Jan Vančura: Místo hospod dnes vznikají krejčovství

E15: Kolik u vás klient zaplatí za ušití obleku?

Šijeme obleky zhruba v ceně kolem třiceti až pětatřiceti tisíc korun. Zhruba před pětadvaceti lety vznikla v zahraničí myšlenka šít šaty na míru, ale v provozech, které produkují konfekční výrobky. To je to, čemu se dnes říká měřenka, z anglického made to measure. Když se takové šaty udělají chytře, tak se cenově již dokážou dostat na úroveň konfekce.

E15: Kdo si v dnešní době nechává šít u krejčího?

Takový produkt užije hlavně člověk, který si potrpí na pěkné a dražší šaty. Nebo každý, kdo je potřebuje nosit denně pro výkon svého povolání. Ať už je to manažer, podnikatel, právník nebo auditor. To jsou naši klienti v Deloru. V případě značky Louis Purple, s níž šijeme měřenku, je škála zákazníků ještě širší.

E15: Muselo se před čtvrtstoletím s krejčovstvím začínat od nuly?

Po roce 1989 bylo řemeslo socialismem dost poškozené. Propagovaly se tu totiž koncepty oděvních podniků typu Prostějov. Byla to éra tehdejších společenských oděvů, do níž se snažili lidi obléci. Tradice zakázkového šití proto byla dost narušená. Nabídka a kvalita šití na míru šla nutně dolů. Přesto se však i tehdy našlo pár krejčích, kteří měli ještě takzvanou vídeňskou školu.

Po roce 1989 bylo řemeslo socialismem dost poškozené. Propagovala se konfekce z oděvních podniků

E15: Kde mistři krejčí působili?

V místech, kde se ještě šilo, to je například v hotelu Diplomat. Bylo to pár lidí, kteří se pak v devadesátých letech postavili na vlastní nohy a v řemesle pokračovali. Tato generace krejčích však již končí. Je tu už jen tak deset až patnáct krejčích, kteří umějí ušít ručním způsobem pěkné šaty.

E15: Kam se v současnosti ubírají módní trendy?

Pánská móda je nyní z textilu vůbec nejprogresivnější. Firmy pochopily, že ženám už o mnoho víc věcí neprodají a musí, pokud chtějí růst, cílit na muže. A to platí například i pro kosmetické společnosti. Před deseti lety velké kosmetické firmy ještě řady pro muže téměř neměly. A dnes je mají všechny.

E15: Takže pánská móda táhne oděvní byznys?

Muži představují zcela nový trh. Dříve chlap chodil v džínsách, měl dva tři obleky, které střídal, pár košil a tím to končilo. A bylo to celé uniformní. Zatímco dnes se hodně poptávají nejrůznější doplňky. Kapesníčky, manžetové knoflíky, barevné tkaničky, různé typy bot, pásků. A to nepočítám nejrůznější druhy pletených, vlněných či lněných kravat. Muži se portfolio toho, co si mohou koupit, podstatně rozšířilo. Navíc je tu zmíněný fenomén měřenky. Chcete se hezky oblékat a někdo vám za konfekční peníze udělá produkt na míru. Jednou si to zkusíte a už nechcete jinak. Protože se vám to líbí, líbíte se v tom sám sobě a chcete více šatů a více doplňků. Odbourává se zvyk chodit stále v témž.

E15: Na jakých produktech nejvíce rostete?

Delor má svou klientelu zejména z řad vrcholových manažerů, podnikatelů a advokátů, která nám umožňuje další růst. Nikoli však tak dynamicky. Proti tomu na měřenku zacílená značka Louis Purple má velký potenciál. Zatímco Delor je hlavně pro Prahu a z menší části několika dalších měst typu Brna nebo Ostravy, může Louis Purple oslovit i v regionálních centrech.

Jan Vančura|Anna Vackova, E15

E15: Růst poptávky asi také zvyšuje konkurenci.

To ano. Pro nás je to však pozitivní zpráva. Jsme tu třináct let a většinu z tohoto času jsme tu jako Delor byli skoro sami. V roce 2009 jsme měli obrat kolem čtyřiceti milionů korun, na zbytku trhu se udělalo dalších šedesát sedmdesát milionů. Což byl šílený podíl. Na náš obrat tu bylo deset dalších krejčovství, která byla malá a neinvestovala do marketingu a osvěty. Výsledkem příchodu nové větší konkurence se to však zlepšilo. A nám obrat neklesl, naopak stále rosteme. Současně se objevila řada menších hráčů. Dříve když chtěl někdo začít podnikat, zřídil si hospodu. Dnes rozjede zakázkové krejčovství.

E15: Co to udělá s tuzemským oděvním trhem?

Bude docházet ke konsolidaci. Trh se rozdělí na kvalitní a nekvalitní, na firmy s dobrým a špatným zákaznickým servisem. Až tu v příštích letech vykrystalizuje pár firem, tak určitě budeme mít chuť nějaký funkční podnik převzít nebo se s někým spojit. Když se rozhodnete šít obleky, tak nebudete hledat výrobce po celém světě, ale budete se snažit získat někoho lokálního. Avšak úroveň českých výrobců je dost poškozená vedením podniků, které tu zůstaly. Příkladem je OP Prostějov. Tam management úplně selhal.

E15: Zažívá podobný rozkvět krejčovství i v zahraničí?

Stejně dobrou, ne-li lepší kvalitu než tady nyní najdete na Slovensku, v Polsku, v Bulharsku. V Deloru například látky odebíráme od francouzské společnosti Dormeuil. V Evropě jsme v příslušné divizi jejich druhý největší odběratel.

Šití na míru je hit, krejčovství Delor expanduje za pomoci franšíz

Obchod a služby

E15: Jak se za poslední roky změnil vkus zákazníků?

Je tu stále hodně lidí, kteří nerozliší kvalitní a nekvalitní oděv. A protože tomu nerozumí, jsou spokojení s tím nekvalitním. To i v našem oboru pomáhá mnoha hráčům, kterým to takto stačí. Beru to jako podvod na klientovi, protože takovému chování nerozumím. Říkám si, že je přece jen lepší sednout do auta či letadla a dopravit se někam, kde vyrábět oděvy skutečně umějí. Naše kvalita musí být srovnatelná s nejlepšími, protože když se zákazníci za pár let naučí rozeznávat kvalitu a já ji nebudu mít, tak budu v koncích.

E15: Máte v plánu proniknout na trhy okolních zemí. Podle čeho se nakonec rozhodnete, kam půjdete?

Dříve jsme otevírali pobočky dost kaskadérským způsobem. To znamená, že na to nemáte lidi ani detailně spočítaný obchodní plán. Dnes chceme přesně vědět, jak bude pobočka financovaná, jakou bude mít návratnost a hlavně jestli tam máme člověka. Pobočku budeme otevírat jen tam, kde budeme mít schopného člověka. Hodně zajímavá je pro nás Vídeň a Košice. Krejčovství je mezinárodní obor. V každé zemi jsou lidé, kteří se budou chtít hezky oblékat v prémiovém segmentu.

E15: Není ale v zahraničí konkurence ještě silnější?

Zjistili jsme, že jsme jedno z největších krejčovství v Evropě. Určitě jsme obratově v top desítce. A máme pobočkovou síť. Zatímco v zahraničí znamená jeden krejčí jeden butik někde na náměstí v Paříži či v Miláně. Jsou to malí řemeslníci podobně, jako je někdo truhlář nebo čalouník. Je málo firem, které by to dělaly koncepčně jako globální brand.

E15: Dostali jste nějaké nabídky na převzetí?

Byly tu dvě poptávky z private equity fondů, které nám nabídly peníze za polovinu firmy. Nechceme se však zbláznit z toho, že někdo do společnosti dal peníze a my mu budeme muset stále reportovat a zajišťovat výnos. Navíc si nejsme jistí, když dosud jsme věděli, že náš model má z hlediska manažerského řízení určitý strop, tak že by to krátkodobě vyřešily nějaké větší finance. Pokud by mi sem dnes dal někdo padesát nebo sto milionů korun, tak bych nevěděl, co s nimi. Otevřel bych někde krejčovství, které bych přitom na dálku nebyl schopen řídit. Takže stejně bych musel otevírat firmy, jež by měly společníka v podobě nějakého lokálního hráče. Stále se pohybujeme v řemesle. Naší strategií je mít jednoduchou firmu, která bude dělat konsolidovaně s partnery velké obraty.

Alternativa globálního šílenství