Facebook omezil vydavatele i uživatele internetu v Austrálii ve sdílení nebo v prohlížení zpravodajského obsahu na své platformě. Je to reakce na navrhovaný zákon o podmínkách pro vyjednávání s mediálními společnostmi, který nařizuje technologickým firmám platit vydavatelům za používání vydavatelského obsahu na jimi provozovaných platformách. „Oznámení vyvolalo negativní reakci vydavatelů tisku jak v Austrálii, tak i v zahraničí,“ říká šéf Unie vydavatelů ČR Václav Mach.
Může být Mark Zuckerberg se svou současnou blokádou médií v Austrálii úspěšný?
Žádná, ani sebesilnější mezinárodní korporace nemůže nikdy vyhrát válku se státní správou. Zuckerberg tohle základní pravidlo zjevně vůbec nepochopil. Je však možné, že Facebook pouze testuje, co všechno si ještě může dovolit. Argumentuje přitom tím, že legislativci údajně vůbec nerozumějí tomu, jak funguje internet. Jenže australská vláda si to evidentně nemyslí a odvetná opatření na sebe nepochybně nedají dlouho čekat.
K jakým opatřením lze přistoupit?
Vláda v Austrálii by klidně mohla zvážit, zda nezakáže používání této sociální sítě Facebook úplně. Případně může omezit, zdanit nebo zakázat inzerentům, aby investovali své finanční prostředky do reklamních kampaní vedených na této platformě. K čemu je totiž dobrá sociální síť, která podporuje sdílení nedůvěryhodného a neprofesionálně vytvářeného obsahu?
Dalším problémem této sociální sítě, na který by se legislativa mohla zaměřit, je umožňování tvorby falešných uživatelských profilů sloužících ke klamání spotřebitelů v rámci on-line reklamních kampaní a při ovlivňování výsledků demokratických voleb. Doposud deklarovaná snaha o průběžné mazání falešných profilů není postačující řešení.
Co by úplný zákaz Facebooku v segmentu sociálních sítí znamenal?
Po zákazu Facebooku by jeho místo obratem nahradily jiné důvěryhodnější sociální sítě, které vláda svým obyvatelům naopak doporučí, protože ty budou respektovat australskou legislativu. Jedním z kandidátů, kteří by mohli Facebook nahradit, je například sociální síť LinkedIn, ale nejde pouze o jednu konkrétní síť, podobných alternativ je celá řada. Jediné, co může Facebook zastavit, je tedy obava ze ztráty svého tržního podílu, a tedy hrozba nástupu případné konkurence.
Příčinou této války jsou finance z reklamních rozpočtů, které plynou Facebooku. Jak si na tom stojí protivníci, tedy mediální domy versus Google a Facebook?
Příčinou vývoje jsou obavy z tržní dominance technologických platforem nad mediálními organizacemi. Například podle BBC z každých 100 australských dolarů vynaložených na on-line reklamu v australských médiích připadne 81 dolarů Googlu a Facebooku. Pouze zbytek financí připadne na zprostředkující reklamní agentury a vydavatele, včetně jejich novinářů, fotografů a dalších pracovníků. Je jenom dobře, že podobnou chybu spočívající ve zneužití svého dominantního postavení, udělal Facebook právě nyní, a to daleko od nás v Austrálii.
Jednalo se o neuvážený, možná impulzivní a bohužel také jednostranně učiněný krok, který ohrožuje svobodu šíření důvěryhodných informací. Tuto svobodu médií si nyní vzal Facebook jako svého rukojmí při prosazování vlastních komerčních zájmů.
Jaká je situace mezi sociálními sítěmi a médii v Evropské unii a konkrétně v Česku?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
