Finanční trhy jsou optimistické, Německu navzdory | E15.cz

Finanční trhy jsou optimistické, Německu navzdory

Finanční trhy jsou optimistické, Německu navzdory
Jan Poulík, obchodní ředitel Finančních trhů ČSOB
• 
ZDROJ: ČSOB
Prezentace klienta •

Přestože ze zahraničí přicházejí různá varování o zpomalování ekonomiky, české firmy a banky zůstávají nadále optimistické. Lze podobného stavu využít a chopit se nových příležitostí? „Když nastává nějaká velká změna, tak zajeté mechanismy jsou ve vyspělém světě nastaveny či nahrazeny něčím jiným a v tom vidím i šanci pro nás,“ říká v rozhovoru Jan Poulík, obchodní ředitel Finančních trhů ČSOB.

Podle vašeho nedávného vyjádření jsou finanční trhy lakmusovým papírkem ekonomiky a na nich vidíte, jak firmy řeší své aktuální podnikatelské problémy, očekávání a jaká jsou možná rizika. Co ukazuje ten lakmusový papírek právě teď?

Že je dobré být ostražitý, ale že můžeme být pořád optimističtí. Máme sice kolem sebe mnoho hrozeb a negativních věcí, které mohou ovlivnit další vývoj, ale na druhou stranu si nemyslím, že by měly vést k nějakému kataklyzmatu. Může to být souhra okolností, ale v poslední době se mi zdá, že se možné globální hrozby uklidňují.

V čem je ale situace jiná oproti hlasitému prasknutí technologické bubliny na burzách v roce 2000, nebo finanční krize, která odstartovala v roce 2008?

Od poslední velké krize uplynula léta a pozitivní ekonomický cyklus je delší, než bývá zvykem. Faktický rozdíl ale plyne z jiného přístupu centrálních bank, který se dramaticky změnil. Hovořím například o americkém centrálním bankovním systému Fed či Evropské centrální bance. Ty vysílají velmi jasný vzkaz: Uděláme vše, abychom se nedostali zpátky do krize, abychom zalili ekonomiku volnými penězi, aby se nerozpadla Evropská unie, nenecháme evropskou ekonomiku zkolabovat. To je jiný přístup k možným rizikům než v minulosti.

Centrální banky předpokládané možné problémy brzdí a jejich opatření mají zabránit rychlému volnému pádu?

Přesně tak. Mají celou řadu informací a mechanismů a když vidí cokoli, co by mělo zavdat důvod k opatrnosti, tak na to hned reagují. A v poslední době reagují opravdu významně a používají u toho i netradiční prostředky. Jako například nejdříve nulové a pak záporné sazby. Když jsem studoval Vysokou ekonomickou školu, tak nás učili, že sazby jsou limitované nulou, že nikdy nemohou jít do záporu. A vidíte, už léta žijeme v době záporných sazeb. I když si myslím, že je to velmi nelogická a prazvláštní věc.

Když je prazvláštní, proč se používají?

Snižování sazeb jako takové sice funguje, ale otázkou je, zda funguje i když jdeme do záporu, zda-li to má pak nějakou přidanou hodnotu. V tomto případě to má i negativní a nechtěné vedlejší projevy. Centrální banky ale postupují jinak, řeknou vám, že právě tímto ekonomiku chrání. Nalejí do ekonomik tak obrovské sumy, že ty peníze se pak musí někam umístit, což například vyvolává růst cen aktiv a žene to nahoru ceny akcií.

Jan Poulík, obchodní ředitel Finančních trhů ČSOBJan Poulík, obchodní ředitel Finančních trhů ČSOBAutor: ČSOB

Navíc se mi zdá, že trhy si na rozdíl od minulosti už zvykly na nejrůznější politické excesy. Už nereagují na každé silné prohlášení politiků, nepanikaří při krátkodobých výpadcích dodávek ropy, neblázní při demonstracích v Hongkongu, už i pomíjejí i expresivní twíty amerického prezidenta Trumpa týkající se ekonomiky. Proč?

Ano, zdá se, že i trhy s podobnými informacemi pracují jinak a některé věci na rozdíl od minulosti ignorují. Reagují jen na některé typy zpráv. Příkladem je Hongkong, o kterém se v médiích tolik hovoří a píše. V tomto případě se ukazuje, že z globálního pohledu není tak významný, jak si někdo myslí, i když je velmi důležitý pro obchodování s Čínou. Finanční trhy tam zatím ani po několika měsících velmi bouřlivých demonstracích nevidí možnou jiskru, která by zažehla větší požár, což i nás velmi překvapuje

Co obecně tedy finanční trhy ve světě vidí?

Žijeme v určitém schizmatu. Když hodnotíte úrokové sazby a úrokové křivky, indikuje to něco úplně jiného než co se děje na akciových trzích. Domnívám se, že je to právě vlivem vzpomínaných silných impulzů centrálních bank, jak jsme to tom už hovořili. Dominuje to a přebíjí to různá negativa. Navíc se mi zdá, že se uklidňuje i situace kolem Brexitu a možné obchodní války mezi USA a Čínou. I přes to, že ještě nevíme, jak to ve finále dopadne. Mediální realita je přitom plná hrozeb, i když to nemusí být pravda. S tím také trhy pracují.

Přesuňme se domů. Ekonomika funguje poměrně dobře, HDP má růst i příští rok, ale na nebi se podle některých odborníků objevují černé mraky. Co dělat za této situace?

Když hrozí zpomalování ekonomiky, vláda by měla umožnit v rámci své fiskální politiky víc utrácet. Dát daleko větší investice, například do zanedbané dopravní infrastruktury. Ten recept je jednoduchý, divím se, že někdo to více neuchopil i politicky. Byl by to pozitivní krok, který může pomoci ekonomice. Českému hospodářství sice nehrozí žádný akutní problém, ale je potřeba se dívat i do budoucnosti. Firmy v Česku to rovněž nevidí černě, ale problémy mohou být schované v určitých sektorech, například v automobilovém průmyslu.

Myslíte tím daleko větší nároky na prosazovanou elektrifikaci nových aut a možné zpomalení automobilového průmyslu v Německu, protože jsme na něj navázáni kvůli českým subdodavatelům?

Sektor může být postižený tím, že se bude kupovat méně aut, a to by nás skutečně postihlo. Elektrifikace sice povede k výrobě jiných aut, ale dopad by na druhou stranu v Česku nemusel být tak tak dramatický, protože nevyrábíme motory a převodovky, ale subdodavatelé produkují jiné součástí automobilů. V tomto případě ale musí být firmy skutečně opatrné a na možné zpomalení se připravit.

O českých firmách se ale tvrdí, že jsou daleko lépe připravené na možné problémy než v minulosti. Je to tak?

To mohu potvrdit. Firmy diverzifikují zdroje financování, snaží se mít větší rezervy, automatizují a robotizují výrobu, připravují se daleko lépe. Do trhů ale zasahují takzvané černé labutě, tedy něco negativního, co nikdo neočekává a na co se nejde připravit, pak ani všechny přípravy nemusí stačit a mohou vyschnout některé zdroje financování. Vidím ale současně i konzervativnost našich klientů v tom, že většina z nich dnes velmi dobře všechno zvažuje a nejdou do ničeho mimořádného, to vidíme na spolupráci s nimi. Drží se u zdi ve zdrojích financování i v tom, jaká rizika podstupují.

Ovšem i při krizích je někdy možné najít pro banky a firmy nové možnosti a příležitosti. Jaké?

Když přijde nějaká velká změna, tak zajeté mechanismy jsou ve vyspělém světě nastaveny či nahrazeny něčím jiným. Například my jsme pořád takoví dobyvatelé, chceme dobýt západní trhy, v tom vidím pro Českou republiku příležitost se dostat i na trhy, kde zatím nepůsobíme. A kromě západních trhů se zajímají také o Ameriku, Asii či Afriku. Dlouho jsme se soustředili na domácí ekonomku, ale nastala chvíle, kdy řada našich podniků už působí v zahraničí a my je v tom jako banka významně podporujeme. Je to velká změna. Nabídka českých firem je z celoevropského i celosvětového pohledu velmi zajímavá. Nabízíme vysokou kvalitu, ale cena práce je ještě pořád nižší než na Západě, v tom máme přidanou hodnotu. Přistupuje k tomu i automatizace, robotizace a využití umělé inteligence.

Jaké konkrétní příležitosti vidíte pro firmy teď na finančních trzích?

Vidím hned příležitosti. Ta první se týká kurzu koruny vůči euru a je zajímavá zejména pro exportéry. Trhy jsou dnes při rozdílu úrokových sazeb v euru a koruně v takovém nastavení, že když budete chtít jako exportér zajistit své budoucí eurové tržby, dostanete od banky kurz výrazně výhodnější, než je ten současný. Zkrátka budoucí, takzvané forwardové kurzy jsou lepší než ty současné, tedy spotové. A vy jako klient se můžete nejen zbavit svého měnového rizika, ale dokonce zafixovat svůj budoucí kurz za výhodnějších podmínek, než je ten současný. Navíc, vzhledem k tomu, že je naše ekonomika hodně otevřená a největší část našeho obchodu je v zemích, kde se platí eurem, je tato příležitost zajímavá pro významnou část našich klientů a ti ji opakovaně využívají.

A ta druhá?

Ta se týká úrokových sazeb. Ty se liší podle jejich délky, přičemž ty nejkratší, myšleno do jednoho roku jsou ovlivněné tím, co dělá ČNB, a pohybují se okolo dvou procent. Naproti tomu dlouhé sazby, 5 let a déle jsou výrazně níž. Máme tedy takzvanou inverzní úrokovou křivku, což obvykle nastává před podstatným zpomalením ekonomiky. Reálně ale vidíme vyšší inflací, stále solidní růst ekonomiky a současně se snižující celosvětová rizika. Sazby by tak podle některých ekonomů i členů bankovní rady ČNB mohly ještě růst. Příležitost pro firmy tedy vidím v tom zafixovat si dlouhou sazbu například na bankovním úvěru významně níž, než je například repo sazba ČNB. Tím se klient zbaví úrokového rizika a proti současným krátkým sazbám i ušetří.

Viliam Buchert

Autor je spolupracovník redakce

Jan Poulík

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na finance. Kariéru zahajil u společnosti Arthur Andersen a pět let pracoval ve společnosti Patria Finance, kde se věnoval obchodování s dluhopisy. Od roku 2001 pracuje v ČSOB, kde byl nejprve zodpovědný za útvar Kapitálové trhy, a od roku 2008 byl obchodním ředitelem pro útvar Finanční trhy. V letech 2013–2014 zastával funkci CEO v Patria Finance, od roku 2014 je opět obchodním ředitelem útvaru Finanční trhy v ČSOB.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!