Soukromá klinika Oldřicha Šubrta s názvem Program H Plus sází na digitální medicínu. „Máme devadesát procent příjmů od našich klientů, takže je nám naštěstí celkem jedno, co dělá stát, a můžeme si moderní zdravotnictví dělat po svém,“ říká Šubrt. Chystá se expandovat v eHealth a zvažuje franšízy do regionů.
Vaše klinika je na trhu deset let. Když je zhodnotíte, splnilo se vaše prvotní očekávání?
Ano. Když jsem před deseti lety stavěl svůj byznys, nechtěl jsem mít jen dům a vztahy s pojišťovnou. Chtěl jsem vybudovat vztah přímo s klienty. Pamatuji se, že jsem byl tehdy na kongresu World Health Congress ve Spojených státech, kde byla přednáška skupiny doktorů z Los Angeles, kteří rozvíjeli koncept concierge medicine, u nás se říká prémiová ambulantní péče. Vychází z toho, co je největší problém rozvinuté medicíny v současné době. Že je všude plno specialistů, kteří jsou placeni formou fee for service. Stále více ale upadá úroveň koordinační práce praktických lékařů a jsou méně dostupní.
Proč to je problém?
Úkolem specialisty není, aby člověk co nejdéle žil zdravý život. Jeho úkolem je vyřešit jeden daný složitý problém, tedy odstranit infarkt, udělat umělou nohu… Děje se to, že se sice prodlužuje lidský život, ale neprodlužuje se tolik lidský život ve zdraví. Což je přitom ta hodnota, kterou chceme. A protože se platí takzvaný fee for servis, tedy za tu opravu, je velká nadvýroba specializovaných výkonů. Ukazuje se, že kdyby se o plánovaných operačních výkonech rozhodovali pacienti sami, bylo by jich asi o třicet procent méně. Lékař k tomu často lidi trošku tlačí.
V čem spočívá váš systém?
Zdravotnictví je obor, který má nekonečnou nabídku i poptávku. Skoro všude jde většina peněz do zdravotnictví z veřejných zdrojů. A to i v USA, protože prostě lékaře nejvíce potřebují starší a chudší. A systém concierge medicíny se staví proti tomu. Říká: já ti nabízím služby, které by sis přál, a ty mi za ně přímo doplácej - předpláceným poplatkem. Tím se úplně mění zainteresovanost všech. Já chci, aby k nám chodili zdraví lidé co nejvíce let. Hledáme různé nové možnosti. Dnes hýbe světem personalizovaná medicína.
Do té se chcete sami pouštět?
Máme devadesát procent příjmů od našich klientů, takže je nám naštěstí celkem jedno, co dělá stát. Jestli funguje eHealth, jestli stát víc platí za ambulantní péči nebo za zobrazovací metody. My si můžeme moderní zdravotnictví dělat po svém. Byť samozřejmě pro pět tisíc klientů nemůžeme zorganizovat všechno, protože to je malá skupina.
Co je prvotní?
eHealth. Přední hráči na globálním trhu říkají, že propojení elektronické zdravotnické dokumentace přinese mnohonásobně větší zlepšení než všechny novinky v diagnostice a podobně. Jakákoli big data posunou odvětví extrémně dopředu. Pokud máte koupit magnetickou rezonanci či jiný podobný přístroj, stojí to desítky milionů. Propojení zdravotnické dokumentaci taky něco bude stát, ale méně, miliony. A přesto se to v Česku stále nepovedlo. Nedávno jsem byl na konferenci v Londýně a tam se špičky shodly na tom, že to je dáno kulturou v té které zemi. On to totiž u nás vlastně nikdo moc nechce.
Nechtějí to pacienti nebo odborná veřejnost?
Příklad. Když bude plná digitalizace a vás bude bolet hlava, nebudete moci už každý měsíc chodit po známostech k různým neurologům jen tak, když už se předtím zjistilo, že nemáte žádnou nemoc, ale je to psychosomatické. A že máte chodit na terapii, kam nechodíte, protože přece nejste blázen. Pacienti to vlastně nechtějí, protože by v tom byl příliš pořádek. Lékaři také ne. Může se totiž zjistit, že dělám celkem zbytečně celkový rozbor krve, ale dělám to proto, že když mám velký obrat s laboratoří, je to pro mě celkem výhodné…. Nebo se zjistí, že pacient šel pro léky a v záznamu v SÚKL bude, že už si je vybral třikrát a povalují se mu doma. A že v některých nemocnicích se více než v jiných lidé vrací s komplikacemi zpátky… Všechny tyto informace dnes nejsou dostupné. Nikdo neříká, že digitalizaci nechce. Málokdo tomu ale napomáhá. Až nyní byl konečně dokončen registr poskytovatelů zdravotní péče, což je technologicky velice jednoduché.
Jaká je role ministra zdravotnictví? Mohl by to popohnat, kdyby chtěl, nebo je také v téhle pasti?
Myslím, že ten současný má velkou šanci to někam posunout. Jasně, když je člověk mladší a nemá za sebou údernou politickou historii, má to trochu těžší. Má ale dvě výhody. Za celou dobu byli jen dva ministři-nezdravotníci, chvíli ministr Vladimír Špidla a pak ministr Jan Stráský, což byl bankovní úředník. A to byl podle mě nejlepší ministr, protože byl praktický a udělal pár skvělých opatření.
A druhá věc - bylo jen pár ministrů, kteří měli takový vztah s premiérem, že mohli bez zaklepání vcházet do jeho pracovny. Byl to David Rath s Jiřím Paroubkem, Luděk Rubáš s Václavem Klausem a Ivan David s nynějším prezidentem Milošem Zemanem. Premiéři na ně dali, takže ministři měli vliv a zdravotnictví nějak posunuli, byť neříkám, že jen pozitivně. Ti ostatní museli spíše poslouchat.
No a současný pan ministr má dobrý vztah s premiérem, není doktor, takže to vidí celkem reálně. Kolem je ale mnoho lobbistických skupin, které chtějí dělat věci jako dřív.
V čem je kromě digitalizace budoucnost medicíny?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
