Hájek z Krabcycles: Kola přes web neprodáváme, každý si k nám musí zajít

Lidé čím dál tím víc nakupují na internetu, jak se tento trend projevuje u cyklistiky?

Určitě internetové prodeje stoupají. Musíme ale rozlišovat prodej doplňků a samotného kola. Jízdní kola přes internet se sice na trhu prodávají, levná i drahá, ale já to nechápu, protože kolo je potřeba si vyzkoušet a vůbec celkově osahat. My proto kola přes web neprodáváme, to nelze, když někdo chce jakékoli kolo, tak si pro něj k nám musí zajít.

Takže z prodejů na e-shopech radost nemáte?

To zase ne. Stále více k nám chodí lidé s koly zakoupenýma někde jinde na internetu. Přijdou s úplně novým kolem a nechávají si ho u nás v servisu finálně seřídit a zkontrolovat, což my vítáme, protože to je pro nás velmi zajímavé a lukrativní. Vždycky to kolo z krabice je nějakým způsobem rozebrané a musí se dodělat. Většina lidí to podle mého názoru neumí a končí proto někde v servisu.

Přes internet prodáváte tedy doplňky?

Určitě. Přilby a různé komponenty. U toho prodeje rostou, rok od roku je toho víc, i když nejsme e-shopová speciálka. Denně posíláme tak dvacet balíčků, zatímco třeba před dvěma lety jsme byli zhruba na půlce. Také se rozmáhá osobní odběr, lidé si tedy vyberou doma v klidu, objednají si a zajedou si pro to.

Mění se ještě jinak nákupní chování Čechů?

Zas tak zásadně se to oproti předchozím rokům neliší. Změnila se ale nabídka od výrobců, všeobecně přibyly kategorie kol. Různě se to specializuje. Máme kola silniční, trekkingová, krosová, sjezdová, městská i skládací nebo elektrokola. Těch škatulek je oproti minulosti opravdu více. Samozřejmě za tím stojí zájmy producentů, kteří nechtějí, aby člověk měl jen jedno kolo. Výrobce chce, aby si každý koupil třeba tři kola. Pak ještě pro děti a dvě kola pro manželku. Zatímco dřív se výrobci snažili postavit jedno superuniverzální kolo, který by umělo jakoby všechno.

Za kolik si Češi kupují v průměru kola?

To je už delší dobu stejné, je to patnáct až pětadvacet tisíc korun. To je neprodávanější cenová kategorie, která nás živí.

Jaké nejdražší kolo jste prodali?

To bylo letos, silniční kolo značky Trek za 325 tisíc korun. Jinak silniční kola jsou obecně dražší než všechny ostatní typy, takže to není takové překvapení.

Jak často si lidé mění kolo?

Ta frekvence je kolem pěti až sedmi let. Ale zrovna nedávno tu byl v servisu zákazník s kolem, které si kupoval v roce 2005 a má ho dodnes a je spokojený.

Co si lidé nejčastěji nechávají opravovat v servisu?

Přehazovačku. Nejběžnějším servisním úkonem je práce s řazením.

Proč?

Řazení na dnešním kole je vlastně pořád stejné jako na třeba na starém favoritu. Je to jedna z mála věcí, která se takřka nezměnila, je nejvíc zastaralá. Sice materiály a kultura řazení jsou v současnosti nesrovnatelné s favoritem, vůbec to nechci srovnávat, ale konstrukčně, ta visící přehazovačka vzadu z pravé strany po směru jízdy, visící dolů na té patce, to je vůči zbytku toho kola archaické. A je jedno, jestli to je levné nebo drahé kolo.

Třeba o dámské horské elektrokolo byl tak velký zájem, že v půlce loňské sezony už nebylo vůbec k mání, bylo vyprodané celosvětově, nebylo kde ho objednat. Čekalo se na nové modely pro letošní sezonu.

Zbytek kola se hodně změnil?

Ano, máme špičkové brzdy, špičkový rám, odpružení, tlumiče, vidlice, řízení, náboje, ráfky. To všechno je opravdu na hodně vysoké úrovni. Je sice pořád co vylepšovat, ale není to jako na tom řazení. Podle mého názoru musí u přehazovačky přijít někdy nějaký radikální zlom.

Co by se mělo změnit?

Musí to nahradit nějaká uzavřená a kompaktní převodovka. Něco, co nebude náchylné na nečistoty. Bude to zavřené, skryté a hlavně minimálně údržbové. Teď je to obnažené, na ráně, náchylné na mechanické poničení, na nečistoty, na bahno, vodu.

Nic lepšího ještě nikdo nevymyslel?

Pokročilejší převodovky existují. Jsou různé firmy, které už je několik let mají, ale zatím se s nimi neprosadily. Teď se ještě do toho míchá elektronika, takže odpadá mechanika – lanko, bowden. Elektronika vůbec do cyklistiky v brzké budoucnosti hodně zasáhne. Ale stejně, pořád ta přehazovačka, i elektronická, je více méně stejná jako před dvaceti lety.

Výrobce kol z Moravy: české banky nám nevěřily, uspěli jsme v Nizozemsku

Průmysl a energetika

Všeobecně roste obliba elektrokol, jak je to u vás?

Poprvé vidím, že zájem skutečně roste, prodeje se zvedají u všech kategorií. Zákazníci, co k nám přijdou, jsou už oproti předchozím letům o elektrokolech více informováni. Nemusíme jim všechno vysvětlovat od á do zet. Už něco vědí. Větší poptávka je i po přestavbách z běžného kola na elektrické. Cesta v tom ale není, dnes je doba, kdy se nemusí přestavovat. Je to česká záležitost, hlavně z finančních důvodů. Budoucnost v tom nevidím.

Jak lidé na elektrické kolo reagují?

Když ho tady někomu půjčíme, drtivá většina lidí ho vrací s velkým úsměvem. Většinou je to nadchne, protože když šlápnou do pedálu, je tam síla, která se líbí.

Dá se jízda „na elektriku“ ještě považovat za sport?

Já myslím, že ano. Pořád se bavíme o jízdním kole, které má jen elektrodopomoc. Furt se musí šlapat, to kolo musí být jízdy schopný i v případě, kdybychom sundali akumulátor. Pořád je to sport, musí se vydávat energie. Není to motocykl, že se přidá plyn a jede se.

Jaký typ elektrokol jde nejvíc na odbyt?

Podle statistik z Německa, které je největším trhem s elektrokoly, se tam nejvíc prodává kategorie trekkingových elektrokol s dámským rámem, to znamená pohodlné kolo městského stylu. A druhá nejprodávanější kategorie je vyloženě skládací městský bicykl s malými koly. Taková je situace na německém trhu. U nás je to klasicky po česku, to znamená, že nejprodávanější jsou horská kola. Češi standardně preferují stroje se sportovním zaměřením.

Jaké značky nabízíte?

Máme Trek a Specialized, letos jsme pak přibrali Apache. Jinak loni bych prodal více elektrokol, hlavně od Treka, jenže nebyla. Třeba o dámské horské elektrokolo byl tak velký zájem, že v půlce loňské sezony už nebylo vůbec k mání, bylo vyprodané celosvětově, nebylo kde ho objednat. Čekalo se na nové modely pro letošní sezonu.

Kdo si elektrokola kupuje?

Střední věková kategorie, zhruba 40 plus. Spíše movitější klienti, z hlediska pohlaví to bude tak půl na půl. Se staršími zákazníky o tom vedu často diskuze, ale tím to skončí. Bohužel nemají peníze, což je přesně ono. Němečtí důchodci holt ušetří dva nebo tři tisíce eur snadněji než čeští senioři z penze 12 tisíc korun. Takže penzisté zájem mají, ale diskuze skončí na penězích.

Za kolik se ve vašem obchodě v průměru elektrokola prodávají?

Sedmdesát tisíc korun. Je to ale spíš cenový začátek. To byl právě ten důvod, proč jsme k dvěma prémiovým značkám přibrali českého Apache, protože tam ty ceny začínají na 23 tisících, pěkné kolo už je za 30 tisíc korun, což jsme na půlce než u Treka. Kvalitativně to není špatné kolo, musí se ubrat na některých nárocích, ale stačí to.

V poslední době se objevují zprávy o používání pomocných motorků u profesionálních závodníků. Co si o tom myslíte?

Když u někoho objeví, že měl takovou skrytou elektrodopomoc, tak je to smutná věc a hrozná ostuda. Ale myslím si, že samotný závodník za to úplně nemůže, je to hlavně věc jeho týmu, který mu ten motorek sice s jeho vědomím namontuje, ale o tom, jestli ho tam bude mít, rozhoduje někdo jiný. On je pouze závodník, který to odšlape a má za úkol vyhrát. Ve vrcholovém sportu jde o peníze a ten tým je pro to ochoten udělat všechno.

Nemají elektrokola, samozřejmě ta skutečná, nějaké závody?

Ano, už existuje v rámci lokálních amatérských závodů kategorie elektrokol. Takže normálně vedle sjezdu, crosscountry nebo endura jsou závody elektrokol. Loni se dokonce uskutečnilo historicky první Mistrovství České republiky v této nové kategorii.