ČNB investory od podnikových dluhopisů neochrání, upozorňuje právník Lumír Schejbal

ČNB

ČNB Zdroj: Profimedia.cz

Stovky dluhopisů neznámých českých firem za miliardy korun pokoutně nabízené poradci po telefonu jako unikátní investiční příležitost. Zní to jako lákává nabídka? Na první pohled vysoký výnos bývá mnohdy kryt firmou s miniaturním základním jměním nebo rovnou s insolvencí na krku. Tak vypadá trh s privátními nabídkami bondů pět let poté, co na něj ČNB přestala dohlížet. Ať už je firemní dluhopis nabízen s výpravným prospektem nebo z rukou pochybného poradce, může být jeho rizikovost obdobná, říká právník Lumír Schejbal z advokátní kanceláře Schejbal&Partners.

V jaké situaci firma obvykle sáhne po emisi dluhopisů?

Zpravidla jde o tři skupiny firem. Zaprvé ty, které nedosáhnou na bankovní úvěr, ať již z důvodu krátké existence, nebo nepřesvědčivých finančních výsledků. Pak jde o společnosti, které by na úvěr dosáhly, ale podmínky, které musejí v bance splnit, nechtějí akceptovat. Konečně jde o firmy využívající kombinaci bankovního financování a ze strany banky požadovaný vlastní podíl v projektu částečně řeší emisí dluhopisů.

Český internet je nabídkami firemních bondů doslova zaplaven, stal se z nich nový standard financování?

Zájem korporací o emise dluhopisů výrazně vzrostl po novele zákona o dluhopisech, která začala platit od srpna roku 2012. Novela zrušila schvalování emisních podmínek emitentů ze strany ČNB.

Toto vedlo k výraznému zjednodušení a zlevnění dluhopisových emisí. Následně došlo k vydání několika stovek emisí v podobě korunových dluhopisů, což šlo legálně udělat pouze do konce roku 2012. O něco později se emise dluhopisů staly jedním z běžných nástrojů financování společností ve všech oborech podnikání.

Proč, když úrokové sazby za půjčky v bankách jsou povětšinou níže?

Důvodem je relativní jednoduchost a rychlost vydávání. U emisí renomovaných emitentů není problém s jejich umístěním mezi investory, přičemž úroková sazba se může přibližovat sazbám bankovním, tedy se pohybovat okolo tří až čtyř procent.

U menších či rizikovějších projektů bývají k umístění využíváni finanční zprostředkovatelé. Zde je pak třeba k emisním a úrokovým nákladům připočíst i provizi za umístění. Náklady na takovou emisi zpravidla překračují sedm procent ročně.

S jakým typem firemních bondů se investor setká nejčastěji?

Obvykle jde o veřejnou nabídku dluhopisů v objemu maximálně jednoho miliónu eur, kde leží regulatorní limit, které vydávají zejména menší společnosti. Jejich výhodou je zejména to, že je lze propagovat na vlastních webových stránkách, či na různých inzertních portálech, nebo lze spustit inzertní kampaně na Googlu či Seznamu. Takových emisí jsou dle našeho názoru emitovány stovky ročně.

Fenoménem se na českém trhu v posledních letech staly neveřejné nabídky, které jsou z pohledu regulátora prakticky neviditelné. Nakolik rizikové jsou tyto papíry?

Neveřejné nabídky, pokud je dodržen maximální počet oslovených 149 investorů, jsou legální. Setkali jsme se jak s velmi kvalitními dluhopisy, zejména z finančního sektoru, tak i s junk dluhopisy s vysokým rizikem.

Rizikové dluhopisy se ale nevyskytují jen v tomto segmentu, ani prospekt není žádnou zárukou kvality emitenta či emise. ČNB u prospektu kontroluje jen to, zda jsou řádně vyplněna všechny pole prospektu, nekontroluje již však pravdivost obsahu. Neumožňují jí to právní předpisy, ani na to nemá nástroje.