Pomoc podnikatelům v ekonomice sužované opatřeními proti pandemii by podle spolumajitelky rodinného holdingu NWT Martiny Vítkové nemusela být složitá. „Nám by stačily záruky za investiční úvěry. Bez nich banky na nic nepůjčí, protože všichni mají nejisté výhledy,“ říká byznysmenka ze skupiny rozkročené od pěstování rajčat ve sklenících přes výstavbu pasivních domů a prodej energií až po investice do start-upů.
Loňský rok jste meziročně zdvojnásobili tržby na více než dvě miliardy korun. Jak to vypadá letos?
Loňský rok byl velice úspěšný. Letos už to tak úplně nebude. Za letošní první pololetí máme tržby 900 milionů korun. To ale v aktuální situaci považuji za super číslo. Co se týče celoročního očekávání, tak budeme hodně dobří, když uděláme 1,8 miliardy.
Kde jste zaznamenali největší pokles?
Zatímco loni jsme měli z výstavby skleníků skoro půl miliardy, tak letos to nebude téměř nic. Malý pokles je v podstatě všude. Současná situace se dotkla prakticky všech oborů. Moc nevěřím tomu, když někdo tvrdí opak.
Vypadlé dva měsíce z jarní karantény prostě jednoduše dohnat nelze. Naším štěstím ovšem je, že nepodnikáme například v turistickém ruchu či jiném oboru, které jsou krizí nejvíce zasažené. Většina dopadů je tedy pouze odklad projektů.
Zůstáváte ve všech oborech ziskoví?
Všechna naše odvětví zisková nejsou. Máme teď problém v divizi zaměřené na výstavbu skleníků. Doufejme, že se to příští rok rozjede. Kvůli zpomalování stavebních povolení a všech dalších úředních úkonů nám podle původních představ neběží ani divize na výstavbu prefabrikovaných pasivních domů.
Také zde jsme přesvědčeni, že cesta je správná, ale v současné chvíli nám tento obor dělá starosti. Paradoxně se dobře prodávají byty z našeho developerského projektu. V nejisté době lidé rádi investují do nemovitostí.
Jak se změnilo chování podnikatelů?
Není to tak, že by lidé neměli peníze. Ale firmy jsou opatrné. Neinvestují, protože se bojí. Nikdo nic neví, takže se radši čeká. Ekonomika se zpomaluje, banky nefinancují. Není to však o tom, že bychom chtěli nějakou státní podporu.
Nám by stačily záruky za investiční úvěry. Bez nich banky na nic nepůjčí, protože všichni mají nejisté výhledy. Například skleníky, které dodáváme, stojí kolem 200 milionů a vždy 70 až 80 procent ceny, kterou platí zákazník, půjčuje banka. Stát by měl podporovat spíše investice než projídání se z krize.
Když v březnu všechno začalo, tak jsem si říkala, že zkrachujeme, že to nemůžeme přežít. Teď už takový pocit nemám. Spíš mám strach z toho, že naši zaměstnanci budou muset pracovat dvakrát tolik a budou dostávat menší plat. Protože marže už prostě napříč obory nebudou takové. Zakázky se získávají cenou.
Musí to však nutně vést k poklesu reálných mezd?
Jako většina firem máme mzdy složené z fixní a variabilní složky. Ta mohla být klidně stejně tak velká jako fixní část. Pokud nyní podnikatel musí objet dvacet zákazníků, a všichni říkají, že počkají, tak z čeho bude vyplácet variabilní složku? Takže ano, bude reálné snižování mezd, ale prostřednictvím jejich variabilní části. Do snižování fixní složky se chce málokomu.
Lze za současné situace plánovat rozvoj byznysu?
Určitě plánujeme pořád. Stále něco počítáme a snažíme se myslet dopředu. Plánujeme například další stavební povolení pro náš rezidenční developerský projekt. Takže investujeme stále. Současně ale platí, že nevíme, co bude.
Příkladem je naše skleníkové pěstování rajčat na severní Moravě. Máme za sebou první sezonu, chvíli trvalo, než si všechno sedlo. Máme tam teď 111 lidí. Většina z nich jsou mámy na částečný úvazek. A teď si vezměte, že třeba znovu zavřou školy a 30 žen zůstane s dětmi doma. Ale kolem rajčat je potřeba něco dělat každý den. Takže se plánuje těžko. V některých oborech je to skoro nenaplánovatelné.
Připadá do úvahy, že byste nyní něco ze skupiny prodali?
Vy byste si dnes něco koupil? Ten, kdo nyní kupuje, kupuje pod cenou. Na prodej toho bude dost, takže nikomu se dobrou cenu nebude chtít platit. Nejsme v prodejní fázi. Spíše nakupujeme a budujeme.
Které části skupiny vám přinášejí nejvíce peněz?
V každém roce je to trochu jinak. Před dvěma lety jsme měli největší tržby z výstavby skleníků. Letos nestavíme ani jeden. Ti, co chtěli stavět, nyní s investicí raději kvůli covidu počkají. Takže letos budeme mít ze staveb skleníků téměř nulu. Naopak nám letos hodně nese prodej energií, stavebnictví nebo prodej rajčat z našich vlastních skleníků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
