Dalibor Dědek: Jsem odpůrce digitálního rokoka

E15: Zdá se, že vstup podnikatelů do politiky je v kurzu. Jak to vnímáte?

Pokud se bavíme například o Andreji Babišovi, ze začátku jsem byl ovlivněn tím, co se psalo v médiích. Potom jsem si ale řekl, že ten člověk vlastně politiku nemá vůbec zapotřebí. Jsem přesvědčen, že tento stát potřebuje lidi, kteří ho chtějí řídit z jiných pohnutek, než že z něho chtějí něco urvat, léčit si mindráky či prosazovat ego. Přesně tedy chápu Babišovy pohnutky. Také doma nadávám na politiku a říkám, že je potřeba s tím něco udělat. Ale nikdy jsem nenašel odvahu říct si, tak a jdu s tím něco udělat sám.

E15: Je možné řídit stát jako firmu?

Státní správa nikdy nemůže být tak efektivní jako firmy. Vysvětlení je jednoduché. Firma je založená na týmu, který je schopen spolupracovat, má společný cíl. Řídit firmu není nic jiného než vybírat schopné lidi a dávat je dohromady tak, aby spolu něco dokázali. A teď si představte tu hrůzu, když máte státní instituci, do níž se dostanou lidé prostřednictvím voleb.

E15: Do politiky jste se zlákat nenechal, přesto ale máte vedle podnikání řadu jiných aktivit. Měníte svět k lepšímu jinak?

Češi naříkají, jak je to tu špatné a jak je potřeba s tím něco udělat. Dospěl jsem k názoru, že lepší to není nikde ve světě. Pokud někdo chce, abychom se měli jako ve Švýcarsku, tak když jde přes park a vidí odhozený papír, musí ho sebrat a hodit do koše. A ne nadávat, jaký je tu nepořádek. Je to stejné, jako když někde opravíme kostel nebo postavíme ubytovnu pro bezdomovce. Neutrhne mi ruce, když prostředky, které bychom si mohli rozebrat, dá Dědek na něco jiného.

E15: Proto jste také odstartoval projekt seniorského bydlení?

V této oblasti vidím problém. Jak zdravotnictví prodlužuje život, je to často na úkor jeho kvality. Lidé, kteří se dožijí vyššího věku, už nejsou schopni fungovat sami. Jsem zastáncem toho, aby do poslední chvíle, dokud to zvládají, žili ve svém, v normálních podmínkách. Avšak bohužel u těch, kteří potřebují pomoc, a děti s nimi nemohou zůstat doma, je to potřeba řešit. Stát na to nemá a státní instituce nemají dostatečnou kapacitu.

E15: Jaká je v této oblasti vaše vize?

Jsem přesvědčen, že potřebné zařízení lze vybudovat bez dotací a na velice slušné úrovni. Pokud si z toho ovšem někdo nechce udělat byznys. Podle mě by to měla být klasická neziskovka. Mým cílem je vytvořit model a ukázat ostatním úspěšným v regionech, že tady je cesta. Udělejte pro to také něco.

Trh není spravedlivý, spousta dokonalých produktů se válí v propadlišti dějin. Naopak se prodává hodně šmejdu jen proto, že ho někdo dokázal lidem vnutit.

E15: Doménou Jablotronu jsou zabezpečovací systémy. Kdyby se nekradlo, neměli byste co dělat.

Do jisté míry platí, že když náš byznys prosperuje, je to ostuda společnosti. Nikdo si nekupuje alarm pro radost. Samozřejmě že jednodušší by bylo nechat dveře otevřené a nebát se, že vám někdo něco sebere. Bohužel se ale lidstvo ještě tak daleko neposunulo. A protože prodáváme zhruba do sedmdesáti zemí světa, víme, že to není jen doménou Česka.

E15: Proto děláte také jiné věci, abyste byli připraveni na dobu, až bude společnost lepší?

Máme ohromně široké portfolio produktů. Fakt, že jsme známí svými alarmy a produkty spojenými s bezpečím, je fajn, protože je to jeden z našich hlavních byznysů. Vyrábíme ale také velké mobilní telefony, senzory pro hlídání dechu kojenců a bezpočet dalších výrobků. Sortiment máme skutečně široký a to nám dává stabilitu.

E15: Je škála vašich produktů již hotová, nebo ji dále rozšiřujete?

Stabilní není nikdy. Protože v tu chvíli bychom byli mrtví. Děláme systematické inovace, které přirovnávám ke štaflím. V zavedeném sortimentu například zabezpečovací techniky stoupáme příčku po příčce vytyčeným směrem. Jasně máme definováno, čeho chceme dosáhnout, a krůček po krůčku jednou za pět let přicházíme s generační obměnou. To je klasický učebnicový systém postupných inovací a zlepšování produktu. Paralelně s tím máme také spoustu aktivit startupového charakteru „pokus omyl“.

E15: Je nápadů na inovace a nové výrobky hodně?

Zatím jsme naštěstí stále v situaci, že nápadů máme pětkrát tolik, než kolik stačíme zrealizovat. Pak je vždy velmi těžké si vybírat, do čeho se pustit. Navíc se na nás obrací čím dál více lidí se svými nápady. Někdy to jsou i velmi zajímavé věci. Samotný nápad je ale strašně málo. Tvrdím, že nápad a vytvoření produktu do stadia, kdy ho máte v regálu, je maximálně třetina úspěchu. Druhá, náročnější věc, je produkt prodat. Zakořeněné představy, že dobrý výrobek se prodá sám, nefungují. Trh není spravedlivý, spousta dokonalých produktů se válí v propadlišti dějin. Naopak se prodává hodně šmejdu jen proto, že ho někdo dokázal lidem vnutit.

E15: Na čem v současnosti děláte?

Neustále inovujeme sortiment toho, co nás živí. Zdokonalujeme zabezpečovací produkty, aby byly technicky dokonalejší a uživatelsky přívětivější. Ale jsem odpůrce současného digitálního rokoka. Opájíme se tím, že něco umíme, a cpeme elektronické kudrlinky úplně všude. Když potom máte v autě takovéto rádio a dítě na něm náhodou něco zmáčkne, musí přijet promovaný inženýr, aby rádio znovu naladil.

E15: Neříkejte, že vaše výrobky nejsou na výši doby.

Samozřejmě chceme, aby byl produkt inteligentní, ať ho lze ovládat z mobilu a podobně. Nechť to však nejsou jen další kudrlinky, ale věci, které potřebujete. To znamená, ať je výrobek srozumitelný a jasný, aby jeho užívání nebyla žádná věda.

E15: Jak s tím jde dohromady vaše výroba sofistikované techniky typu částicové kamery?

Snažíme se monitorovat, jaké technologie jsou na trhu vyspělé, abychom věděli, co do našich výrobků přidat. Stejně se staráme, jak zvýšit vzdělání a kvalifikaci našich vývojářů. Když ve švýcarském CERN spustili urychlovač, bylo k němu třeba vybudovat do té doby netušenou sestavu senzorů. Účastnili jsme se výběrového řízení na komerční využití čipů sloužících primárně k detekci výsledků tamních pokusů. Přestože jsem se tehdy bál, že nemáme šanci, uspěli jsme a licenci dostali. Díky tomu jsme dokázali z částicové kamery udělat reálný produkt. Nikdy jsem nevěřil, že se tato investice může zaplatit. Jen jsme chtěli, aby se naši lidé naučili dělat s něčím novým, aby popustili uzdu fantazii.

E15: Chodí za vámi vývojáři sami, nebo musíte mozky lopotně shánět?

Když jsme v devadesátých letech začínali, překypovala Česká republika kvalitními techniky. Byla tu spousta lidí s odbornými znalostmi, byli pracovití, zruční, nebáli se manuální práce, neuměli jazyky a neměli sebevědomí. Dnes je hodně absolventů, kteří mají sebevědomí, umějí jazyky – a dál nic. I dnes se však stává, že k nám přicházejí již hotoví odborníci. Stejně tak si ale vývojáře cíleně sháníme. Již dlouhé roky spolupracujeme s řadou technických škol.

E15: Kolik peněz dáváte do výzkumu?

Vývoj a výzkum spolyká téměř všechny peníze, které vygenerujeme. Vytváříme sice stovky milionů korun zisku, ale není to tak, že bychom je někde hromadili. Všechno vracíme zpátky do firmy. Nejdražší je vývoj nových produktů.

E15: Ovlivnila trh alarmů krize a pokles nové výstavby?

Řeknu něco kacířského. Za čtvrt století jsme zjistili, že zabezpečovací technika je neuvěřitelně stabilní obor. Buď jde ekonomika nahoru, takže se hodně staví a montuje, anebo jde hospodářství dolů, a pak se víc krade.

E15: Vaše skupina exportuje do řady zemí světa. Čím porážíte konkurenci?

Naší hlavní konkurencí jsou zámořské firmy. Dříve jsme měli řadu konkurentů například ve Francii či Izraeli, ale koupily je velké korporace a oni ztratili dynamiku. Dnes vystavují produkt, který měli už před deseti lety. My jsme mezitím stihli vystřídat dvě nové generace.

E15: Jablotron se již také málem stal součástí velkého konglomerátu.

To byla velmi zajímavá zkušenost. Zhruba před deseti lety, když jsme přišli s převratnou úpravou zabezpečovací kamery, přišli za námi na jednom veletrhu zástupci velkých společností. Mysleli jsme, že chtějí kamery, ale oni je chtěli i s firmou. V jednu chvíli to už bylo na vlásku. Pak jsem si ale řekl, proboha, co bych s těmi penězi dělal. Jsem radši, že tu máme fungující stroj, z něhož vypadne zase něco pěkného.