Jak se letos daří byznysu firmy?
Letos to vypadá, že dosáhneme stejného objemu projektů, jako loni, kolem 170 až 180 milionů korun obratu. Marže byly dobré a očekávám, že tento rok bude také dobrý. Zvedáme se z těch pokrizových let.
V oblasti inovací ve vašem oboru jste nebývale aktivní, získali jste třeba cenu Technologické agentury ČR za úspory energie…
Máme za sebou mnoho realizovaných projektů, na základě kterých průběžně zlepšujeme parametry našich produktů. Dnes se totiž klade hlavně důraz na úsporu energií a ekologičnost, a tak tímto směrem přemýšlíme, co a jak by šlo řešit. Ostatně v rámci toho jsme získali podporu z programu Alfa Technologické agentury ČR.
Například hodně investujeme do vývoje techniky použitelné v těžkém strojírenství a divadlech. V divadelní technice jsme dodali mnoho řešení, která snížila instalovaný příkon. A na to zákazníci slyší, obzvláště při vyčíslení teoretických úspor, kterých tím mohou dosáhnout.
Působíte ve čtyřech vzájemně docela nesouvisejících oborech – mechatronika, těžké strojírenství, divadelní technika a k tomu letecké simulátory…
Ano, našimi klienty jsou třeba Třinecké železárny, ArcelorMittal, Vítkovice, ale také třeba divadlo v Lublinu, ve Wroclawi, teď se chystáme, pokud to tedy vyjde, na Stavovské divadlo, kde bychom měli realizovat nějaké subdodávky. V cementárenství dodáváme hlavně pro PSP Engineering. V obecné mechatronice vyvážíme hlavně do Ruska.
Co divadla nejčastěji objednávají?
Jeviště, podle velikosti orchestřiště, které je zvedané, pak mají zájem o různé točny, scény, zvedání nejrůznějších kulis a osvětlovacích baterií a zařízení podvěšených u stropu. Divadla jsou také jediná oblast, v níž umíme dodat komplet jak samotné „železo“, tak i hydrauliku, elektromechaniku i řízení. Těchto prvků si návštěvník-divák moc nevšimne, ale bez nich by divadlo nefungovalo.
Pro mě je důležitější, aby naše projekty měly vyšší přidanou hodnotu, na té jde dnes slušně dělat peníze
Jaká divadla jste již dělali?
Před třemi lety jsme dodávali v rámci rekonstrukce do Opavského divadla, loni jsme dokončili divadlo Wroclaw, nyní dodáváme do Plzně, do Divadla Petra Bezruče, DK Akord, na Slovensku jsme dělali divadlo v Martinu, Slovenské národní divadlo, pak napříč Českem nejrůznější kulturní domy a podobně. Do Minska jsme v rámci subdodávek dělali technologie pro tamní cirkus, jednu zakázku jsme realizovali i v Taškentu v Uzbekistánu. Do Kolína nad Rýnem nyní projektujeme v subdodávce divadelní točnu, která má v sobě další dvě točny.
Které z těch odvětví vás momentálně zaměstnává nejvíce?
Loni tvořily největší části naší produkce dodávky do těžkého strojírenství a zakázky z mechatroniky – dodávali jsme totiž dva letecké simulátory. Ta divadelní technika nebyla příliš silná, objemově jen asi za 50 milionů korun. V poslední době jsme nicméně začali trochu pronikat také do energetického průmyslu, dodáváme kompresorovou stanici do Turecka. Letos to vypadá, že nejvíce objemu zakázek vygeneruje těžké strojírenství.
Vyrábíte plošiny pro letecké simulátory, to je velmi specializovaný artikl. Kdo od vás nejčastěji odebírá?
Soustředíme se hlavně na dodávky na východní trh, Rusko. Náš finální zákazník je firma Dinamika Moskva, která na našich komponentech dotváří vizualizaci celého simulátoru – kabinu a její detaily. Jsme však „jen“ jejími dodavateli a k informaci, komu ten celý simulátor byl prodán, se ani nedostaneme. Dodáváme de-facto stále jeden a týž výrobek – simulátor s určitými specifikacemi a parametry. Naše simulátory tedy nejspíš slouží pro výcviky jak civilních, tak vojenských pilotů.
Pocítili jste dopady nedávných sankcí, které EU uvalila na firmy obchodující s Ruskem?
Ve finále se nás to příliš nedotklo, jen nám to zkomplikovalo jejich dodání. Simulátory byly pro zákazníka z Kazachstánu, a tak celý dokončovací proces, který by Dinamika obvykle dělala v Rusku a pak celý komplet vyvezla, musela dodělat přímo v Kazachstánu. To byla taková jediná logistická komplikace.
Náklady nesl kdo? Vy, nebo Dinamika?
Naštěstí je nesla Dinamika. Nás to stálo jen čas, protože jsme tři měsíce řešili dopravu a následné montování na místě.
Kolik stojí jeden letecký simulátor z vaší produkce?
Celá plošina, hydraulika, servomotory, bez samotného kokpitu, vyjdou na 620 tisíc euro.
Je po tomto sortimentu poptávka?
Dodat jsme schopni třeba deset těchto celků ročně, to pro nás není problém, ale poptávka se pohybuje kolem dvou kusů ročně.
Dá se nějak odhadnout velikost trhu se simulátory letu?
Co se týče simulátorů, tak tato zařízení moc firem nedodává, jsme v jakési top čtyřce firem na světě, a to díky tomu, že máme dobrý kontakt na Rusko. Trvalo však dva roky, než jsme vyvinuli konkurenceschopný model, ale uspěli jsme, a díky postupnému vývoji nyní umíme třeba i nízké letové rychlosti metr za sekundu a podobně.
Co aktuálně vyvíjíte?
V rámci mechatroniky bychom rádi vyvinuli alternativu k obecně využívané hydraulice. Některým zákazníkům se totiž nelíbí, protože časem může začít téct a vykazovat jiné vady. Na trhu sice existují simulátory s kuličkovými šrouby, tlumením a elektromotory s převodovkou, ale jejich parametry zase nejsou tak dobré jako u té hydrauliky, vždy tam vzniká tření a následnému opotřebení.
Vymýšlíme tedy, jestli by nešlo sestrojit nějaký alternativní pohon, třeba něco na základě permanentních magnetů. Něco, co vykazuje nízké opotřebení. U magnetů je však zase problém, že nemají takovou sílu jako hydraulika.
Chtěli jsme vyvíjet simulátory s kuličkovými šrouby, na což jsme si podávali žádost o grant. To není mála investice, hovoříme o zhruba 15milionové investici plus dva roky práce kvalifikovaného inženýra. Nakonec to ale „nedopadlo“. S techniky se o tom tedy zatím opravdu jen bavíme. On na to, popravdě řečeno, ani jinak není čas. Máme dost zakázek, odběratelé jsou spokojeni… Kdyby byly prostředky na tento vývoj, tak bychom do toho ale určitě šli.
Zkusíte žádosti o grant na vývoj podat i letos?
Pokud se objeví nějaká dobrá výzva, tak ano.
mladí lidé techniku příliš dělat nechtějí. Hrají si s mobily a tablety, avšak elektromotory jim moc neříkají
Je obecně systém výzev efektivní? Třeba zrovna ve vašich odvětvích…
Pro nás je to přijatelné. Z mého pohledu jsou o něco lepší výzvy, které jsou financovány z „evropských peněz“ – Eureka, Eurostar, projekty ministerstva školství. U MPO je to poněkud náročnější z hlediska souvisejícího papírování.
Jakou zakázku nyní dokončujete?
Momentálně dokončujeme dodávku obsluhovacích strojů pro Třinecké železárny, máme celkem dost akcí, nějaké subdodávky. Máme zakázku na obslužný stroj pro koksovací baterie, dokončujeme bloky pro válcovací stolice.
Kde vidíte svoji firmu za tři roky? Co byste rádi vyvinuli, dokázali…
Hlavně se udržet na trhu. Rádi bychom vyvinuli mnou výše zmíněný systém na bázi magnetů. Možná je to trochu sci-fi, ale je to jeden z našich cílů. Naše strategie do dalších let je jasná: být před konkurencí. Firem je totiž hodně a ty základní věci umí opravdu kdekdo. Musíme se na mechatronické systémy dívat v kontextu hledání úspor, vymýšlení netradičních zjednodušení, která však přinesou přidanou hodnotu.
Co jde na takových přístrojích optimalizovat?
U těch základních komponent, z nichž se skládají nejrůznější systémy, se bavíme třeba o zvýšené účinnosti elektromotorů. Jednotlivé komponenty a stavební kameny se průběžně zlepšují, konektory, které méně spotřebovávají energie. Také se například řeší, jak je celý systém postaven, s kolika mezikroky, s kolika a jak výkonnými komponenty, třeba ventily a čerpadly, může lépe fungovat.
Ano, to se říká, že čím je větší firma, tím je lepší, a podobně. Náš obor je ale dosti složitý, to není prodej housek, tam to nemůžete sekat jak Baťa cvičky. To, co vyrábíme, je vzhledem k průběžnému vylepšování komponent téměř vždy prototyp. A aby se to dalo produkčně ohlídat, tak u toho vždy musí být člověk, který na to dohlíží, a těch kvalifikovaných pracovníků není moc. Nemám proto v plánu nějaký zásadní růst třeba na 250 zaměstnanců a podobně. Pro mě je důležitější, aby naše projekty měly vyšší přidanou hodnotu, na té jde dnes slušně dělat peníze.
Vývoj je často o „kvalitních mozcích“. Jak hledáte kvalifikované pracovníky? Spolupracujete třeba s nějakou školou?
Spolupracujeme se školicím střediskem v Ostravě. Lektor nám doporučuje jednotlivé nadané studenty, třeba i z Vysoké školy báňské. Například na projektu, za který jsme v roce 2014 dostali cenu Technologické agentury, jsme spolupracovali s Fakultou strojní Vysoké školy báňské v Ostravě.
Platí to, co se poslední roky stále omílá, že v Česku je nedostatek kvalitně technicky vzdělaných lidí?
Myslím si, že pro Ochi ne. My jsme ale také relativně malí, máme deset techniků, z toho jsou čtyři opravdu extra třída. Vzhledem k počtu projektů, které děláme, to nepociťujeme. Obecně ale je fakt, že mladí lidé techniku příliš dělat nechtějí. Hrají si s mobily a tablety, avšak elektromotory jim moc neříkají.
Jak hodnotíte snahy ČNB a její zásahy do kurzu koruny?
Pro nás to bylo pozitivní. Náš export činí zhruba 60 procent veškeré produkce. Tím, že se ceny stanovovaly před oním posunem kurzu, jsme na tom vydělali. Letos jsme zatím v rámci kalkulací.
Hovořil jste o tom, že vždy vyrábíte prototyp. Je to dáno tím neustálým předěláváním struktury a samotných komponent, nebo jde vždy o něco „úplně nového“?
Je to o tom předělávání a vylepšování. Ono je pro to i v Česku poměrně široké pole působnosti díky tradiční přítomnosti tolika průmyslových subjektů.
