něco ovlivnit by byla dost omezená.

Německo po těchto volbách poprvé po šestnácti letech povede nový spolkový kancléř. Bude obtížné nahradit tak silnou politickou osobnost jako je Angela Merkelová?  

Ano i ne. Silné osobnosti mohou mít velký vliv na to, jak rychle se věci mění. V tomto ohledu nám jistě budou chybět její zkušenosti a výjimečné osobní vztahy s jinými světovými lídry. To bude klíčový úkol pro budoucí generaci evropských politiků, budovat osobní vztahy. Nějakou dobu možná potrvá, než se v Evropě plně obnoví současná rovnováha. Na druhé straně, rovnováha nezávisí a neměla by záviset na jednom člověku.   

Bude tedy Berlín i po odchodu paní kancléřky nadále zastávat dominantní pozici v rámci Evropské unie?

Nesouhlasím s formulací otázky. Já si nemyslím, že Německo je nějakou dominantní silou. Ano, máme v rámci Evropy největší populaci a HDP, avšak tato čísla nelze automaticky překládat jako dominanci, zvláště když sami nechceme, aby se tak na nás pohlíželo.

Jedním z nejzásadnějších úspěchů paní kancléřky bylo, že za jejího působení se Německo stalo normální zemí a také zemí, která není definována jen podle své historie. Já vidím současné Německo především jako někoho, kdo chce Evropu spojovat, aby fungovala uvnitř i navenek. A pro tento úkol potřebujeme partnery jako je Česká republika.   

Jedno z témat, které dnešní Evropu rozděluje, je ovšem Německem prosazovaný ruský plynovod Nord Stream 2. Nestane se západní Evropa kvůli němu zbytečně závislou na ruském plynu? 

Plyn dovážíme z Ruska, respektive Sovětského svazu celá desetiletí. Dělo se to dokonce i za velmi složitých časů studené války. Navíc jsem přesvědčen, že náš energetický mix je dostatečně odolný. S ohledem na probíhající přechod k obnovitelným zdrojům energie, myslím, nejsou tyto obavy na místě.    

V jednom dřívějším rozhovoru jste označil Čínu slovem „soupeř“. Považujete pronikání čínských firem do Evropy za hrozbu? 

Tato citace, kterou použil jeden z vašich kolegů, je trochu zestručněná. Čína je pro Německo partner, konkurent i soupeř zároveň. Například pokud chceme dosáhnout pozitivních výsledků v našich klimatických cílech, je pro nás Čína partnerem. Avšak v jiných situacích, kdy se Peking pokouší rozdělovat Evropskou unii, nemohu to nazvat jinak než soupeřením. Jde o to, že bychom neměli být ve vztazích s Čínou naivní. Současně ale musíme také spolupracovat, protože vedle sebe musíme žít na této planetě. Německá ekonomika by nebyla tak silná bez partnerství s Čínou a čínské hospodářství by bylo slabší bez spolupráce s námi.     

Rád bych se vás jakožto bývalého pověřence pro boj proti terorismu ještě zeptal na situaci v Afghánistánu. Vzrostlo po převzetí moci Tálibánem riziko teroristických útoků v Evropě?

Nemám přístup k informacím zpravodajských služeb, ale obecně tomu zatím nic nenasvědčuje. Samozřejmě ale musíme být ve vztahu k terorismu nadále opatrní. Nejsou tu jen islamističtí teroristé, ale i politicky motivovaní pravicově a levicově extremističtí teroristé. 

A co riziko migrační krize?

Předně bychom v žádném případě neměli směšovat migraci a terorismus. To je velice nebezpečná politická zkratka. Německo by bez přistěhovalců nemohlo existovat a naše ekonomika by byla mrtvá. Mám tím na mysli legální migraci. Samozřejmě musíme chránit své hranice a snižovat nelegální migraci, jak je to jen možné. Ani na nelegální uprchlíky by se však podle mého názoru nemělo pohlížet jako na nepřátele, ale jako na lidské bytosti. Měli bychom rovněž zrychlit a zefektivnit proces přijímání žadatelů o politický azyl.   

Andreas Künne

  • Vystudoval historii na univerzitách v Berlíně a Hamburku.
  • Diplomacii se věnuje bezmála třicet let. V minulosti působil například v Kodani, Soulu, Bruselu, Vilniusu nebo Pretorii. 
  • V letech 2018 až 2021 pracoval na německém ministerstvu zahraničí jako pověřenec pro OSN a boj proti terorismu. 
  • Od 17. srpna 2021 je velvyslancem Spolkové republiky Německo v Praze. Ve funkci vystřídal Christopha Isranga, který vedl ambasádu poslední čtyři roky.