„Svět čeká šílený dluh a zpomalí se globalizace,“ předvídá dlouholetý nejvýše postavený Čech ve vedení Microsoftu Jan Mühlfeit. Dnes radí olympionikům i top manažerům. „Neuroplasticita je schopnost mozku přeskládat spojení v závislosti na tom, jak přemýšlím, co dělám a v jakém jsem prostředí,“ radí, jak získat mentální odolnost v době covidu.
Dlouho jste působil v nejvyšším vedení Microsoftu. Co jste se naučil od Billa Gatese?
Bill vždy říkal, že úspěch je špatný učitel. Když totiž uspějeme, většinou to bereme automaticky – že jsme se na to připravovali a tak dále. Kdežto když neuspějeme, je potřeba to, proč jsme neuspěli, analyzovat. Sportovcům a byznysmenům to vysvěluji zkratkou PPO – přijmout, poučit se, odpustit si. V Microsoftu jsme tomu říkali post mortem. Ať byl výsledek jakýkoli, vždycky jsme se potom ptali, co se osvědčilo, co budeme dělat jinak a jestli bylo něco, co jsme měli udělat, ale neudělali.
Kontinuální zpětná vazba jak z věcí, které se podaří, tak nepodaří, je důležitá. Stejně jako se dá poučit z úspěchu, tak to jde z neúspěchu. Proto jsem podporoval hnutí FuckupNights, kde se hovoří jen o neúspěších. Cokoli se stane, je potřeba to analyzovat, abychom byli připraveni jít dál. Pro mě to je princip excelence – být každým dnem lepší verzí sama sebe.
Gates proslul určitou zarputilostí, souvisí to s tím?
Ano, to je další věc, kterou mě Bill naučil: never give up, nikdy se nevzdávat. Pro Billa bylo každé „ne“ začátkem „ano“. Když říkal, že počítač bude na každém stole, všichni se mu smáli. A když pak firma šla na burzu a stal se nejbohatším Američanem, už se nikdo nesmál.
A pak ještě jedna věc – když nevíš, jestli máš něco udělat, tak to udělej. Daleko důležitější, než v jakém prostředí se člověk nachází, je, jaké rozhodnutí v tom prostředí udělá. Pokaždé, když jsem s ním strávil celý den, měl jsem popsaný papír, jak přemýšlí a jak prezentuje.
Jak tedy přemýšlel?
Billa fascinoval Leonardo da Vinci, protože strašně předběhl dobu. Byl renesanční v tom, že rozuměl několika oborům. Ať už to byla lékařská věda nebo malba, ale fungoval i jako vojenský poradce. Ponořil se do jednotlivých oblastí, a ty provazoval dohromady. Pramení to z jeho až chorobné zvídavosti. Bill taky dokáže provazovat jednotlivé věci a dávat je dohromady. Samozřejmě i hodně čte, a to taky ovlivňuje způsob jeho přemýšlení. Měl dvakrát ročně takový „think week“, kdy celý týden jenom přemýšlel. Walter Isaacson (americký novinář a spisovatel, šéfoval CNN a byl editorem časopisu Time – pozn. red.) chce napsat jeho životopis. Bill je vizionář a je renesanční v tom, jak dokáže věci propojovat.
Jaký byl Gates jako šéf a jaký je člověk?
Úplně normální. Pamatuji si situaci, kdy v Polsku bylo na tiskovce asi sto novinářů. Ptali se ho, jaké to je být nejbohatším člověkem na světě. Odpověděl, že je to momentální stav akciového trhu a že většinu peněz hodlá rozdat lidem, kteří to potřebují. A novináři mu tleskali. Zajímá se o globální oteplování a velké světové problémy, což je další věc. Jinak byl velmi kamarádský. Bill měl rád, když s ním člověk jednal jako rovný s rovným.
Prý na něj z filantropického hlediska měla velký vliv manželka Melinda.
To sedí. Když se oženil a měl děti, hodně se zklidnil. Docela zajímavé je, jak se s manželkou seznámili. Posílali si po e-mailu hádanky, ona totiž taky pracovala v Microsoftu. Zaujala ho, protože byla opravdu chytrá, tak se sešli a bylo to.
Studoval jste myšlení nejlepších lidí z byznysu i sportu. Co mají společného?
Tři věci. Sebepoznání – bezvadně rozumějí tomu, jací jsou a také jací nejsou. Tedy jaké jsou jejich silné stránky a jaké slabiny. Pokud dělají v týmech, snaží se svoje slabiny pokrýt talenty někoho jiného a obráceně. Náš vzdělávací systém učí lidi, co je okolo nich, a už ne to, co je uvnitř nich. A to je škoda.
Za druhé, říct si, co od života člověk očekává, co je jeho smyslem. A třetí věc, můžete sice rozumět sám sobě a vědět, co chcete od života, klíčové je se rozhodnout. Teprve to lidem umožní, aby dokázali to, co chtějí. Samozřejmě, u člověka je důležité i prostředí, ale je to zejména o rozhodnutích. Nás totiž nedefinuje to, co jsme prožili, ale jak jsme se rozhodli. Je to o našem každém dalším kroku.
Často zmiňujete neuroplasticitu. Jak lze současné poznatky z neurověd uplatnit k posunu v myšlení a mindsetu (sestava představ o nás samých a o světě – pozn. red.)? Co pro to může člověk udělat?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!