„Myslíme si, že Evropu čeká japonská desetiletka, tedy období nulových či záporných sazeb. To bude nutit lidi dívat se, kam investovat, a hledat zajímavé příležitosti. Historicky řada lidí investovala do obligací s pozitivním výnosem, toto nicméně při nulových či základních sazbách již neplatí,“ dodává Sýkora.
E15: Nedávno jste koupili italského brokera IFP Milan, co si od této akvizice slibujete pro svůj byznys?
Celých těch posledních dvacet let jsme tak nějak oportunisticky podnikaví. Díváme se na různé příležitosti a vzhledem k tomu, že standardní trh je složitější, snažíme se vymýšlet, jak dělat věci trochu jinak, jinde. Přes naše dlouholeté kontakty jsme se dozvěděli o této investiční příležitosti. Touto akvizicí získáváme velice zajímavý a poměrně stabilní byznys na rozvinutém trhu. Navíc pronikáme do pro nás nových sektorů finančních trhů. Jde též o zajímavou diverzifikační příležitost. Jsou tu možnosti jako nabízet středoevropské papíry prostřednictvím dnes již naší italské pobočky pro místní klientelu.
E15: V loňském roce jste se po několika ztrátových letech dostali opět do zisku. Svítá brokerům na lepší časy?
Je pravda, že po získání Wood & Co. zpět od islandských partnerů jsme výrazně investovali do regionální expanze. Tyto aktivity spolu s vývojem na kapitálových trzích pro nás představovaly pár „investičních let“, které se projevily mírnou ztrátou v hospodaření firmy. Tato strategie přinesla výsledky v nárůstu našeho tržního podílu, rozšíření nabízených produktů či ve výrazném posílení týmu. A kýžené zisky v letošním a loňském roce. Nicméně s blýskáním na lepší časy bych byl trochu opatrný.
E15: Výsledky nebudou tak dobré jako loni?
Loňský rok byl pro nás velice úspěšný díky řadě dokončených transakcí především v energetice.
E15: Takže vás drží víc orientace na poradenské služby než obchod s akciemi?
Bohužel obchodování s akciemi – brokerská činnost – je kapitálově a lidsky velice náročné a s padajícími objemy obchodů na středoevropských trzích nepříliš ziskové. Máme velkou radost, že se nám daří kompenzovat pokles objemů zvyšováním našeho tržního objemu. Ale je pravda, že za posledních pár let je poradenský byznys pro nás stále důležitější.
E15: Když se podíváme na trh brokerů ať už v Česku nebo v celém regionu, jak vnímáte vývoj poslední let?
I přes náš výrazný podíl na objemech obchodů na pražské burze by pro nás nebylo ekonomické působit jen na českém trhu. Nám dává smysl z Prahy pokrývat celý region. Nedovedu si představit, jak pro řadu menších brokerů či obchodníků bez regionálního pokrytí dává ekonomický smysl čistě obchodování na pražském trhu.
E15: Je tu několik brokerů spadajících pod banky. Je možné, že to budou banky dotovat?
Pro řadu bankovních subjektů jde o doplňkovou službu, kterou mohou lehce subvencovat z ostatních činností. Časem pak tyto banky mohou uvažovat, že část aktivit budou outsourcovat na další subjekty.
E15: Čeká nás konec některých brokerů?
Nedovedu si představit, že řada subjektů, které tu jsou, chtějí dlouhodobě dělat nějakou aktivitu, která je ekonomicky nevýhodná. Je možné, že řada menších obchodníků bude z trhu buď odcházet, nebo nabízet služby, jež jim budou dávat smysl.
E15: Registrujete větší zájem firem o vstup na burzu?
Myslím si, že zájem se zvedá.
| Jan Sýkora (42) |
|---|
| Vystudoval finance na pražské VŠE a MBA na Rochester Institute of Technology. V roce 1994 pomáhal Richardu Woodovi zakládat společnost Wood & Co. a řídil její české operace. Poté, co manažeři firmu vlastnicky ovládli, stal se v roce 2001 předsedou představenstva. V roce 2007 prodal spolu s dalšími třemi partnery polovinu firmy islandské bance Straumur. Po jejím znárodnění v roce 2009 odkoupili její podíl zpět. Jan Sýkora je ženatý a má dva syny. |
E15: Jsou i zájemci o pražskou burzu, nebo se firmy dívají jinam?
Pokud uvidíte velkou firmu, která by mohla jít na globálnější kapitálový trh, tak na něj určitě půjde. Tady v regionu měla varšavská burza trochu lepší kredit, co se týče objemů a likvidity. To ale platilo hlavně do doby, než si to Poláci částečně zničili důchodovou reformou. S tím se dodnes polský trh vypořádává. Poslední rok či dva tam aktivita primárních emisí nebyla příliš valná. Byla tu řada firem z bývalých zemí Sovětského svazu, která se dívala na možnosti vstupu na varšavskou burzu. To se s dnešním politickým vývojem zaseklo.
E15: Zrovna ty objemy obchodů se od krize již nezvedly.
Nezvedly, naopak šly asi ještě více dolů. My si to ale snažíme kompenzovat navyšováním našeho tržního podílu. A to poměrně významně, kdy v Česku máme kolem 40 procent, v Polsku jsme tento měsíc číslo dvě s nějakými deseti procenty. Což je násobný nárůst oproti tomu, kde jsme byli před několika lety.
To určitě. Plus máte trhy jako Maďarsko, Rakousko nebo Turecko, kde se nám také daří zvedat tržní podíly. Nicméně obchodování s akciemi v tuto chvíli není zdaleka tak zajímavé jako před pár lety.
E15: Proč to tedy děláte?
Myslíme si, že Evropu čeká „japonská desetiletka“. Tedy období, kdy evropský hospodářský růst bude v průměru na nějaké velmi nízké úrovni. Deflace spíše než inflace, takže období nulových či záporných úrokových sazeb. To bude nutit lidi hledat zajímavé příležitosti. Historicky řada lidí investovala do obligací s pozitivním výnosem, toto nicméně při nulových či záporných sazbách již neplatí. Takže věříme a doufáme, že řada těchto prostředků se bude investovat na kapitálovém trhu. To by samozřejmě mohlo oživit likviditu na kapitálových trzích.
E15: O japonské dekádě se už chvíli mluví, nemáme už polovinu za sebou? Za posledních pět let se věci nikam nepohnuly.
Před pěti lety lidé spíše řešili krizi, a co vůbec bude, ale tak poslední rok či dva se mluví o ztracené dekádě. Například loňská intervence ČNB byla takovým potvrzením toho, že i ta se snaží deflaci čelit. Také je třeba si uvědomit, že o nulovém růstu se bavíme na agregátní evropské úrovni. Nicméně je tu středoevropská podúroveň, tedy Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko, země, které ještě přidávají a mohou růst rychleji než zbytek Evropy.
E15: Co to znamená pro konkurenceschopnost Evropy?
Těžko říct. Zásadním problémem Evropy je absence jejího jasného vedení a politického konsenzu. Nejpravděpodobnější cestou bude snaha ECB rozpohybovat ekonomiku a udržet nezaměstnanost kvantitativním uvolňováním. Myslím si, že musí přijít obrovský stimul. S největší pravděpodobností to budou obrovské infrastrukturní investiční projekty.
E15: Pomůže to ekonomice?
Měnové uvolňování bude další tlak na devalvaci eura a tedy podporu evropského exportu a přímých investic do Evropy. Zdá se, že tato léčba poměrně úspěšně fungovala ve Spojených státech.
E15: Je docela problém tento recept převést do Evropy?
Kdyby člověk měl kouzelnou hůlku a mohl si přát, tak si myslím, že by mělo jít především o kombinace strukturálních reforem – tedy uvolňování trhu práce v těch nejvíce zakrnělých zemích – a obrovský infrastrukturní stimul ekonomiky ze strany Německa nebo zemí, které si to mohou dovolit. Je to i řešení, jež se nabízí v České republice. Bohužel přestože jsou zde volné investiční zdroje, tak vláda není schopná realizovat infrastrukturní investice.
Přitom ty by znamenaly výrazný růst do ekonomiky. Evropa je také svou kvalitou života, infrastrukturou, kulturou a historií žádanou destinací jak pro turisty, tak i pro trvalé usazení. Myslím, že tu bude zájem ze strany lidí z bohatnoucích zemí, ať už jsou to Asie, Afrika, země bývalého Sovětského svazu. Největší problém Evropy je leadership, o tom něco rozhodnout, prosadit. Kdybychom tady chtěli napodobovat prostředí Spojených států, znamenalo by to větší integraci Evropské unie, což se nyní nezdá jako politicky průchozí varianta.
E15: Zmínil jste oslabující euro. Myslíte, že půjde pod paritu vůči dolaru?
E15: Proč si Španělsko půjčuje levněji než Spojené státy?
Tomu také nerozumím. Kdybych si měl vybrat, komu půjčím, tak bych si vsadil na USA. I kvůli euru a dolaru, kde bych byl k dolaru určitě optimističtější než k euru.
E15: Už jste zmiňoval, že zdrojů je dost. Pokud na nich sedí banky, pak je ale nepůjčují do ekonomiky.
Je tu problém, jak dostat peníze, které si banky levně půjčily od ECB, do reálné ekonomiky. Těch modelů může být řada.
E15: Myslíte, že neschopnost firem získat bankovní úvěry by mohla zvýšit zájem o vstup na burzy?
U zavedených firem s dobrým ratingem, které financování ani nepotřebují, stojí fronta bank, jež jim chtějí půjčit. Pak jsou firmy, které kvůli nějaké drobnosti neprojdou a dnes by opravdu potřebovaly úvěr, těm banky půjčit nechtějí nebo nemohou. To je dnešní situace. Myslím si, že se tu začnou objevovat banky a instituce, které začnou půjčovat „flexibilněji“, což pro ně bude konkurenční výhoda. Firmy se dále budou dívat na jiné zdroje financování.
Ať už to jsou emise akcií či obligací. My jsme v posledním roce dělali řadu emisí dluhopisů pro privátní investory. To je domnívám se trend budoucnosti, a proto má podle mne kapitálový trh v dalších letech šanci začít plnit svoji primární funkci jako zdroj kapitálu.
