DJ Toxor: Festival CzechTek pohřbily peníze

DJ Toxxor

DJ Toxxor Zdroj: Michael Tomes

V červenci to bude deset let, co premiér Jiří Paroubek posvětil tvrdý zásah policie proti festivalu CzechTek nedaleko Tachova. Symbolicky to však byla také doba, kdy úpadkem procházelo celé freetekno. Subkultura spojovaná s rychlou rytmickou elektronickou hudbou pod širým nebem přitom byla jistý čas společenským fenoménem. „Nikde v Evropě se freetekno nestalo tak populárním jako tady,“ říká DJ Toxor z uskupení Strahov Systém, které patří mezi hlavní hybatele této scény v Česku.

E15: Co je vlastně freetekno?

Hlavním principem fungování freetekna je do it yourself, to znamená udělej si sám. Postav si svůj bar, svou repro soustavu, všechno si to sám dovez a zařiď. Nespoléháš se na nikoho jiného než sám na sebe a své kamarády. Dalším hlavním principem je kmenovost. To znamená, že scéna byla založená na lidech, kteří si vzájemně pomáhali. Celá věc nestála na jednom člověku, ale byla to skupina lidí, kmen. A ti dělali párty a mejdany pod širým nebem, někdy i po klubech. Z hudebního hlediska je spojovalo extrémnější, tvrdší a rychlejší techno.

E15: Bylo to jednolité hnutí?

Samotné freetekno má spoustu různých podskupin. Každý kmen má trochu jiné principy, funguje na trochu jiné bázi. Finanční i přátelské. Někdy je to komunita pěti lidí, jindy třiceti. Tyto nuance je tam potřeba vnímat. Byly tu sound systémy, které kašlaly na do it yourself a párty dělaly jen pro obživu a slávu u holek.

E15: Když používáte minulý čas, co to znamená?

Doba se posunula. Každá subkultura má svůj vývoj. Dobu osahávání a vstupu do neznámých vod vystřídala rutina. To se ale stává všem subkulturám. Když začínali hippies nebo punkrock, tak ideály byly jiné než po deseti letech fungování subkultury. To znamená, že v dnešní době už některé sound systémy pracují jinak. Ale stále je tu hodně těch, které fungují podle původních principů do it yourself nebo kmenovosti.

E15: Hnutí upadlo?

Dnes si samozřejmě může každý, kdo má hromadu peněz, postavit sound systém lehce sám. Objedná si zvuk a bedňáky, funguje už trošičku jako firma. To již však není operování na principu dobrovolnosti, ale peněz. Avšak spojovacím prvkem prvních free parties nebyl motiv peněžní, ale zážitkový. Ale protože subkultura byla v jednu chvíli úspěšná, tak se jí chytli lidi, kteří si ji vzali jako podnikatelský záměr. To, co dlouho fungovalo jako koníček a zábava, se v režimu každovíkendových párty stalo prací.

E15: Nepřispěly CzechTeky k tomuto vývoji se svou masovostí?

Přispěly. Přispěli jsme k tomu my sami, aniž bychom si toho byli vědomi. V subkultuře se to označuje jako kurvení scény. Každý by si měl sáhnout do svědomí. Za náš kmen se hlásíme ke svému dílu zodpovědnosti. Snaha otevřít scénu širšímu počtu lidí znamená, že to pohltí samotnou subkulturu.

Policie se v Česku stále ještě chová „korektně“. Ve Francii či v Anglii byly zásahy proti freeteknu mnohem tvrdší. Zabavovaly se sound systémy, lidi šli do vězení

E15: Byly tedy CzechTeky chyba?

Úplnou chybou se to nazvat nedá. Spíš je to tak, že po bitvě je každý generál. Nikdo si v té divoké době nedokázal představit následky, jaké to může mít. Pár lidí na možná rizika upozorňovalo, my jsme ale v nějakém našem nadšení či přesvědčení o své věci tyto hlasy nevnímali. Došlo nám to až zpětně. Ale nikdo z lidí, kteří CzechTeky organizovali, by ten zážitek nevyměnil za nic na světě. Slovo chyba tedy není úplně správné. Zpětně jsme se však nad celou věcí zamysleli a samotné sound systémy vydaly prohlášení, že už další CzechTeky nebudou. Přiznali jsme si, že se z festivalů stala konzumní záležitost a CzechTeky se proměnily v opak toho, co tato subkultura měla přinášet.

E15: Co měla přinášet?

Alternativní prostor v prostředí, kde by ho člověk nečekal. Vytvoření autonomní zóny s vlastními pravidly, s vlastními zásadami „slušného“ chování typu respektuj lidi, přírodu, bav se, buď zodpovědný, dívej se kolem sebe, nebuď agresivní. Po určitý čas všechny tyto věci fungovaly. Po otevření scény se ale něco změnilo. Poznalo se to podle toho, že po posledním CzechTeku jsme uklízeli haldu igelitek ze supermarketů s nedojedeným jídlem.

E15: Když se ale na festival sjede čtyřicet tisíc lidí, tak to přece vyplývá z logiky věci.

Úplně to tak není. V roce 1999 bylo na CzechTeku na bývalém vojenském letišti v Kuřivodech 25 tisíc lidí a troufám si říct, že valná většina z nich byla slušných. Lidé na akci tehdy ještě nebyli tak zhýčkaní, nebyli tolik konzumní, víc se dívali kolem sebe. Množná tehdy byli lidé obecně o něco ohleduplnější než teď.

E15: Takže vývoj freetekna souvisí s proměnami společnosti?

Rozhodně. Začátek subkultury byl na začátku devadesátých let, což bylo obecně trochu kovbojské období. Zákony byly děravé, orgány činné v trestním řízení nevěděly, co dělat, protože to pro ně byla nová věc. Když subkultura kolem roku 1999 zažívala jeden ze svých vrcholů, ještě nebylo na každém rohu obchodní centrum. Zatímco dnes se lidé chtějí i venku bavit jako někde v obchoďáku. Takže vývoj společnosti určitě ovlivnil zrození subkultury, její vrchol i pohlcení sama sebe a následný návrat ke kořenům.

E15: Obsahuje návrat ke kořenům něco nového?

V praxi to znamená nedělání CzechTeku. Nedělání velkých párty s velkým marketingem a velkým rozpočtem, ale opět organizování akcí za několik stokorun. S partou kamarádů, s nimiž nevíme párty o světě a svět neví o nás. Znovu prožíváme kmen a pospolitost. V jednu chvíli došlo na velkých párty k rozdělení lidí na organizátory a ty, co se přišli bavit. Zatímco na začátku spojovacím prvkem akcí bylo, že tam jsou všichni dohromady, všichni vytváří párty. Zpátky ke kořenům také znamená, že všechno si postavíme sami, nic si nepůjčujeme, nepronajímáme si drahá světla, neplatíme booking zahraničních hvězd.

E15: Nenapomohly úpadku scény také drogy?

Bylo by pokrytectvím říct, že to v destrukci scény nehrálo roli. Ale je to jen jeden z prvků. Navíc extrémní konzumace drog spojovaná s freeteknem je trošku mýtus. Nebylo to o nic horší, než je běžné na diskotékách nebo v rockových klubech. Drogy jsou navíc stejně jako voda, oheň nebo peníze dobrý sluha, ale zlý pán. Spoustu lidí drogy zničily. Stejně jako ale ve společnosti hodně lidí zničily peníze. Z devadesáti procent byly ale drogy prostě jen věcí, která k subkultuře a určitému uměleckému vyjádření patřila. Nebyly ale hlavní složkou.

E15: Byl mohutný policejní zásah v Tachově hřebíčkem do rakve subkultury?

Zpětně se hrozně těžko hodnotí, co by se stalo, kdyby k zásahu nedošlo. Prostě se to stalo takto a už se to nezmění. Faktem ale je, že scéna v roce 2005 již dojížděla. Osobně jsem v ní cítil vyprázdnění. Ale nelze říct, že zásah byl hřebíčkem do rakve. Spíš jde jen o shodu okolností.

E15: Dobře, ale Tachov byl vyvrcholením dlouhodobého potýkání se se státem. To scénu nijak neovlivňovalo?

K subkultuře státní represe patřily od samých počátků. Freetekno vzniklo v osmdesátých letech v Anglii a jeho tamější počátky jsou plné střetů s policií. Tady bylo dělání párty na cizím pozemku bez ohlášení pro stát dlouho neuchopitelná věc. Policie si například nevěděla rady s tím, podle jakého zákona bychom měli louku opustit. V našem sound systému jsme se vždy snažili dělat párty tak, aby o nás represivní složky nevěděly. S tím souviselo, abychom nerušili lidi v okolí a hráli ideálně někde na staré vojenské základně, kde nemůžeme nic poškodit.

E15: Nemusí ale stát proti nelegálním akcím tohoto typu zasahovat už z principu, bez ohledu na to, zda někoho otravují nebo poškozují?

Vyplývalo to i z rozšíření freetekna. Dokud šlo o komunitní věc pro tři stovky lidí, tak to nikoho nezajímalo. Avšak zlomilo se to ve chvíli, kdy se z toho stala masová záležitost a policie se s tím nesetkávala jednou za rok na CzechTeku, ale každý víkend na padesáti místech v České republice. Asi jen ve Francii bylo více sound systémů než u nás. Nevím proč, ale nikde v Evropě se freetekno nestalo tak populární jako tady. I proto se o to musela zajímat policie. Na druhé straně jsme si říkali, že policie se v Česku stále ještě chová „korektně“. Ve Francii či v Anglii byly zásahy proti freeteknu mnohem tvrdší. Zabavovaly se sound systémy, lidi šli do vězení. Myslím, že v Česku za organizování párty nikdo sedět nešel.

E15: Takže zásah v roce 2005 byl korektní?

Určitě nebyl. V té době se už upustilo od organizování nejdivočejších párty. Tedy že se přijelo na cizí pozemek a s nikým se to neřešilo. Tachov byl řádně pronajatý pozemek. Nahlášená sice byla oslava narozenin a ne CzechTek. To už je ale právní hra. Jak může někdo říct, že když slavím narozeniny a pronajmu si za tím účelem pozemek, tak že si tam nemůžu pozvat třicet tisíc kamarádů? Když ti policie zakáže vstup na pozemek, který sis řádně pronajal, tak je to špatně.

V Tachově jsme se velitelů zásahu ptali, jaký zákon porušujeme. Nikdo nám nebyl schopen odpovědět. Nekorektní to navíc bylo v tom, že těžkooděnci počkali s hlavním zásahem na noc, až na ně nebudou vidět novináři a kamery. Přivézt na lidi, kteří se přijeli bavit, obrněnou techniku a naprosto nepřiměřené velké množství zasahujících policistů, vůbec nechápu.

E15: Jak jste CzechTek v Tachově prožíval?

Byli jsme tehdy přímo u jádra organizace, a to od první až do poslední chvíle. Osobně jsem už nevěřil, že zásah proběhne. Už jsem se chystal na noc, že se začnu bavit, že policie pochopila, že to nemá smysl, že se můžeme lidsky domluvit, že muzika hraje a lidi se baví. Myslel jsem si, že párty proběhne. A hodně mě překvapilo, že neproběhla. Policie se zachovala jako srab. Kvůli zásahu v noci i v konkrétních projevech. Když tři policajti mlátí jednoho kluka a ještě ho sejmou tak, že na něj skočí zezadu a kopou ho do hlavy. Nebyl to férový boj. Jen jsem nevěřícně koukal, že si je někdo schopný počkat na noc, aby mohl jít zmlátit pár dětí a holek.

Na rozhovor s DJ Toxorem reagoval Jiří Paroubek, jeho pohled na věc si můžete .

DJ Toxor (39)
Občanské jméno si nepřeje zveřejňovat. Začínal v polovině devadesátých let v jedné z regionálních punkových kapel. Brzy se stal součástí „kmene“ nazvaného Strahov System. S ním Toxor žije a hraje dodnes. Aktuálně pracuje na materiálu, v němž se objeví shrnutí historie festivalů CzechTek.