Mička mohl spáchat podvod. Podáme na něj trestní oznámení, říká zástupce věřitelů Jan Langmeier

Jan Langmeier, advokát

Jan Langmeier, advokát Zdroj: E15 Michael Tomeš

Jan Langmeier, advokát
2
Fotogalerie

Aktivistický advokát. Tak se nejčastěji mluví o pražském právníkovi Janu Langmeierovi, který zastupuje věřitele v kauzách Arky Investments, největšího českého krachu za posledních dvacet let, či zbankrotované společnosti C2H někdejšího oděvního podnikatele Michala Mičky. Langmeier kritizuje kromě majitelů těchto skupin i centrální banku, která podle něj tento byznys umožnila.

Jsou zatím insolvence odložený problém? Očekáváte, že jich začne přibývat v okamžiku, kdy skončí insolvenční a bankovní moratoria?

Pandemie je taková asymetrická krize. Vůbec není podobná finanční krizi z roku 2007. Některé segmenty trhu spadly hodně, jako například cestovní ruch či hotelnictví a některé maloobchodní firmy, které se nedokázaly a často ani nemohly přizpůsobit on-line životu. Oproti tomu jsou jiné segmenty trhu, které to naopak posílilo, jako třeba internetové obchody, ty na tom vydělaly asi nejvíc. Každá predikce do bu- doucna je ošidná, ale je poměrně jasné, že ve chvíli, kdy skončí různé podpory typu covid programů, insol- venční a bankovní mora- toria spočívající například v rozkladu splátek do dalšího období, tak u podniků, které byly zasaženy nejvíc, se dá očekávat výrazný nárůst insolvenčních návrhů. Určité segmenty toho trhu se navíc změnily a nikdy se nevrátí úplně do stejných kolejí, kde se nacházely na počátku března loňského roku.

Nebojíte se toho, že podobný nárůst insolvencí v daných oborech by mohl mít dopad na celou ekonomiku?

Nejsem ekonom, ale na základě historické zkušenosti se domnívám, že po všech velkých krizích vždy přichází konjunktura. Svět chce dohnat to, co ztratil v průběhukonfliktů či pandemií. To nic nemění na tom, že za poslední rok jsme měli velice málo insolvencí a úpadků firem, protože i ty firmy, které byly vysloveně zralé na krach, přežily. Vláda zavedla taková opatření, že věřitelé nemohli ani při nejlepší vůli poslat dlužníka do konkurzu.

Takže pandemie přišla některým firmám vhod?

Ano, říká se tomu zombie firmy. V důsledku uvolněnosti měnové politiky a také v důsledku toho, že centrální banky pumpovaly do ekonomiky miliardy korun a dělají to dál, tak tím de facto umožňovaly další život firem, které nemají fundamentální byznys na takové úrovni, aby to dávalo smysl. Nejen že věřitelé neměli možnost tyto firmy do insolvence poslat, ale ani samotné firmy neměly povinnost podat insolvenční návrh samy na sebe v rámci péče řádného hospodáře.

Myslíte, že byla chyba zraněnou ekonomiku takto dotovat a udržovat při životě její neproduktivní část?

Byla to reakce na danou situaci a principiálně to chyba nebyla, ale některé věci se určitě daly řešit líp. Ale to bych nikomu nekladl za vinu. Teď je spíš otázka, co s tím dál.

Zabýváte se insolvencemi firem, které sbíraly kapitál pomocí dluhopisů. Aktuálně jsme svědky krachů řady z nich. Kde vidíte příčiny jejich neúspěchu? Může za to pandemie, nebo je dohled nad dluhopisovým trhem málo přísný?

Česká národní banka dlouhodobě držela strategii, že dluhopisy nejsou věc k regulaci. Omezovala se pouze na schvalování nadlimitních dluhopisových programů, tedy na emise nad hranicí milionu eur, nebo na veřejné nabídky. Druhou věcí je, že Česká národní banka musí vycházet z platné regulace. A ty podmínky tady byly nastaveny relativně volně. I proto tu vyrostly některé skupiny a také největší z nich, Arca Investments, která byla postavena na vydávání směnek jako krátkodobých cenných papírů. Ty fakticky fungovaly jako vklad. Oproti tomu Arca poskytovala úvěry svým dceřiným firmám. Došli jsme k názoru, že Arca de facto fungovala jako černá banka. Když se podíváte, jak je definovaná banka, tak přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry. Přijímáním vkladů od veřejnosti se rozumí i emitování cenných papírů. A to je přesně to, co Arca Investments dělala.

V tomto případě vám ale Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí nedal za pravdu. Podle něj Arca černou bankou nebyla.

Leitmotivem tohoto rozhodnutí vrchního soudu bylo udržet insolvenční řízení v Česku. Zájmem soudu bylo omezit se na podstatné aspekty, které pominul Městský soud v Praze, tak aby řízení mohlo proběhnout v Česku, ať už hlavní, či míst- ní. Z posledního rozhodnutí Městského soudu v Praze ale už víme, že v Česku bude probíhat právě místní insolvenční řízení. Naší argumentaci ohledně černé banky věnoval Vrchní soud toliko jeden třívětý odstaveček. Soud jen konstatoval, že Arca Investments není banka, protože nemá bankovní licenci, ale to my ani nerozporujeme.

Budete tuto argumentaci ještě využívat v dalších stadiích kauzy?

Na našem pohledu, že Arca fungovala jako černá banka, se nic nemění ani po aktuálním rozhodnutí Městského soudu v Praze. Teď je sice nepravděpodobné, že by se na Arca Investments pohlíželo jako na finanční instituci při insolvenčním řízení. Ale to podstatné, že především slovenské dohledové orgány zanedbaly dohled a nechaly si pod nosem vyrůst tento obrovský finanční průšvih, zůstává. My ho budeme chtít v zájmu našich klientů i dalších věřitelů dál řešit.

Hlavní insolvenční řízení nakonec proběhne na Slovensku. Většina věřitelů přitom pochází z Česka, že?

To tvrdí dlužník, ale je otázka, zda je to pravda. Je třeba si uvědomit, že Arca Investments měla řadu dceřiných společností, které také vydávaly cenné papíry. Část z nich už je nyní v úpadkové situaci. Nedá se tedy stoprocentně tvrdit, že většina věřitelů je z Česka. I kdyby to tak bylo, tak to platí jen pro Arca Investments jako mateřskou společnost.

Druhá otázka je ale mnohem závažnější. A to zda centrální banky, tedy především Národní banka Slovenska a potažmo Česká národní banka, nezanedbaly dohled tím, že de facto umožnily vznik z našeho pohledu jednoznačně nelegální finanční instituce. Jde o holdingovou strukturu, která z trhu strhla 20 až 30 miliard korun. Tato investice byla nabízena jednoznačně jako alternativa k termínovanému vkladu. A přitom to vůbec nepodléhalo žádné regulaci.

Když to srovnáte s kampeličkami a družstevními záložnami, které mohou mít maximálně na vkladech pět miliard korun, tak ta regulace nebyla prakticky žádná. Kampelička musí splnit neuvěřitelné regulatorní požadavky. Přísností regulace dochází k tomu, že podnikání kampeliček je natolik omezeno a za poslední tři roky se tento sektor scvrkl na polovičku.

Co bylo tím bezprostředním důvodem, proč padla Arca Investments? Bylo to zastavení bankovního financování?

Těžko spekulovat bez toho, abychom měli možnost nahlédnout do účetnictví. Poslední výroční zpráva a účetní závěrky jsou z roku 2018. Nicméně když si vezmete, že v březnu přišla pandemie a už někdy v květnu se objevily první signály od klientů, že jsou po splatnosti se směnkami, tak je zřejmé, že problém nemohla způsobit čistě pandemie. Muselo jít o souhru více faktorů. 

Klíčovou věcí je finanční řízení takové společnosti. Rezerva tam evidentně nebyla v nějaké dostatečné výši, pokud vůbec nějaká byla. Na druhé straně je to i otázka základu podnikání. Arca si půjčovala krátkodobými penězi na koupi dlouhodobých aktiv. To je v rozporu s jednou ze základních ekonomických pouček a se zlatým pravidlem financování. Toto je nejspíš tím bezprostředním důvodem v kombinaci s pandemií a s tím, že před pandemií Arca nakupovala aktiva za poměrně vysoké částky.

Návrh reorganizačního plánu slibuje věřitelům splacení více než poloviny pohledávek. Je to realistické?

Tady je spousta neznámých. V první řadě je otázka, jestli vůbec Arca je podle českého práva reorganizovatelná. Neprovozovala totiž žádný podnik. Druhou věcí je, že český zákon nevyžaduje jednu podmínku, jakou mají na Slovensku, a to aby bylo uspokojení věřitele alespoň v rozsahu 50 procent.

A zatřetí dlužník vůbec zatím nepředstavil žádné detaily tohoto plánu. Od podzimu tady slýcháme, že existuje nějaký zázračný investor Blantyre Capital, s čímž přišel pan Velič (havní akcionář Arca Investments - pozn. red.), ale nikdo neví, co za tím investorem stojí. Dopátrali jsme se, že tato firma má kapitál čtyři miliony liber, což nám přišlo poměrně nedostatečné na to sanovat finanční skupinu s dluhy ve výši miliardy eur. Je tedy otázka, jestli má tento investor vůbec zdroje financování, natož jakou formou by do Arky vstoupil a jak to chce řešit. Stojíme tady na úplném začátku debaty o reorganizaci.

Předpokládám, že rozdíl v uspokojení věřitelů bude značný, když půjde o reorganizaci, nebo o konkurz?

To je otázka. Řada dceřiných firem Arky má také problémy. Z původních analýz,které máme k dispozici, je zřejmé, že část peněz skončila zpět v mateřské společnosti. Arca Investments tedy neměla zdroje na to, aby financovala své závazky, už nějaký čas dopředu. A řešili to tímto způsobem. Vedle toho máte dceřiné firmy, které už jsou v insolvenčním řízení. Pokud bude značná část těch pohledávek zajištěna dalším věřitelům, pak samozřejmě výtěžek zpeněžení může být relativně malý. Ať už se bavíme o konkurzu, nebo o reorganizaci. Pokud navrhujete reorganizaci, musíte mít už také nějakou představu o tom, jaký zdroj hodláte použít k uspokojení pohledávek věřitelů.

Jak jste se vlastně k této kauze dostal?

To je takový zajímavý příběh. Měl jsem klienty, kteří investovali své peníze do projektu pana Hakoše jménem Clever Monitor. Hakoš se prezentoval jako člověk, který si prý v osmi letech dopisoval s Billem Ga- tesem, takže byl považovánza zázračné IT dítě. Jeden z těchto klientů investoval do jeho projektu desítky milionů a samozřejmě o ně přišel. Řešili jsme trestní oznámení na pana Hakoše. A pak Hakoš spáchal sebevraždu a tím to skončilo. Tento můj klient ale investoval své peníze i do Arky, a tak jsme to začali ihned řešit.

Vedle Arky přestaly platit své závazky také firmy Pavola Krúpy, bývalého akcionáře Arca Capital. Jste v kontaktu s některými jeho věřiteli?

V rámci struktury Krúpa Global Investments je celá řada firem, které také vydávaly dluhopisy, a tyto firmy se postupně dostávají do platební neschopnosti. Zastupujeme tam celou řadu klientů. A bude se to muset řešit také v rámci insolvenčního řízení.

Kromě toho se ještě angažujete v zastupování věřitelů v kauze insolvence společnosti C2H Michala Mičky, která dříve ovládala oděvní značky Kara a Pietro Filipi. Jak jste se dostal k této kauze? Bylo to také spojené s jednotlivými věřiteli?

Když jsme začali řešit Arku, tak jsme vstoupili do povědomí zainteresovaných subjektů. Část klientů některých finančních zprostředkovatelů měla zainvestováno kromě Arky i v C2H.

Takže nepovedená diverzifikace portfolia.

Ano. Začali jsme tedy řešit i pana Mičku. Tento případ je horší v tom, že tam ta aktiva nejsou zatím moc viditelná. Sbíráme také podklady pro to, abychom se více vymezili vůči panu Mičkovi, protože máme za to, že jeho jednání už mohlo překročit meze trestního zákoníku.

V jakém smyslu? Zanedbání péče řádného hospodáře?

Myslím, že celkově model fungování jeho byznysu¨nemohl být nikdy životaschopný. Představte si, že koupíte oděvní firmy, které toho moc nevydělávají, na to vyemitujete dluhopisy za 1,4 miliardy korun a za pět let to vrátíte zpátky i s úrokem a provizí deset procent ročně, takže celkem 2,1 miliardy. To nikdo nemohl myslet vážně.

Jakou tedy v jednání pana Mičky vidíte skutkovou podstatu?

Můžete se podívat na para- grafy typu § 209 (podvod – pozn. red.). Tam asi budeme směřovat.

Jste přesvědčen, že se panu Mičkovi podaří prokázat úmysl?

My si myslíme, že těch důkazů na to bude dost. Ale bude určitě těžké přesvědčit o tom orgány činné v trestním řízení.

Kromě vaší advokátní praxe a působení v pozici insolvenčního správce jste se rozhodl založit alternativní investiční fond Aequitas Capital Investment. Co vás k tomu vedlo?

Jako advokátní kancelář se dlouho pohybujeme v insolvencích a restrukturalizacích. Došli jsme k závěru, že by bylo dobré se na to podívat i z hlediska investorského. Nějakým způsobem k tomu přispěla i pandemie. Vyhodnotili jsme, že na trhu bude více příležitostí vstupovat do firem, které budou pandemií zasaženy. Chceme zachraňovat malé a střední firmy.

Už také stavíte apartmánový dům v Herlíkovicích. Na co ještě kromě nemovitostí se chcete zaměřovat?

Zahájili jsme činnost naší nemovitostní části, jelikož insolvence firem zatím ve velkém měřítku nenastaly. U nemovitostí bychom se chtěli soustředit na ubytování na horách. Po druhém bytě na českých horách je velká poptávka. Je tam spousta penzionů a hotelů, které žily z podstaty. Jejich stav je daleko za zenitem. A majitelé na tom rozhodně netratí, protože ceny těchto nemovitostí v posledních letech významně vzrostly.

Jaký máte s fondem cíl, co se týče objemu?

Chceme mít v portfoliu do deseti nemovitostí podobných jako v Herlíkovicích. Tedy zhruba 1,5 miliardy investičních peněz. U restrukturalizací máme zatím limit miliardu.

Na jaký segment trhu malých a středních firem se chcete soustředit?

Spustíme to až po nějaké dů- kladnější analýze na podzim. Bude se jednat o firmy zasa- žené pandemií. Byl určitě zasažen turistický ruch. Ale co se týče průmyslu, uvidíme, co udělá automotive, o němž se už dlouho spekuluje, že bude zasažen. Dovedeme si proto představit vstup do nějakých subdodavatelských firem automobilového průmyslu s rozumnou skladbou produktů.