O kvalitě potravin, které čeští spotřebitelé nacházejí na pultech, mluví politici v poslední době rádi a často. Zakázat v Evropské unii plošně a efektivně dvojí kvalitu výrobků se však ani po několika letech nepovedlo. Důvod byl podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy politický: „Když se za to kdysi zasazovali Sobotka s Ficem, zvedali to na každém jednání a bylo jasné, že za vyřešení problému budou tvrdě bojovat. Při finálním projednávání byly ale vlády většiny zemí střední a východní Evropy mnohem umírněnější místo toho, aby si pořádně duply.“
Objevují se signály, že růst ekonomiky bude dále zpomalovat. Pociťují to už firmy z vašeho oboru?
Klasický obchod to ještě necítí, tam pořád funguje velký optimismus. Běžný člověk má pocit, že je dobře a ještě chvíli dobře bude. Ale když mluvím s logistickými firmami, ty už zaznamenaly pokles objednávek do budoucna. Zastavily téměř všechny investice do rozvoje jako nákupy nových letadel, aut nebo budování nových skladů. Tam obava cítit je.
Takže větší přípravy na krizi ještě nezačaly?
Všichni se připravují na to, že přijde pokles poptávky a za dva tři roky bude konkurence tvrdší. Ale většina obchodních firem ještě teď využívá optimismu zákazníků k tomu, aby zrychlila investice. Dokud jsou čísla nahoře, je nejvyšší čas zlepšit logistiku, zmodernizovat prodejny a zahustit svou síť.
Českem nedávno hýbala kauza problematických dovozů masa z Polska. Ministerstvo zemědělství mluvilo dokonce o zákazu dovozu, Evropská komise ale naopak tlačila na zrušení povinných kontrol. V čem byl hlavní problém?
Polsko je z pohledu zemědělských výrobků zvláštní země. Vždycky chtěli patřit mezi velké potravináře v Evropě. Mají kvalitní výrobky a kvalitní výrobce. Ale mají i garážové firmy, které často obcházejí jakoukoli kontrolu. Jsou to přesně ta malá jatka, která v neoznačených autech vozí přes hranice stovky kilogramů masa. To je ten problém.
Polsko mělo zvláštně nastavený systém kontroly. V Česku kontroluje jatka veterinář ze Státní veterinární správy, v Polsku si na to můžete najmout soukromého veterináře. Česká veterinární správa je centrálně řízený orgán, v Polsku spadá pod místní vojvody. Ti také rozhodují o rozpočtu. Pak je politicky mnohem jednodušší veterinární správu ovlivnit. Polský kontrolní systém byl příliš propustný a procházely přes něj praktiky, které by v Česku neměly šanci. (Polský ministr zemědělství Jan Krzysztof Ardanowski nedávno slíbil reformu systému veterinárního dozoru – pozn. aut.)
Česko mělo tedy smůlu na ty méně spolehlivé závody?
Ne. Taková je bohužel část poptávky v Česku. Je to dobře vidět na tom, že maso z pochybných zdrojů nešlo do obchodů, ty si své dodavatele hlídají. Většina závadného polského masa skončila ve školních jídelnách, nemocnicích, v domovech důchodců. Přijde mi naprosto nepochopitelné, že tyto instituce mají tak neuvěřitelně nízké rozpočty, že jim nezbývá nic jiného než nakupovat ty nejlevnější potraviny bez ohledu na kvalitu. A jak jsme před pár týdny viděli, tak i bez ohledu na bezpečnost.
Bude toto téma svaz řešit?
Zkusili jsme na to opakovaně upozornit, ale potkávám se s totálním mediálním tichem. Je to téma, do kterého se nikomu nechce šťourat. Bezpochyby existují důvody, proč určitá škola nebo nemocnice nakupuje u konkrétního dodavatele. Pokud bychom to dělali například jako Rakousko, které si pečlivě hlídá, co dostávají děti nebo nemocní, a základem jsou potraviny v biokvalitě, znamenalo by to samozřejmě zdražení surovin třeba o třicet procent. Ovšem při nové mantře vlády šetřit za každou cenu chápu, že ministři zdravotnictví ani školství nemají odvahu říci: Potřebovali bychom více peněz, abychom děti a nemocné mohli živit slušně.
Mluvil jste nebo budete o tom mluvit s ministry zdravotnictví nebo školství?
Musí to být téma celé vlády a musí to být součástí reformy, jak vůbec stát nakupuje. Dnes se nakupuje čistě podle ceny, a když to někdo dokáže dovézt levněji… Ve spoustě zemí přitom platí, že když nakupuje potraviny stát, přemýšlí nad souvislostmi nákupů, řeší kvalitu, ekologii výroby i přepravy potravin. A to by šlo klidně i u nás.
Zákon o zadávání veřejných zakázek totiž neříká, že musíte soutěžit na nejnižší cenu, můžete si vybrat jakákoli další kritéria. Jenže zadavatelé se bojí stanovit vedle ceny další kritéria kvůli strachu z trestního stíhání.
Trestní oznámení a trestní stíhání se u nás staly standardní součástí konkurenčního boje o veřejné zakázky, protože pokud neuspějete, je podání trestního oznámení jednoduchou a levnou pomstou. Policie a státní zastupitelství přitom i na první pohled čistě šikanózní oznámení dlouhé měsíce a roky prošetřují, místo aby je rovnou smetly ze stolu. V téhle atmosféře strachu logicky všichni zadavatelé hledí jen na cenu, která se jednoduše vyhodnocuje.
Budete o tom tedy jednat?
Plánujeme to. Vzhledem k tomu, jak široké to je téma, by se měl koordinace ujmout premiér a přinutit jednotlivé rezorty ke spolupráci. Stát by měl připravit po vzoru jiných evropských zemí metodiku, jak při nákupu potravin klást důraz na bezpečnost a kvalitu. S našimi právníky připravujeme návrh, jak by mohla vypadat změna zákona o zadávání veřejných zakázek, a pak jej chci dát na stůl.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
