Království za čalouníka! volá majitelka továrny na židle

Vzorkovna LD seating

Vzorkovna LD seating Zdroj: Anna Vackova, E15

Židle LD seating v brněnském kancelářském komplexu Titanium
Trutnovské společenské centrum UFFO
Klasické kancelářské židle jsou třeba čím dál méně, roste význam skupinového sezení
Vzorkovna LD seating
Vzorník potahů
5
Fotogalerie
Na začátku devadesátých let chybělo na českém trhu kdeco. Zcela jistě to platilo o kancelářských židlích. „Za socialismu se v Československu otočné židle vůbec nevyráběly,“ začíná vyprávět svůj příběh Jitka Hurábová, dnes majitelka přední tuzemské firmy na výrobu kancelářských židlí LD seating.

Sesle ze starých zasedaček už jen nostalgicky vzpomínaly na minulé časy a zakladatelské období nové etapy kapitalismu v Česku si vyžadovalo nového usazení kancelářských pracovníků. Tehdy sotva třicetiletá ekonomka se proto v roce 1993 se společníkem rozhodla, že začne do Česka vozit židle z Itálie. Rozhodně nebyli první, koho to tehdy napadlo, takže naskakovali do již rozjetého vlaku. „Přesto ale trh nasycený stále ještě nebyl, takže se výsledek dostavil prakticky okamžitě,“ vzpomíná podnikatelka.

Čile se však k světu měla také konkurence, původně panenský trh začal brzy židlemi přetékat. „Tehdy jsme pochopili, že jen dovážet nestačí. Jak jsme rychle začali, tak jsme mohli i rychle skončit,“ říká Hurábová.

Začátky v kině

Jediná šance na odlišení od konkurentů podle ní v tu dobu byla rozjet vlastní výrobu. A to navzdory tomu, že Hurábová ani její partner nebyli z oboru a učili se za pochodu. Ve vesnici u Boskovic na Blanensku si pronajali bývalé kino a začali tam nejdříve s drobnými úpravami dovážených židlí. Kapacita kinosálu však přestala brzy stačit a museli postavit první vlastní výrobnu. V ní během dalších osmi let krok za krokem rozvíjeli svůj nový byznys.

Pak ale přišel další milník. Zatímco Hurábová měla spíše továrnickou duši, její společník byl více obchodník. A tak se jejich cesty rozešly. Podnikatelce bylo zároveň jasné, že se na trhu může udržet jen přechodem k náročnějším, řemeslně a designově propracovanějším výrobkům. Tehdy poprvé začala shánět vystudované nábytkáře, kvalifikované švadleny a čalouníky. A také poprvé pochopila, že sehnat dobré zaměstnance bude oříšek.

Nouze o šikovné ruce

S nedostatkem kvalifikovaných pracovníků zápasí LD seating dodnes. Podnik zaměstnávající kolem osmi desítek lidí sází na řemeslnou výrobu v menších sériích, což se navzdory užití nejmodernějších technologií stále neobejde bez vysokého podílu práce šikovných rukou.

Jenže těch je i v době rekordní nezaměstnanosti málo. „Sehnat dobrou švadlenu nebo čalouníka je terno,“ stýská si majitelka továrny. V případě švadlen může výrobce židlí těžit z tradice, kterou v Boskovicích vytvořila bývalá velká textilka Kras. „Když hledáme švadleny, tak stále většinou pocházejí z tohoto zdroje,“ uvádí Hurábová.

Problém je však s čalouníky. Proto firma navázala spolupráci s brněnským učilištěm, z něhož občas kvalitního absolventa do Boskovic uloví. Hodně středních škol ale podle podnikatelky stále produkuje jen nezaměstnané. „Apelujeme proto za vytvoření lepších podmínek pro propojení škol a firem, protože to zatím chybí,“ vyzývá Hurábová. Řemeslné a designové zpracování židlí přitom považuje byznysmenka za svou hlavní konkurenční výhodu na tuzemském trhu. V zahraničí se jí k tomu daří přidat dobrou cenu. „Jsme stále ještě levnější než například italské nebo německé firmy,“ dodává.

Kvalita není buzerace

Dalším předělem byla pro firmu krize v roce 2009. Hurábová ji však překvapivě nevnímá negativně. „Poptávka v letech před recesí byla natolik silná, že nás ani netlačila do zlepšování výroby,“ uvádí. Přesto připouští, že první poryv krize byl šok. „Na začátku roku 2009 jsme najednou měsíc neměli žádné objednávky,“ vzpomíná.

Firma v tu dobu dokonce pozastavila výstavbu nové výrobní haly za dvacet milionů korun. Už v roce 2010 ale stavbu obnovila. Uprostřed hospodářských turbulencí totiž v Boskovicích začali objevovat nové segmenty. Rozjeli například výrobu takzvaného měkkého sezení, což jsou různá křesílka nejen pro kanceláře, ale i hotely, veřejné prostory a byty.
A ještě jeden přínos krize – a ne zanedbatelný – Hurábová zmiňuje. Zaměstnanci prý v této době pochopili, že když je šéfová peskuje kvůli kvalitě, nejde o buzeraci, nýbrž o cestu k přežití.

Z Boskovic do Pacifiku

Nejhlubší propad trhu i firmy nastal v roce 2009. Nyní už je ale společnost zpátky na předkrizových číslech, její roční tržby se blíží 200 milionům korun a vydělává. „Trvalo nám tři roky, než jsme se vrátili zpátky. Vrátili jsme se ovšem na vyšší úrovni, mnohem organizovanější a s lidmi je mnohem lepší spolupráce,“ rekapituluje manažerka výsledky krize.

Přetlak na trhu ovšem trvá. „Stále je mnohem vyšší nabídka před poptávkou,“ poznamenává. O to víc se prý musí proti konkurenci odlišit například nápaditým designem.

Majitelka LD seating Jitka HurábováMajitelka LD seating Jitka Hurábová | Anna Vackova, E15Majitelka LD seating Jitka Hurábová

Přesto však na českém trhu společnost výrazný růst neočekává. Mimo jiné kvůli tomu, že se jí nedaří obchodovat se státem. „Nejsme příliš úspěšní ve veřejné správě, které se většinou dodává na základě výběrových řízení, jejichž kritériem je především cena nebo jsou kritéria nejasná,“ posteskla si.

O to více se LD seating zaměřuje na export. Zhruba polovina produkce putuje na český a slovenský trh, druhá půlka jde na vývoz. Odbytiště má společnost hlavně v západní Evropě. Úspěšně se však už uchytila také v zemích bývalého Sovětského svazu. Pravidelného odběratele mají židle z Boskovic také v tichomořské Nové Kaledonii, dostávají se do arabských zemí. Manažeři na českých židlích sedávají například v jedné bance v Dubaji.

Firma aktivně vyhledává další nové trhy. „Nyní jsme například odeslali hodně vzorků do Kolumbie,“ říká majitelka LD seating. Průnik do zahraničí má usnadnit také spolupráce se špičkovými designéry. Například s italskými studii Baldanzi & Novelli a Orlandini.

Polidštění open space

Nápaditý design je sice podle Hurábové podmínkou úspěchu, protože zákazník na začátku vybírá hlavně očima. Stejně tak ale firma bedlivě sleduje trendy ve vývoji kancelářských prostor. A jeden z nich se týká „polidšťování open space“, jak vývoj označuje sama podnikatelka. Jde o pěnou napěchované modulární sezení, které mimo jiné funguje jako akustický tlumič, což je ve velkých kancelářích žhavé téma.

„Mění se také styl kancelářské práce, kdy je čím dál méně potřeba standardních židlí a naopak více skupinového sezení, kde lidé můžou například společně diskutovat,“ dodává Hurábová. Za příklad dává nejrůznější pohovky a další sezení, které ve svých kancelářích prosadil Google. Trendu napomáhá také rozvoj informačních technologií, kdy už lidé nemusí být celou dobu upíchnutí za počítačem na pracovním stole.

Ještě do nedávné doby byly v kurzu i čím dál složitější židle s řadou funkcí a páček. Pracovníci uvázaní na jednu židli osm a více hodin se bez takovýchto židlí neobejdou, soudí Hurábová. „Obecně se vracíme k jednoduchosti, designu a jednoduššímu ovládání,“ uzavírá majitelka továrny na židle.

Co je LD seating
Firma již dvacet let v Česku vyrábí kancelářské židle, křesla a sedací nábytek pro kancelářské, komerční a veřejné prostory. Zejména díky stabilní kvalitě a modernímu designu odrážejícímu aktuální trendy je dnes téměř polovina produkce určena pro export, hlavně do západní Evropy. Tržby se v posledních letech blíží 200 milionům korun ročně.

Podoba open space se změní