* E15: Proč to máte v Karlových V arech tak rád?
Jezdím do České republiky od osmnácti. Mám rád historii, studoval jsem ji na vysoké, východní Evropu mám obzvlášť rád. A když na to máte čas, není nic lepšího než cestovat se svým filmem a sledovat, jak na něj reagují lidé různě po světě.
* E15: Sin Nombre vyprávělo o strastiplné cestě Latinoameričanů do USA. Proč jste na to navázal adaptací romantického románu?
S Janou Eyrovou jsem vyrůstal. Byl to můj oblíbený film. Slavná verze z roku 1943 s Orsonem Wellesem a Joan Fontainovou. Pak jsem četl i knížku. Už když jsem čekal, než budu moct natočit Sin Nombre, uvažoval jsem o její adaptaci. Po Sin Nombre jsem se dozvěděl, že BBC plánuje celovečerní filmovou verzi, tak jsem se zeptal, jestli si můžu přečíst scénář. Seběhlo se to pak rychle.
* E15: Proč je Jana Eyrová pořád tak populární?
Myslím, že to je ze dvou důvodů. Předně, Charlotte Brontëová je ve svém psaní tak chytrá, že její prózu je radost číst. Taky její vhled od lidské mysli je dnes pořád relevantní, i její popis třídních struktur. A pak, Jana je neuvěřitelně silná postava. Neznám nikoho, kdy by obětoval šanci na lásku, aby si zachoval důstojnost. Většina lidí by kompromitovala část sebe, aby si udržela lásku.
* E15: Preferujete Janu před Větrnou hůrkou, románem od Charlottiny sestry Emily?
Nemám preference. Myslím, že Hůrka obsahuje některé nádherné věci, ale není to materiál na film, na to tam je moc příběhu. Proto byla Jana adaptovaná častěji, je skladnější. I když na novou verzi Větrné hůrky od Andrey Arnoldové se moc těším, Andrea je skvělá režisérka.
* E15: Ta verze ze čtyřicátých let vás inspirovala k tomu, abyste do filmu zařadil víc strašidelnějších elementů, než bývalo poslední léta obvyklé?
Už ten román je strašidelný. Milostné příběhy a hororové prvky ale nefungují v jednom filmu. Když chcete diváky zatáhnout do vztahů, když chcete, aby brečeli a zajímali se o hrdiny, musíte se soustředit právě na to. Nebo chcete publikum postrašit. Je obtížné obojí spojit. Čehož jsem si byl vědom. Vyzýval jsem každého, jestli zná love story, která funguje i jako horor. Těžko si na něco vzpomenete. Coppola se o to pokoušel v Draculovi, ale tam moc nefunguje ten milostný příběh. Možná snímek Ať vejde ten pravý, ale tam je milostná linka nevinná. Mé řešení bylo stvořit atmosféru, která dovoluje oboje.
* E15: Viděl jste jiné verze Jany Eyrové?
Viděl jsem z nich některé scény, ale nechtěl jsem se na ně dívat na celé. Nechtěl jsem, aby mě negativně ovlivnily. Aby mi zabránily něco udělat, kvůli tomu, že bych věděl, že už to takhle udělal jeden z předchozích filmů. Ale Michael Fassbender mi říkal, že viděl tu poslední minisérii BBC z roku 2006 a že se mu líbilo, jak Toby Stephens hrál Rochestera. Jenže minisérie a dvouhodinový film jsou úplně odlišné formáty.
* E15: Neměl jste právě po téhle adaptaci pocit, že na další Janu Eyrovou je po pěti letech ještě brzo?
Ne, myslím, že pro Američany ne, ti se na BBC moc nedívají.
* E15: Debut jste si napsal sám. Jaké to bylo pracovat podle scénáře někoho jiného?
Moira Buffini odvedla skvělou práci, když román rozbila do vyprávění, které víc odpovídá modernímu stylu. Tím myslím, když zrušila jeho linearitu. Já jsem pak na scénáři taky udělal hodně práce, abych si ty scény přivlastnil. Některé jsem přidal, jiné vyhodil, trochu jsem změnil strukturu. Dělám to na všech svých projektech. Nemyslím si, že můžete být režisér a nepsat si scénář.
* E15: Dostal jste po Sin Nobre nabídky, abyste natočil podobné filmy?
Spoustu. Ale nechci dělat něco, co už jsem udělal.
* E15: Takže příště natočíte zase něco úplně jiného?
Nevím. Přece jenom existuje omezený počet filmů, co můžete stvořit – než se všechny začnou míchat do sebe.
Autorka je spolupracovnicí redakce
