Ten je dán tím, že banky jsou vedeny k tomu, aby investovaly do státních dluhopisů, které se ukázaly být velmi rizikové. Naproti tomu je zde čím dál větší regulace, vyžadující více kapitálu a více likvidity. Bankovní trh se proto výrazně změní.
* E15: Jak vidíte vývoj evropské dluhové krize? Bude hodně hluboká? Rozpadne se eurozóna?
Jsem na optimističtější straně, i když i v Boston Consulting Group pracujeme s různými scénáři. Legitimní scénář je bohužel i rozpad eura, ale podle mého názoru není hlavní. Hlavní scénář je, že euro zůstane zachováno ve většině zemí a velké ekonomiky dojdou k dohodě o nových fiskálních pravidlech. Ta mohou Evropě prospět. Problém je, že je zde hodně dluhů, ale v rámci eurozóny jsou státy s různou ekonomickou silou a některé z nich mají velkou schopnost absorbovat další investice, což by mohlo dodat unii novou sílu. Německo je klasický příklad, dlouho z eurozóny profitovalo a pro něj i pro Francii je eurozóna klíčová. Nejen politicky, ale i ekonomicky. Německo musí začít znovu cíleně investovat a přestat spoléhat výhradně na export. Je to teď trochu válka nervů, ale podle mě dopadne dobře.
* E15: Jak se díváte na snahy zapojit do řešení krize více Evropskou centrální banku, což chce spíše Francie a jižní státy?
Snaze rozumím, ale nutné je vyřešit podstatu problému. Německo hledá strukturální řešení, tedy snižování celkového zadlužení a zajištění odpovědných pravidel fiskální politiky. Centrální banka zde může být jako poslední pojistka, což je mimo rámec jejího dnešního mandátu. Krátkodobě by to mohlo trhy uklidnit, ale nejde o řešení podstaty.
* E15: Myslíte si, že oběma těmito cestami – tedy měnovým uvolněním s rizikem zvýšení inflace anebo strukturálními škrty – se dojde ke stejnému výsledku? Krizové odhady hovoří o snížení obecné životní úrovně až o třicet procent… Je některý z těchto scénářů horší?
Musíme být opatrní. Před rokem 2009 byla řada našich ekonomů a politiků optimistických. Říkalo se, že Česko je ostrov a že krizi pocítíme minimálně. Dnes si člověk otevře noviny a čte o snižování životní úrovně, rozpadu všeho možného. Já bych navrhoval s hodnocením ještě počkat a nebyl bych překvapen, kdyby všechny ty katastrofické scénáře byly opět trochu mimo. Samozřejmě, že nějaký dopad na životní úroveň bude, ale důležité je, že výrobní sféra stále rozumně funguje. Po krizi v roce 2009 se dostala do formy, evropské podniky mají velké zásoby hotovosti. Skupina Volkswagen vykázala v loňském roce rekordní zisk. Je velmi pravděpodobné, že aktivita v průmyslu bude po nějakou dobu zpomalovat, bude se méně investovat, což v našem regionu může způsobit stagnaci a pravděpodobně i mírnou recesi. Ale třicetiprocentní pokles životní úrovně je opravdu extrémní scénář.
* E15: Ještě v rámci věštění – je reálná hrozba dlouhé stagnace, ztracené dekády, jak se o tom také mluví?
Není pochyb, že bude chvilku trvat, než se dluhová situace států i obyvatel trochu stabilizuje. Toto období bude provázeno nižším tempem růstu než v minulosti. Pokud zažijeme v příštích letech růst, bude spíše nízký.
* E15: Boston Consulting Group ve své studii z podzimu uváděla, že banky se budou muset přizpůsobit takzvanému novému normálu. Co teď tento nový normál je?
Banky jsou v těžké situaci. Tržní hodnota bank obecně se propadla na úroveň z let 1999 a 2000. V hodnotě jejich akcií už je reflektováno hodně pesimismu z budoucnosti. Ten je dán několika faktory: banky jsou motivovány a dokonce regulátory vedeny k tomu, aby investovaly do státních dluhopisů, které se ukázaly být velmi rizikové. Dále je zde čím dál větší regulace, vyžadující více kapitálu a více likvidity. Zde se střetávají dva směry – jeden z nich má původ v roce 2009 a v principu říká: banky jsou příčinou krize a my je musíme potrestat, aby za to platily a aby vytvořily dostatek rezerv, a zabránilo se tak opakování krize. Z toho pocházejí snahy zavést daně z finančních transakcí, neustálý růst požadavků na kapitálovou přiměřenost a podobně. Druhý přístup chápe, že banky jsou naprosto klíčové pro fungování ekonomiky a pro obnovení růstu, a proto je musíme nějak podpořit. A tyto dva přístupy se zatím nesetkaly.
* E15: Čekáte na bankovním trhu nějaké významnější přesuny vlastnictví?
Je to pravděpodobný scénář.
* E15: Kdo bude na straně kupců? To asi nebude jednoduché…
Bude snaha bankovnictví zefektivnit, velké finanční skupiny se mohou slučovat, a vytvářet tak novou hodnotu pro vlastníky. Je třeba také sledovat banky v Asii, které mají více kapitálu – tím nechci predikovat, že přijde expanze asijských bank do Evropy ve velkém měřítku, ale úplně vyloučeno to není, individuální případy mohou nastat. Rozhodně je pravděpodobné, že evropské banky budou za deset let vypadat zcela jinak než nyní. Předpokládám, že budou mít mnohem efektivnější provozní model. Potřebují k tomu ale i podporu regulátorů.
* E15: Na čem budou banky vytvářet hodnotu pro akcionáře? Před krizí to bylo hlavně na velkých objemech úvěrů, investic a provizí, což teď není moc reálné. Kde budou vytvářet zisk?
Jde se takzvaně zpátky k základům. Retailové bankovnictví je dlouhodobě stabilní, nejméně volatilní. Banky budou muset přizpůsobit svůj provozní model a provozní náklady nové realitě. Budou muset výrazně zeštíhlit. Růstové příležitosti mohou být třeba ve středně velkých a menších podnicích, které nepřestávají vykazovat dobrou dynamiku a mohly by se stát motorem ekonomiky v naší zemi. V ekonomice navíc vždy najdete sektory, jež se budou rozvíjet.
* E15: Které sektory tedy budou i nadále lukrativní?
Třeba sektor výroby léčiv a zdravotnictví obecně ve světě stále poroste, lidé budou čím dál více utrácet za zdraví.
* E15: Myslíte, že bude tržní kapitalizace bank dále klesat?
To je obtížné říci. Hodnota bank odpovídá výhledu trhu na jejich hodnotu. Obecně jsou ale dnes ceny akcií hodně nízké. Další pokles nelze vyloučit, ale to, že jsou na hodnotě před dvanácti lety, je už dost výrazná reflexe reality.
* E15: Kdyby se banky výrazně redukovaly vzhledem k počtu, jaký to bude mít vliv na jejich hodnotu?
Pokud by šlo o fúze, které přidají hodnotu, logicky to zvýší i tržní hodnotu bank. Bude se tím vytvářet synergický efekt, který je hodnototvornou aktivitou.
* E15: Český bankovní sektor má zhoršený ratingový výhled kvůli tomu, že mateřské banky z Evropy jsou v problémech. Mohou se jejich problémy přelévat do Česka?
Podle mě ne. České banky mají dostatek kapitálu. Druhá věc je, že možností, jak může akcionář získávat kapitál z dceřiných bank, je omezeně. Mohou se primárně vyplácet dividendy. Velké české banky však mají i po aplikaci pravidel Basel 3 kapitálový polštář na několik let.
* E15: Co radíte firmám, jak se připravit na krizi?
Firmy musí včas najít interní rezervy, tedy snížit provozní náklady a dosáhnout konkurenceschopného provozního modelu. Tím to ale nesmí skončit, je třeba si najít prostor, kde investovat, aby mohly růst. Hovoří o tom známé případové studie jako Procter & Gamble nebo General Electric ze třicátých let minulého století, které investovaly do nových produktů a značek, a významně tím posílily svoji pozici na trhu. Také marketing se v době ekonomické recese vyplácí těm, kteří cíleně investují, jelikož řada firem krátí marketingové výdaje, což vytváří komunikační prostor.
* E15: Dá se tedy čekat, že silní hráči ještě zvětší svou pozici na trhu?
Silní a schopní hráči by skutečně měli posilovat.
* E15: V poslední době se zdá, že firmy mají problém sestavovat plány na letošní rok – kvůli zvýšené nejistotě moc nelze odhadnout budoucí vývoj. Jak se dá v této situaci vytvářet byznysplán?
Musí se přistoupit ke scénářovému plánování. Firma stanoví jednotlivé scénáře, řekne si, kterému věří nejvíc a nastaví si sadu ukazatelů, jež sleduje, jako třeba inflace, směnný kurz, růst průmyslu a podobně. Pokud se nějaký z nich dostane mimo stanovené hranice, musí scénář přehodnotit či vyměnit. Pro plánování hotovostních toků je pak nutné vycházet z negativního scénáře.
Martin Buchar (42)
absolvoval pražskou VŠCHT a získal titul M. Phil v oblasti managementu (Management Studies) z dvouletého postgraduálního studia na Univerzitě v Oxfordu. Kariéru začínal v pražské pobočce Citibank. V poradenství, kde se dlouhodobě věnuje bankovnictví, působí již více než deset let. Pražskou pobočku BCG řídí od roku 2008. Je ženatý, s manželkou Kateřinou má čtyři syny.
