Jiří Kejval: Český sport žije z altruismu dobrovolníků
E15: Co je největším problémem českého sportu?
Bohužel se dostáváme do situace, že většina sportů je dramaticky limitující pro nebohaté lidi. Nechali jsme si spočítat, že například průměrné náklady na jednoho jedenáctiletého hokejistu činí ročně 56 tisíc korun. Má-li někdo dvě děti a chce, aby hrály hokej, tak s průměrným příjmem 25 tisíc korun měsíčně to není schopen utáhnout.
Vždyť by musel vydat na hokej čtyři platy ročně. Podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) je Česko první na světě v obezitě dětí ve srovnání 66 nejrozvinutějších států. V kouření mladistvých jsme druzí. Zároveň nefigurujeme nahoře v ničem, co je pozitivní. Od WHO jsme dostali varování, že denní pohybové aktivity mládeže v Česku klesly pod 45 minut a že to ohrožuje zdravý vývoj dětí. Ještě v roce 1995 to byly v průměru tři hodiny. To jsou fatální věci.
E15: Čím je to způsobeno?
Vychází to z řady věcí. Mnozí, aby dítě nezlobilo, jej posadí k počítači, ať si hraje. Dříve by jej rodiče poslali hrát si ven. Neuvědomují si ale, že hry jsou v podstatě návykové. Ale lze to změnit. Například letos v Olympijském parku na Letné se ukázalo, že když nabídnete příležitost sportovat, tak lidé přijdou.
Během 17 dnů navštívilo park přes 400 tisíc lidí. A nechodili se dívat na obrazovky a producírovat se před kamerami televizí. Nejvíce bylo plno na samotných sportovních atrakcích. Podobné věci fungují, ale je potřeba tomu dát prostor a podporu. Sport však poškozují i informace v médiích a také od politiků, že se ve sportu krade a vedou ho kmotři. Přitom žádné financování není tak průhledné jako v amatérském sportu. Stojí za ním občanská sdružení a kdokoli vše může zpětně kontrolovat.
E15: Profesionální sport se ale s problémy korupce a kmotry potýká.
Samozřejmě problémy v profesionálních soutěžích existují, ale je to spíše o souvisejících obchodních společnostech. To je těch pár promile nahoře, ovšem ne desítky tisíc dobrovolníků, kteří to dělají za sebe a za své peníze. Český sport žije z obrovského altruismu. Pokud ještě máme ve vrcholovém sportu nějaké výsledky a držíme je, jsou vystavěné zejména na dobrovolnících. Z tohoto pohledu mi přijde nesmírně sprosté od všech těch lidí a politiků brát vše šmahem a tvrdit, že se ve sportu krade. To je podle mne absurdní.
Sport není mezi mládeží u nás cool. Když se spolu mladí baví o tom, že je někdo dobrý ve fotbale, tak tím myslí herní konzoli
E15: Proč Češi málo sportují?
Nedávno tady byl předseda německého olympijského výboru a říkal, že ve druhé polovině devadesátých let pocítili úplně stejný trend. Zasedla vláda, on byl tehdy shodou okolností ministrem pro místní rozvoj, a začala na tom pracovat. A dnes má Německo nejlepší výsledky z Evropské unie. V Česku pravidelně sportuje třetina lidí. V Německu je to 50 procent populace. Nejsme jiní, ale tady se na to kašle. Kdo dělá sport, tak je zaprvé hloupý a zadruhé divný. Sport mezi mladými není u nás cool. V kurzu je kouřit a sedět u počítače a hrát hry a dobrý je ten, kdo je úspěšný v nějaké hře. Když se spolu mladí baví o tom, že je někdo dobrý ve fotbale, tak tím myslí herní konzoli.
E15: Kolik peněz tedy sportu chybí?
Aby se sport trochu srovnal, je to částka v řádu několika miliard korun. Jednoznačně a okamžitě. Nyní od státu dostáváme tři miliardy, ale to nejsou peníze pro všechny. To jsou jen zastřešující finance, které jdou svazům především na talentovanou mládež a dále nahoru. Další peníze dávají tisíce obcí a kraje, takže celkem je to 11 až 14 miliard korun. U KPMG jsme si zadali analýzu financování sportu. Z ní vychází, že sektor sportu v Česku jako takový obnáší více než 120 miliard korun ročně, téměř tři procenta HDP. Jen deset procent z toho platí samospráva a stát, deset procent jsou sponzorské peníze. Zbylých 80 procent, tedy téměř sto miliard, si platí sportovci sami tím, že kupují sobě a dětem cvičky, kola, lístky na fotbal atd.
E15: Na nedostatek peněz začaly sportovní svazy upozorňovat po krachu staré Sazky. O kolik peněz tím přišel Český olympijský výbor?
My jsme měli v Sazce podíl jen dvě procenta. Český sport obecně v hotovosti také o moc nepřišel, protože ke konci nedávala stará Sazka na sport téměř nic. Před bankrotem nabízeli zájemci sportovnímu prostředí miliardu korun. Jenže nikdo z tehdejších sportovních funkcionářů si neuvědomoval situaci, do které se Sazka řítí. Nikdo nebyl schopen připustit, že by bankrot mohl nastat. Osobně si ale myslím, že sport zdaleka nebyl poškozen pádem Sazky tolik jako pozdější změnou loterijního zákona, jinak přesměrováním velké části odvodů peněz na sport na obce.
V roce 2010 dostaly obce podle údajů ministerstva financí z loterií a hazardu 1,5 miliardy korun, další rok 1,7 miliardy. Pak sebrali peníze nám a obce poté dostaly 4,5 miliardy korun a předloni 5,6 miliardy. Primárně to měly použít pro sport – ale nepoužily.
E15: Z daní loterijních firem přišlo za loňský rok výboru 443 milionů korun. Předčilo to vaše očekávání?
Obávali jsme se, že ne všechny společnosti budou ochotny přispět. Bylo to složité a jsme mile překvapeni, že to takto dopadlo. Je to zcela nový produkt a museli jsme firmy přesvědčovat. Většinou se nechtěly zbytečně dostat do nějakých potíží. Odevzdání peněz v rámci daně do státního rozpočtu je neutrální.
Kdežto jakákoli medializace nesprávného použití těchto prostředků by pro ně mohla být kontraproduktivní. Proto jsme od začátku deklarovali, že budeme maximálně transparentní a že nehrozí žádná z variant z minulosti (dříve loterijní firmy dávaly peníze samy na veřejně prospěšné účely a část z nich toho zneužívala, pozn. aut.). To celkem rychle všichni pochopili, ale samozřejmě měli velké obavy, jak bude s penězi nakládáno.
E15: Máte odhad, kolik by mohly přispět zahraniční firmy považované dnes v tuzemsku za „nelegální“ on-line sázkové kanceláře, pokud by začaly v Česku platit daně a poslaly vám i ony čtvrtinu ze svých daní?
Podle studie KPMG je 50 procent sázkového trhu v Česku nezdaněného. To je šokující číslo. Nové vedení na ministerstvu financí je si prý toho vědomo. Pevně proto věříme, že začnou vybírat peníze řádně. Podle odhadu by to pro mládežnický sport znamenalo zhruba 250 milionů korun navíc, tedy téměř polovina toho, co se vybralo za loňský rok.
E15: Na druhé straně ministerstvo financí chce daně z loterií, sázek a obecně hazardu zvýšit. To většinou sníží ochotu firem daně platit.
Víme, že s novým zákonem v loteriích se zvažuje, že se budou sazby odvodů měnit (ministerstvo financí navrhuje zvednout daň z loterií a sázek z 20 na 30 procent, pozn. aut.). Zdanění sázek je v Evropě na úrovni 15 až 22 procent. Nikdo nemá více, a pokud daň zvedal, tak se neprosadil. My už jsme na horní hranici. Nejsem ekonomický odborník, ale když vybíráme ze sázkového trhu jen 50 procent daní, tak bychom se měli zaměřit spíše na to, aby se vybíralo – ne sto procent, to není možné – třeba 95 procent. To by bylo pro stát i sport dětí významné navýšení.
E15: Nejvíce peněz z loterijní daně, téměř dvě pětiny, jde na mládežnický fotbal a hokej. Proč?
Základním principem rozdělování těchto peněz je, že 90 procent peněz od loterijních firem jde dětem, které se věnují organizovanému sportu. Pomocí zbylých deseti procent chceme získat pro sport ty, kteří ještě nesportují. Fotbal a hokej jsou největší sporty a také se na ně nejvíce sází. Následně jsme použili způsob rozdělování peněz, který má pro desítky mládežnických sportů ministerstvo školství. K tomu jsme přiřadili organizace jako Sokol, paralympijský výbor a další. Celkem se tak o peníze podělí 97 subjektů. Jedinou zásadní a nepřekročitelnou podmínkou je, že musejí být použity na sport mládeže, jak jsme to prosazovali ve sněmovně a senátu.
E15: Budou se v budoucnu podíly jednotlivých sportů pro dělení peněz měnit, například podle toho, jak bude který sport úspěšný? Třeba od loňska září biatlonistky, loni to byli také snowboardisté.
Peníze od loterijních firem jsou na mládež, ne na reprezentaci. Aktuální popularita nějaký vliv má, ale základem je členská základna a počet mladých, ne počet reprezentantů a úspěchů. Parametr úspěchu je totiž primární u jiného programu ministerstva školství, z něhož se na reprezentaci peníze dávají.
Letos se to možná bude upravovat. Snažíme se ale prostředky využívat co nejúčelněji a domluvit se na tom. Vidíme obrovskou poptávku. Především chceme nastartovat spolupráci s krajskými úřady, aby se lokálně pracovalo s mládeží. Zejména nejde dělat vrcholový sport bez mládežnické základny. Peníze se ze sportu obecně ztratily. Fatálně to vnímáme právě na té základní úrovni.
Jiří Kejval (47) |
---|
Absolvent ČVUT. Špičkový veslař, který získal několik titulů mistra republiky; kariéru ukončil v roce 1994. O tři roky později se stal předsedou Českého veslařského svazu. Ve vedení Českého olympijského výboru (ČOV) působí od roku 2006, v roce 2009 byl zvolen místopředsedou výkonného výboru pro ekonomiku a marketing a v roce 2012 se stal předsedou ČOV. Ještě na ČVUT spoluzaložil firmu Techo na výrobu osvětlení, později i kancelářského nábytku, kterou před několika lety prodal nizozemské Royal Ahrend; stále je v ní předsedou představenstva. Je ženatý, má tři děti. |