Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se rozhodl ze své funkce odejít ke konci června kvůli „dlouhodobým atakům ze strany ministryně spravedlnosti Marie Benešové“. Poslední kapkou byl podle něj „exces“ Benešové v souvislosti s vrbětickou kauzou, kdy oznámila, že na Zemana kvůli jeho veřejnému vystoupení podá kárnou žalobu. „To, že jsem nehlásil paní ministryni schůzky a neříkal jí o nich, svědčí jenom o tom, že jsem žádnou takovou povinnost neměl a nemám. Naopak by bylo asi špatné, kdybych ji žádal o svolení dopředu,“ říká v rozhovoru pro E15 odcházející nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.
Svou rezignaci jste vysvětloval především tlakem ze strany ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Jak se ten tlak konkrétně projevoval?
Popravdě řečeno z hlediska ataků ministryně spravedlnosti se jedná o dlouhodobější záležitost. Byly vždy zaměřené na určitou část státního zastupitelství, například na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Ministryně vyčítala, že je tam vyšší míra zproštěných věcí, podezírala státní zastupitelství z úniku informací. Nevím, čím to bylo způsobeno. Jestli tím, že ministryně Benešová v minulosti na státním zastupitelství sama pracovala, ale každopádně veřejná žaloba byla z její strany hodně zacílena. To asi celkově přispělo k tomu, že jsem se rozhodl odejít. Naposledy se to vyhrotilo v souvislosti s Vrběticemi, a to považuji za exces paní ministryně. To byla asi poslední pověstná kapka, která spadla do toho poháru a ten už potom z mé strany přetekl.
Tím excesem ministryně spravedlnosti máte na mysli její hrozbu, že na vás podá kárnou žalobu kvůli tomu, že jste veřejně vystoupil v souvislosti s Vrběticemi? Nebo její konstatování, že existují dvě vyšetřovací verze vrbětického případu?
Excesem mám na mysli její veřejné vystoupení, kde oznámila svůj úmysl podat na mě kárnou žalobu kvůli kauze Vrbětice.
Ministryně uvedla po vaší rezignaci, že jste si dělal, co jste chtěl, a že jste jí schůzku s panem Hamáčkem kvůli Vrběticím předem neavizoval. Dělal jste si skutečně, co jste chtěl a nekomunikoval s ní o důležitých věcech?
Souhlasím s tím, že jsem dělal to, co funkce nejvyššího státního zástupce vyžaduje. To, že jsem si v uvozovkách dělal, co jsem chtěl, neznamená, že jsem porušoval zákon. Moje jednání vždy vycházelo z potřeb veřejné žaloby a z potřeb tohoto státu. To, že jsem nehlásil paní ministryni schůzky a neříkal jí o nich, svědčí jenom o tom, že jsem žádnou takovou povinnost neměl a nemám. Naopak by bylo asi špatné, kdybych ji žádal o svolení dopředu. To by svědčilo o tom, že veřejná žaloba, jakkoliv má být nezávislá, tak by byla v područí moci výkonné.
Chce podle vás ministryně spravedlnosti takového nejvyššího státního zástupce, který bude v područí jejího rozhodování?
Nevím, jaké jsou její představy, nekonzultuji to s ní. Věřím tomu, že když byla nějakou dobu státní zástupkyní, a nějaký čas dokonce nejvyšší státní zástupkyní, tak navrhne vládě jako mého nástupce někoho, kdo povede soustavu státního zastupitelství dobře. Někoho, kdo bude efektivní a kdo bude třeba přímo ze soustavy státního zastupitelství.
Nemáte obavu, že ty důležité kauzy jako například Čapí hnízdo budou po vašem odchodu nějak zkomplikovány či dokonce zpolitizovány?
To si ani nemyslím. Jde i o to, jaký styl práce na nejvyšším státním zastupitelství jsem nastavil. Když přišla nějaká právní otázka, kterou bylo třeba vyřešit, viz třeba Čapí hnízdo, a takových kauz bylo více, tak primárně se s tím seznámil ten příslušný státní zástupce na nejvyšším státním zastupitelství, který to zpracovával. Potom předložil tu věc s návrhem řešení mně a já jsem se s tím ztotožnil, nebo ne. Pokud ne, tak jsem to musel vyargumentovat. Byl to vždycky souboj argumentů. Byly případy, kdy jsem prohrál a dal na názor toho příslušného státního zástupce. Já věřím tomu, že tento způsob práce na Nejvyšším státním zastupitelství zůstane.
Jak dlouho jste rezignaci zvažoval?
Nějakou dobu jsem o tom přemýšlel. Asi tři týdny nebo měsíc jsem to zvažoval.
Už loni jste ale kandidoval post soudce Evropského soudu pro lidská práva. Znamená to, že už tehdy jste byl připraven odejít z funkce nejvyššího státního zástupce?
Já vycházím z toho, že v navrhovaném zákoně o státním zastupitelství jsme měli desetiletý mandát nejvyššího státního zástupce, tak jako to mají předsedové nejvyšších soudů. Když jsem byl v sedmém roce svého působení, tak jsem si říkal, že je to ještě málo, ale jak se blížilo těch deset let, tak už jsem si říkal, že by bylo možná dobré odejít na Evropský soud pro lidská práva (ESLP) a dodělat desátý nebo jedenáctý rok ve funkci. Ale když jsem podával přihlášku do ESLP, tak jsem si byl velmi dobře vědom toho, že svou pozici nejvyššího státního zástupce oslabím, což se také stalo. Ale přesto toho nelituji.
To ale nebyla jediná příležitost k odchodu do zahraničí. Vláda vám letos nabídla post velvyslance OSN v New Yorku. Jaké byly okolnosti této nabídky a proč jste ji nepřijal?
Okolnosti byly takové, že jsem tu nabídku dostal.
Dostal jste tu nabídku od pana premiéra?
Já jsem jí dostal nejdříve od paní ministryně. Nepřijal jsem to z toho důvodu, že jsem svoji funkci nechtěl takto zobchodovat, ačkoliv jsem si té nabídky vážím. Bylo až překvapivé, že mi to bylo nabídnuto. Ale já bych skutečně rád svou budoucnost viděl v právu a nemám žádný důvod opouštět státní zastupitelství.
Proč chcete zůstat v soustavě státního zastupitelství, když máte takové zajímavé nabídky do zahraničí?
Vidím zatím svůj život se soustavou státního zastupitelství. Uvidíme, jak se to vyvine do budoucna, ale v současné chvíli jsem ve fázi, kdy budu velice rád, že se stanu řadovým státním zástupcem. Těším se, že se budu moct vrátit ke klasické právnické práci.
Na jaký odbor nejvyššího státního zastupitelství budete zařazen?
Něco mám v hlavě, ale zatím to nechci zveřejňovat.
K vašemu odchodu se vyjádřil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský i vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová. Oba řekli, že je škoda, že jste ten tlak nevydržel. Co říkáte tomuto jejich pohledu?
Je to moje rozhodnutí a v té pozici jsem byl já, nikoliv oni. Já musím vědět, co jsem v té pozici zažíval, jak to vypadalo a co se dělo. Považuji toto rozhodnutí za správné.
Nebylo možné vydržet ještě půl roku, abyste nekomplikoval státnímu zastupitelství jeho situaci před sněmovními volbami? Nenechal jste soustavu státního stavitelství napospas politikům?
My přece vůbec nevíme, co bude. Vláda má čas do konce června jmenovat nového nejvyššího státního zástupce. Možná přijde s takovým jménem, kdy si nakonec řekne: Ještě dobře, že už je Zeman pryč. Vždy je těžké říct, která chvíle je ta právě pro rezignaci. Nikdy to nebude ideální.
Mluvil jste o svém odchodu s panem premiérem v posledních týdnech?
Věděl to dopředu, že takto uvažuji.
Jaká byla jeho reakce? Přemlouval vás, abyste zůstal?
To jsou rozhovory na čtyři oči a ty já nezveřejňuji.
Takže nemůžete říct, zda byla z jeho strany nějaká vůle k tomu, abyste zůstal?
Ne, to nebudu komentovat.
Během vašeho mandátu nejvyššího státního zástupce došlo mimo jiné v roce 2013 k zásahu na Úřadu vlády. Jak ho zpětně hodnotíte? Konali státní zástupci během toho zásahu správně?
Já si stále myslím, že tam byly důvody, aby bylo vedeno trestní řízení. Nejsilnější částí toho příběhu bylo zneužití Vojenského zpravodajství. Pro mě jako občana tohoto státu a přesvědčeného demokrata je naprosto nepředstavitelné, že někdo úkoluje vojenskou rozvědku v rozporu se zákonem a svými oprávněními. To se stát nesmí. Z tohoto pohledu byl ten zásah na místě. Také se v plné nahotě ukázalo, že veřejná žaloba hájí princip rovnosti člověka před zákonem. To se ukazuje i teď, když je stíhán premiér. Nedoceňuje se jedna věc, a to, že veřejná žaloba skutečně neuhnula. Vede trestní řízení bez ohledu na to, co je to za člověka.
Jak hodnotíte zpětně reformu policie z roku 2016, kdy vznikla Národní centrála proti organizovanému zločinu. Přispělo to k větší efektivitě v boji proti závažným trestným činům?
Já už jsem o tom tehdy pochyboval a dodnes si myslím, že vznikl velký moloch, který je těžké uřídit. Jakkoli musím říct, že vedení NCOZ je velice akční a snaží se. Ale má k dispozici útvar o tisíci lidech, který vznikl ze svou dosti rozdílných útvarů. Zejména, co se týče způsobu práce.
Během vašeho působení v čele státního zastupitelství bylo také podáno trestní oznámení v kauze Čapí hnízdo na podzim 2015. Netáhne se ta kauza, kde je stíhán předseda vlády, příliš dlouho?
Nezaměňujme příčinu a následek. To, že je někdo obviněn, se bohužel stane. Pokud je pak podána obžaloba a případ se dostane před soud, pak jen vrcholí právo na spravedlivý proces. Je otázka politické kultury, jak se s tím srovná politik, zda pro něj platí presumpce neviny, nebo presumpce viny. Ale není vhodné tuto otázku, která je navýsost politická, přenášet do trestního procesu. Trestní řízení žádné politické otázky nevyřeší. To, jestli je stíhán premiér, je pouze otázkou toho, jak máme nastavenou politickou kulturu, jestli to tak má být, nebo ne. Jen si dovolím malou odbočku: Ačkoliv byl premiér trestně stíhán, zvítězil ve volbách.
A nenarušuje délka toho řízení důvěru v soustavu státního zastupitelství?
Já se můžu bavit jen o úkonech, které jsem udělal já. V současné době je ta věc vedena na Městském státním zastupitelství v Praze a já o té věci nemám žádné informace a ani mít nemohu. V okamžiku, kdy jsem to měl na stole, tak jsem tam dal doplnit nějaké dokazování a vyšetřování, dál je to věc dozorového státního zástupce, jak rychle bude v té věci postupovat. Byl tam vykonán dohled opakovaně, takže pokud by tam byly shledány neodůvodněné průtahy, tak by to jistě bylo dozorovému státnímu zástupci vytčeno. Musíme vzít v potaz, že tam byly potřeba nějaké úkony mezinárodní justiční spolupráce a to prostě může trvat.
Říkal jste, že chcete zůstat na nejvyšším státním zastupitelství. Nechtěl byste jednou být ústavním soudcem?
(smích) To jsou otázky v tuto chvíli nepříhodné. Ústavní soud je společně s ESLP jeden z nejprestižnějších postů, které můžete v právnickém světě zastávat. Začnu znovu pracovat jako řadový státní zástupce a pak uvidíme, co život přinese.
Také jste říkal, že jste bytostný demokrat. Politika vás neláká?
To skutečně ne. Já jsem velice rád, že jsem se ve funkci nejvyššího státního zástupce pohyboval na vnějším okraji politiky.
Narodil se v Plzni, vystudoval Právnickou a Filozofickou fakultu UK. Jako státní zástupce působil nejdříve na okresním i krajském státním zastupitelství v Plzni, potom nastoupil na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně. V roce 2004 se stal zástupcem České republiky u Eurojustu, zároveň působil jako státní zástupce na mezinárodním odboru Nejvyššího státního zastupitelství. Od 1. ledna 2011 je nejvyšším státním zástupcem. Dne 14. května 2021 oznámil, že se ke konci června vzdá funkce nejvyššího státního zástupce. |
