Billa Gatese fascinoval da Vinci, vzpomíná na šéfa kouč byznysmenů Jan Mühlfeit

Bill Gates měl podle Mühlfeita dvakrát za rok Think week, kdy celý týden jenom přemýšlel.

Bill Gates měl podle Mühlfeita dvakrát za rok Think week, kdy celý týden jenom přemýšlel. Zdroj: Osobní archiv

Jan Mühlfeit přednáší na školách, jako jsou Harvard, MIT, INSEAD či Cambridge.
Dnešní kouč byznysmenů
„Když se podíváme na report konkurenceschopnosti například od Světového ekonomického fóra, kde jsem dělal předsedu kulatého stolu pro vzdělávání, nejlépe vycházejí skandinávské země. Začíná to ve školství a ve výchově,“ říká Mühlfeit.
Jan Mühlfeit s Tomášem Baťou mladším
Jan Mühlfeit pracoval pro Microsoft 22 let.
9
Fotogalerie

„Svět čeká šílený dluh a zpomalí se globalizace,“ předvídá dlouholetý nejvýše postavený Čech ve vedení Microsoftu Jan Mühlfeit. Dnes radí olympionikům i top manažerům. „Neuroplasticita je schopnost mozku přeskládat spojení v závislosti na tom, jak přemýšlím, co dělám a v jakém jsem prostředí,“ radí, jak získat mentální odolnost v době covidu.

Dlouho jste působil v nejvyšším vedení Microsoftu. Co jste se naučil od Billa Gatese?

Bill vždy říkal, že úspěch je špatný učitel. Když totiž uspějeme, většinou to bereme automaticky – že jsme se na to připravovali a tak dále. Kdežto když neuspějeme, je potřeba to, proč jsme neuspěli, analyzovat. Sportovcům a byznysmenům to vysvěluji zkratkou PPO – přijmout, poučit se, odpustit si. V Microsoftu jsme tomu říkali post mortem. Ať byl výsledek jakýkoli, vždycky jsme se potom ptali, co se osvědčilo, co budeme dělat jinak a jestli bylo něco, co jsme měli udělat, ale neudělali.

Kontinuální zpětná vazba jak z věcí, které se podaří, tak nepodaří, je důležitá. Stejně jako se dá poučit z úspěchu, tak to jde z neúspěchu. Proto jsem podporoval hnutí FuckupNights, kde se hovoří jen o neúspěších. Cokoli se stane, je potřeba to analyzovat, abychom byli připraveni jít dál. Pro mě to je princip excelence – být každým dnem lepší verzí sama sebe.

Gates proslul určitou zarputilostí, souvisí to s tím?

Ano, to je další věc, kterou mě Bill naučil: never give up, nikdy se nevzdávat. Pro Billa bylo každé „ne“ začátkem „ano“. Když říkal, že počítač bude na každém stole, všichni se mu smáli. A když pak firma šla na burzu a stal se nejbohatším Američanem, už se nikdo nesmál.

A pak ještě jedna věc – když nevíš, jestli máš něco udělat, tak to udělej. Daleko důležitější, než v jakém prostředí se člověk nachází, je, jaké rozhodnutí v tom prostředí udělá. Pokaždé, když jsem s ním strávil celý den, měl jsem popsaný papír, jak přemýšlí a jak prezentuje.

Jak tedy přemýšlel?

Billa fascinoval Leonardo da Vinci, protože strašně předběhl dobu. Byl renesanční v tom, že rozuměl několika oborům. Ať už to byla lékařská věda nebo malba, ale fungoval i jako vojenský poradce. Ponořil se do jednotlivých oblastí, a ty provazoval dohromady. Pramení to z jeho až chorobné zvídavosti. Bill taky dokáže provazovat jednotlivé věci a dávat je dohromady. Samozřejmě i hodně čte, a to taky ovlivňuje způsob jeho přemýšlení. Měl dvakrát ročně takový „think week“, kdy celý týden jenom přemýšlel. Walter Isaacson (americký novinář a spisovatel, šéfoval CNN a byl editorem časopisu Time – pozn. red.) chce napsat jeho životopis. Bill je vizionář a je renesanční v tom, jak dokáže věci propojovat.

Jaký byl Gates jako šéf a jaký je člověk?

Úplně normální. Pamatuji si situaci, kdy v Polsku bylo na tiskovce asi sto novinářů. Ptali se ho, jaké to je být nejbohatším člověkem na světě. Odpověděl, že je to momentální stav akciového trhu a že většinu peněz hodlá rozdat lidem, kteří to potřebují. A novináři mu tleskali. Zajímá se o globální oteplování a velké světové problémy, což je další věc. Jinak byl velmi kamarádský. Bill měl rád, když s ním člověk jednal jako rovný s rovným.

Prý na něj z filantropického hlediska měla velký vliv manželka Melinda.

To sedí. Když se oženil a měl děti, hodně se zklidnil. Docela zajímavé je, jak se s manželkou seznámili. Posílali si po e-mailu hádanky, ona totiž taky pracovala v Microsoftu. Zaujala ho, protože byla opravdu chytrá, tak se sešli a bylo to.

Studoval jste myšlení nejlepších lidí z byznysu i sportu. Co mají společného?

Tři věci. Sebepoznání – bezvadně rozumějí tomu, jací jsou a také jací nejsou. Tedy jaké jsou jejich silné stránky a jaké slabiny. Pokud dělají v týmech, snaží se svoje slabiny pokrýt talenty někoho jiného a obráceně. Náš vzdělávací systém učí lidi, co je okolo nich, a už ne to, co je uvnitř nich. A to je škoda.

Za druhé, říct si, co od života člověk očekává, co je jeho smyslem. A třetí věc, můžete sice rozumět sám sobě a vědět, co chcete od života, klíčové je se rozhodnout. Teprve to lidem umožní, aby dokázali to, co chtějí. Samozřejmě, u člověka je důležité i prostředí, ale je to zejména o rozhodnutích. Nás totiž nedefinuje to, co jsme prožili, ale jak jsme se rozhodli. Je to o našem každém dalším kroku. 

Často zmiňujete neuroplasticitu. Jak lze současné poznatky z neurověd uplatnit k posunu v myšlení a mindsetu (sestava představ o nás samých a o světě – pozn. red.)? Co pro to může člověk udělat?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!