* E15: Pokud jde o měnovou politiku, máte pověst jestřába, v srpnu jste hlasoval pro zvýšení úrokových sazeb. Budete dál prosazovat vyšší sazby?
Situace je teď složitější. Poslední data o průmyslové výrobě a zahraničním obchodě potvrzují, že český průmysl táhne především zahraniční poptávka. Letos tedy zahraniční poptávka potáhne i celou ekonomiku, která je už tak silně závislá na exportech. A situace v USA i v eurozóně se komplikuje. Myslím, že česká ekonomika zejména v první polovině roku nepotřebovala doping v podobě nižších úrokových sazeb. Dnes se ale pohled na budoucnost, na kterou si stanovujeme cíl – tedy dvanáct až osmnáct měsíců – zamlžuje. Na jedné straně poptávka nestoupá, zřejmě bude mírně klesat. Na druhé straně stále působí vysoké ceny komodit a je otázkou, nakolik se očekávaná špatná zemědělská úroda v USA projeví v cenách agrárních surovin, krmiv a posléze i potravin na celém světě. Pravděpodobně by se tak stalo s jistým zpožděním, ale je nutné počítat, že Chicagská komoditní burza určuje zemědělské ceny v podstatě pro celý svět. To je tedy velká neznámá.
* E15: Vidíte velký rozdíl proti situaci na začátku srpna?
Pochopitelně. Vývoj v Řecku a potíže některých západoevropských bank silně zkomplikovaly situaci v eurozóně. Nemůžeme se tvářit, že se nás to netýká, když téměř dvě třetiny našeho obchodu připadají na země eurozóny. Koruna sice v tomto případě mírní dopady, ale nemůže ekonomiku ochránit stoprocentně.
* E15: Jste už tedy rozhodnut, jak budete hlasovat příště?
Teď to nebudu sdělovat. Moje předchozí odpověď byla pečlivě zvážená.
* E15: Před minulým rozhodnutím o úrokových sazbách jste upozorňoval na dopady zvyšování daně z přidané hodnoty na růst cen. Tento argument stále platí?
My se v bankovní radě ČNB lišíme v ocenění intenzity dopadu zvýšené DPH. To se netýká prvotního zvýšení cen. Lišíme se v odhadu intenzity druhotného efektu – tedy toho, co v cenách zůstane trvale. Patřím k těm, kteří si myslí, že druhotný efekt bude větší, než se domnívají i někteří kolegové z měnové sekce. Souhlasím, že zejména u potravin mohou dopad DPH utlumit nižší marže prodejců. Ale je tu celá skupina komodit a služeb, kde to není možné – elektřina, plyn, voda a tak dále. Tady se zvýšení DPH stoprocentně odrazí v cenách.
* E15: Evropská centrální banka v posledních měsících úrokové sazby zvyšovala, teď zaznívá kritika, že to nebylo uvážené. Je možné hledat nějakou paralelu s tím, jak uvažujete vy?
Politika Evropské centrální banky jistý referenční rámec pro českou ekonomiku vytváří, ale naše uvažování – a tady mohu použít množné číslo – je ovlivňováno výlučně českými reáliemi.
* E15: Takže ani rozdíl v sazbách ECB a ČNB pro vás není argumentem?
Zatím ten diferenciál není tak velký, aby způsobil problémy. Pokud by Evropská centrální banka pokračovala ve zvyšování sazeb, od určitého okamžiku by to problém být mohl. To teď ale neočekávám.
Přebytek likvidity, nedostatek projektů
* E15: Kritérium, podle kterého se při stanovování úrokových sazeb rozhodujete, je samozřejmě očekávaný vývoj inflace…
To je náš hlavní ústavní úkol.
* E15: Ale asi nemůžete ignorovat celkové dopady svého rozhodnutí na hospodářský růst.
Můj pohled vychází i z toho, že mám z členů bankovní rady nejdelší zkušenost z komerčního bankovnictví. To je samozřejmě dáno tím, jak byl vytvářen mix různých osobností v této radě. Musím proto říct, že třeba zvýšení nebo snížení základní sazby o pětadvacet bazických bodů (0,25 procentního bodu – pozn. aut.) by bezprostředně neovlivnilo tržní úrokové sazby českých bank.
* E15: Novinové titulky, podle nichž po tom či onom rozhodnutí centrální banky zdražují nebo zlevňují hypotéky, jsou tedy zkratkovité?
Jsou zkratkovité, poněvadž banky jsou vedeny jinými úvahami. Na českém bankovním trhu je přebytek likvidity a nedostatek dobrých projektů. A hypoteční úvěry jsou z tohoto pohledu velmi jistý produkt, mají nejnižší podíl selhání. Kdyby ČNB zvyšovala základní sazbu častěji nebo výrazněji, bylo by to něco jiného. Ale jednorázový pohyb o pětadvacet bazických bodů nahoru nebo dolů trh příliš nepocítí. Na rozdíl od většiny zemí eurozóny je tady situace odlišná, podíl vkladů k úvěrům českých bank je asi 125 procent.
* E15: České banky poskytují půjčky svým mateřským společnostem, což vyvolává určité obavy…
To není problém, protože tyto půjčky zdaleka nedosahují maxim, které regulace povoluje. Kdyby hrozilo překročení maxim, má Česká národní banka dostatečný počet nástrojů, aby to zatrhla.
* E15: Je ten strop nastaven dostatečně přísně?
Ano. A pro bankovní klienty platí totéž, co pro jakékoli jiné klienty bank – pro Erste stejně jako pro ČEZ, pro Société Générale stejně jako pro České dráhy. Nesmíte mít expozici vůči jednomu klientovi přesahující jisté procento základního kapitálu. Politika jednotlivých bank je v tomto směru diferencovaná, stejně jako například dividendová politika. Některé mateřské společnosti si nechají do dividendy proplatit celý zisk, v jiných bankách se vyplácí jen část, zbytek zůstává v takzvaném nerozděleném zisku.
* E15: V odlivu dividend také nevidíte riziko?
To je přece normální byznys. Zahraniční investor chce, aby se mu po určité době investice vrátila. Chce, aby byl jeho podnik ziskový a aby měl adekvátní podíl na zisku. Je na jeho rozhodnutí, zda bude společnost dál rozvíjet, anebo si ponechá celý zisk.
* E15. Nijak jsem nechtěl zpochybňovat práva vlastníka, spíše se ptám na makroekonomické důsledky…
Jediný reálný dopad je v tom, že vyplácení dividend má většinou krátkodobý vliv na kurz. Ve druhém čtvrtletí, kdy se dividendy vyplácejí, se kurz koruny chová jinak než v prvním a třetím čtvrtletí. Ale s tím se počítá, je to krátkodobý vliv, kurz se pak vrátí na svou dlouhodobější trajektorii.
Lepší než Francie
* E15: Jak vnímáte současnou politiku vlády v oblasti veřejných financí? Jsou plány na snižování rozpočtových deficitů dostatečné?
Trend, který nastoupila vláda, je správný. Nechme teď stranou neekonomické otázky. Záměr ozdravit finance bere vláda vážně, což oceňují i finanční trhy. Neznám jiný případ, kdy by ratingová agentura Standard & Poor’s zvýšila rating země o dva stupně. To je mimochodem ocenění nejen fiskální politiky, ale politiky v širším slova smyslu. Kladně hodnoceno je i to, že měnová politika úsilí vlády velmi podporuje.
* E15: Kritiky vůči práci ratingových agentur je po celém světě hodně. Nevidí nás růžověji, než by odpovídalo realitě?
Ne, ratingové agentury mají velmi dobré informace. Nezapomeňte, že se nám daří nejenom držet pod kontrolou inflaci, ale že výnosy vládních dluhopisů jsou jenom osmdesát bazických bodů nad německými. To znamená, že jsme na tom lépe než Francie, země s ratingovým hodnocením AAA. Jsem přesvědčen, že Česká národní banka na tom má velkou zásluhu. Ministr financí díky tomu za rok ušetří několik desítek miliard korun, o které se sníží náklady na financování vládního dluhu. A pokud jde o tu kritiku, počínaje Obamovou administrativou a konče duem Sarkozy – Merkelová, připomíná mi to poučku známou už z antiky – přijdou-li špatné zprávy, poprav posla.
* E15: Kritici v minulosti často upozorňovali, že českým problémem není ani tak rozpočtový deficit, jako dlouhodobý výhled veřejných financí. Teď byla schválena penzijní reforma, přechod ke druhému pilíři je ale dobrovolný. Nezůstává tedy dopad na veřejné finance nejasný?
Ekonomické zájmy se střetávají s politickými, a to samozřejmě není jen problém penzijní reformy. Ale celkově vláda míří správným směrem, prosadila například poměrně významné změny v sociálních výdajích, dávkách. Za rok dva uvidíme, co přinese reforma zdravotnictví, jehož financování dosud připomínalo černou díru. Mimochodem před více než deseti lety se podstatná část politického spektra vysmívala jednomu významnému politikovi, který navrhoval uzákonit vyrovnaný rozpočet. Dnes titíž kritici včetně mnoha novinářů berou podobné úsilí Španělska, Německa a Francie jako normální. A myslím si, že někteří z nich nám brzy budou doporučovat totéž.
* E15: Ale návrh expremiéra Klause zní i dnes radikálně. Vy byste byl pro zakotvení vyrovnaného rozpočtu v ústavě?
Měli bychom o tom uvažovat. Nechal bych na zákonodárcích a ústavních právnících, jestli to má být v zákoně o rozpočtových pravidlech, nebo přímo v ústavě. Měli bychom uvažovat o uzákonění cyklicky vyrovnaného rozpočtu. V případě recese pochopitelně žádat vyrovnaný státní rozpočet nemůžete, ale v době růstu by měl být přebytkový. Během dlouhodobějšího cyklu by byl rozpočet vyrovnaný. V každém případě bychom měli k cyklicky vyrovnanému rozpočtu reálně směřovat.
Čína Ameriku nepoloží
* E15: Ještě bych se vrátil k inflaci, ale v globálních souvislostech. ECB fakticky dělá to, čemu se říká kvantitativní uvolňování, mluví se o tom, zda i americký Fed přistoupí k další fázi. Obáváte se také, že to povede k hyperinflaci?
Tento scénář je možný. Ale pokud budou světové centrální banky věrny svému základnímu cíli hlídat inflaci, nějaký větší výbuch výrazné inflace by neměl nastat. Otázkou je, kdy politiku kvantitativního uvolňování ukončit. Máte pravdu, že skupování dluhopisů na sekundárním trhu a neomezený přístup k likviditě ECB je jenom trochu jiná podoba kvantitativního uvolňování. Hyperinflace nehrozí, pokud se podaří správně nafázovat budoucí přiškrcování měnové politiky s obnovením růstu.
* E15: Řada ekonomů se domnívá, že centrální banky ten správný okamžik neuhlídají.
Jde i o to, jaké mají centrální banky vůbec možnosti. Pozice Fedu je trochu jiná než ostatních bank. Pětašedesát procent oficiálních rezerv všech centrálních bank je v dolarech. Dokud bude svět nakupovat americké dluhopisy, umožňuje Fedu emitovat peníze, aniž by zvyšoval inflaci. Nebezpečí by nastalo, pokud by to svět přestal dělat. Zatím nic nenasvědčuje, že by Čína a jiné země přestaly nakupovat americké obligace, ať už je jejich rétorika jakákoli.
Ano. Být emitentem rezervní měny je nebetyčná výhoda. To cituji někdejšího francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Nelze vyloučit, že by některé vlády, nikoli centrální banky, mohly propadnout pokušení umazat část veřejných dluhů přes vyšší inflaci. Ale v Evropské unii dnes mají averzi vůči inflaci všechny národy. A v Německu je inflace druhý smrtelný hřích po vraždě příbuzného.
* E15: Zaznívají dva krajní názory, k čemu povedou současné problémy eurozóny. Podle jednoho se eurozóna rozpadne, podle druhého se naopak ukáže jako nezbytné evropskou integraci prohloubit. K čemu se přikláníte vy?
Jsem realista. Řeknu to ve třech bodech. Za prvé: evropští politici do projektu eura investovali příliš úsilí, aby ho nechali padnout. Nechme stranou, jestli v eurozóně zůstane Řecko. Dovedu si představit eurozónu o jednu dvě země menší, což by nijak dramaticky nedopadlo na finanční trhy.
* E15: Ani rozpad na dvě měnové unie neočekáváte?
Ne. Ale myslím, že třeba vystoupení Řecka už je zakalkulováno v očekáváních finančníků. Možná by to Řecku pomohlo více než přetahovaná o podmínky dalších a dalších tranší pomoci. Za druhé dodávám, že cena za zachování eurozóny bude vysoká. Neříkám to rád, poněvadž jsme na vývoji v eurozóně závislí, ale cenou bude nižší hospodářský růst Evropy. A můj třetí bod je, že si z hlediska politické průchodnosti nedovedu představit jednotné ministerstvo financí pro sedmnáct zemí eurozóny. To může akceptovat Estonsko, Slovinsko, neakceptuje to německý, francouzský, ani nizozemský volič. Francii znám velice dobře. Jděte na Rive Gauche, levé pobřeží Seiny v Paříži u kostela Saint-Germaindes-Prés a poslechněte si tam v nějaké restauraci, co říkají intelektuálové. Uslyšíte, že Francie se v této oblasti autonomie nikdy nevzdá. Je to neprůchodné ve volbách.
* E15: Je paradoxní, že právě Francouzi mluví o ekonomické vládě eurozóny.
Ano. Ale mají na mysli maximálně koordinaci, nebo si myslí, že politiku budou určovat oni. A to je zase nepřijatelné pro Německo. Problém Evropské unie je v něčem jiném – jak zvýšit konkurenceschopnost podniků a vytvořit vhodný rámec hospodářské politiky. To žádné lisabonské strategie nevyřeší. Řešením není větší centralizace, ale větší liberalizace, odstraňování bariér – zvláště těch, které brání volnému pohybu služeb. Služby tvoří sedmdesát procent ekonomiky Evropské unie. Zatím je ale v EU velmi malá chuť tyto bariéry odstraňovat.
* E15: Takže ani nevěříte, že se něco takového podaří?
Je třeba pokračovat v cestě, kterou nastoupil před deseti lety tehdejší komisař pro vnitřní trh Frits Bolkestein. Ale víte, jak dopadl. Že byl nazýván ve francouzském a německém tisku Frankensteinem. Obě tyto země společně zařízly velmi liberální směrnici o volném pohybu služeb. Myslím, že je třeba náraz na realitu. Občané, voliči musejí pocítit sami na sobě, že to takhle už dál nejde.
Kamil Janáček (68) Absolvoval obchodní fakultu pražské Vysoké školy ekonomické a evropská studia na francouzské Université de Nancy. V roce 1997 byl jmenován profesorem VŠE. V letech 1964–1992 pracoval jako vědecký pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Poté byl do roku 1993 náměstkem ministra práce a sociálních věcí. V letech 1994–2010 působil v Komerční bance jako její hlavní ekonom. Od července 2010 je členem bankovní rady ČNB. Věnuje se také pedagogické činnosti, je autorem či spoluautorem devatenácti knih.
