Milan Teplý: Chystám se do důchodu, nástupce v Madetě jsem ještě nevybral

E15: V unii se hromadí zásoby mléčných výrobků a klesá prodejní cena. Týká se to i Madety?

Ano. Situace kolem mléka se hrotí. Ministr zemědělství tomu stále nevěří, ale hrotí se, a to hrozným způsobem. Začínají se tady dokonce prodávat výrobky na úrovni výkupní ceny 6,50 koruny za litr syrového mléka.

E15: Je to důsledek zrušení letitých kvót na produkci mléka v EU na konci dubna?

Ne, to je důsledek absolutního přetlaku zboží na trhu. Za prvé se nenakupuje, a to v celé Evropě. Za druhé je pro exportéry uzavřené Rusko, takže nastal přetlak mléka jako suroviny a následně výrobků. Se sušeným mlékem můžete jít nyní na trh pod cenou, ale stejně se nekupuje. Možná v tom začínají hrát nějakou roli kvóty, ale to se dalo čekat. Dopady má ale také přecenění možností čínského trhu. Byla potřeba to podchytit hned na začátku. Nemyslím to ve zlém, ale ministr to měl začít řešit už v říjnu listopadu loňského roku. Například tím, že by stát odkoupil přebytky sušeného mléka do státních hmotných rezerv.

Česko čelí mléčné krizi, kvůli nadprodukci i ruskému embargu

Potraviny

E15: Co se týče Ruska, již dříve jste odhadoval škody způsobené zákazem vývozu na 150 milionů korun. Je to tolik?

K té částce to dospěje. Jsou přitom lidé, kteří tomu nevěří. Státní tajemník pro evropské záležitosti při úřadu vlády Tomáš Prouza prohlásil, že Madetě žádné škody nevznikly a nevidí jediný důvod, proč by nám mělo být něco sanováno. Měli jsme přitom řádně uzavřené smlouvy, podložené všemi certifikáty, které ruská strana vyžaduje. Uskutečnili jsme všechny Ruskem požadované úpravy na chlazení a logistiku. A když to začalo fungovat, tak politickým rozhodnutím byly dodávky zastavené.

A teď si představte, že smlouvy jsou stále platné. Protistrana by nás mohla žalovat za nedodání, protože to je také soukromá společnost. Takže jaká diskuze, jestli nám vznikly škody, nebo ne? Vždyť nám vrátili kamiony, které už stály na hranici.

E15: Požádali jste o kompenzace?

Samozřejmě. To, že nám vznikla škoda, je jisté. Nyní je to doložitelně přes sto milionů.

E15: A jiné mlékárny se dočkaly?

Ne. Další mlékárny do Ruska prakticky nevozily, protože s tím byly spojené obrovské náklady. Rusko má totiž některé veterinární normy daleko přísnější. Museli jsme zavést řadu opatření, aby se tam náš výrobek dostal, a to stálo peníze. A návštěvy ruských veterinářů – když přijela ruská veterinární služba nás zkontrolovat, stálo to milion korun.

České dozorové orgány by měly kontrolovat vztahy mezi řetězci a dodavateli po stránce finanční, obchodní a hygienické v takové míře, aby se řetězce vůči dodavatelům chovaly tak, jak se musejí chovat například v Německu. To by úplně stačilo

E15: Sněmovna nyní jedná o novele zákona o významné tržní síle. Je potřeba jej měnit?

Nevím. Madeta si ale v tomto nemůže stěžovat jako první. Máme s řetězci poměrně kulantní vztahy, protože jim dodáváme takovou šířku výrobního portfolia, že bez některých našich výrobků zaplaťpámbu nechtějí být. Na druhé straně je-li pravda to, co slyším od kolegů, tak to jsme opravdu občané třetí kvalitativní skupiny.

E15: Ozývají se názory, že by měl tento zákon platit nejen pro řetězce, ale i pro velké dodavatele. Tím by se vztahoval i na Madetu?

No tak ať, to je správné.

E15: Můžete nějak zneužít postavení na trhu?

Asi ne v takové míře jako řetězce. Jestli ale někdo dodává sedmdesát či osmdesát druhů výrobků, tak má nějakou váhu. Ale že by se Madeta chovala tak, že by dávala sankce, pakliže by nás řetězec nepreferoval, tak to není. Zejména bych doporučoval, aby dozorové orgány kontrolovaly vztahy mezi řetězci a dodavateli po stránce finanční, obchodní, veterinární a hygienické v takové míře, aby se řetězce vůči dodavatelům chovaly tak, jak se musejí chovat například v Německu. To by úplně stačilo.

E15: Před pěti lety Madeta plánovala do čtyř let snížit počet výrobních závodů ze šesti na tři. Ale stále jich máte pět?

Letos už budeme stěhovat část výroby z Řípce do Plané nad Lužnicí, kde běží výstavba haly. Modul bude připraven na konci roku. Pak pojedeme na závody Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Planou a Pelhřimov, odkud se ale výroba v horizontu roku a půl až dvou let rovněž přesune do Plané. Pak už budeme vyrábět ve třech závodech.

Milan Teplý, Madeta|Michael Tomes, E15

E15: Proč to zpoždění?

Přání je otcem myšlenky, ale je to vše o penězích. Je to velká investiční akce. Navíc nám výrazně zdražili. Minulý týden jsem na poradě zjistil, že se brzy zprovozní špičková německá balicí linka na Lipánky. Dříve to stálo osm deset milionů. Nyní je to osmdesát. Chtěl bych to přestěhovat co nejdříve, ale nechci do Plané dávat staré stroje a na nové ještě nemáme. Takže se může stát, že se to ještě o nějaký čas posune. Ale byl bych rád, abychom byli na konci příštího roku přestěhovaní do Plané kompletně.

E15: Kolik vás bude stěhování a zúžení na tři závody stát?

Tři sta milionů korun. Ale Madetu to odrazí zase někam dál. Samozřejmě že mlékárnička v Řípci je nádherná. Sám jsem tam před léty zpracovával diplomovou práci. Ovšem rekonstrukce hradů a zámků (míněny starší provozy – pozn. aut.) je vždy nákladná. Potřebujete to dostat do správného uspořádání, kde máte všechny energie tažené povrchově. Je to rychlá panelová výstavba plus snadno instalovatelné a udržovatelné stroje. A je to jasné i komunikačně, zatímco ve starých provozech je to samá chodba, samé schodiště.

E15: Co bude s mlékárnou v Řípci?

Neprodáme ji. Necháme si ji a bude sloužit k jiným účelům. K jakým, to ještě nebudeme říkat.

E15: Evropská komise vám zakázala používat název Pomazánkové máslo. Zaznamenali jste po přejmenování pokles prodeje?

S tím mě dost naštvali. Ale lidé jej kupují dál, protože málokdo z nich byl v Bruselu a nestarají se o to. Byl jsem u toho od začátku. Člověka nenaštvou jen zákazy. I to odvolání (k Soudnímu dvoru EU – pozn. red.). My jsme tak hodní, že když se řešilo odvolání, z Česka nikdo nepřišel. Europoslanci nemají čas. Mlátí nás baseballovou pálkou po palici a my ještě v předklonu děkujeme. To byste zíral, co by to bylo v případě jiné země.

Nějaké zájmy o převzetí Madety tady byly, ale jsme vyprofilovaní jako česká firma. Ani není potřeba.

E15: Před pěti lety jste byl s tehdejším ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem v Číně, což je obrovský trh. Daří se tam proniknout?

Vůbec. Asi jsme to tam zakřikli nebo co, nevím. Ale ani Agrofert Andreje Babiše se tam nechytá. Jsou to spekulace, ale v Číně to asi tehdy trochu přehnali s objednávkami sušeného mléka. Snažíme se tam samozřejmě dostat.

E15: Ministerstvo zahraničí a zemědělství chce mít pět agrárních diplomatů třeba v Rusku, Saúdské Arábii či právě v Číně. Je to dobrý nápad?

Považuji to za velmi rozumné. Dříve byly na ambasádách lidé z podniků zahraničního obchodu, kteří byli domestikovaní. A ukázalo se, že byla hloupost tyto posty rušit. Také jsem patřil mezi ty, kteří říkali, že si zahraniční obchod vybudujeme sami a nikoho tam nepotřebujeme. Oni by se i našli jazykově vybavení lidé, ale člověk, který to zná, nemusí shánět plánek města, ví, kam jít, za kterou kliku vzít, s kým na kafe, do hospody, na večeři. Viděl jsem nyní na americkém trhu pracovat Petra Gandaloviče, kterého jsem zažil jako ministra zemědělství i jako diplomata. To je rozdíl jako den a noc. To je člověk, který je nyní absolutně na svém místě. Vybral si dobrý tým i obchodního radu. To je nebe a dudy proti tomu, co jsem viděl na některých jiných ambasádách. Takoví lidé chybí.

E15: Stát se před třemi lety rozhodl více podporovat tuzemské výrobce potravin značkami kvality jako Klasa, Český výrobek, Regionální potravina a kampaněmi na jejich podporu. Stoupá zájem lidí?

Mají větší zájem. Byl jsem toho velkým kritikem, protože jsem si říkal, co to je za hloupost – vlaječky na obaly. Mýlil jsem se. Má to dopad, bezesporu. Musím říci, že se lidé zachovali přece jen jako patrioti. Ale také tomu nahrála situace, protože mnoho dovozových výrobků v kvalitě propadlo.

E15: V minulosti jste čelil snahám o převzetí Madety. Ozývají se zahraniční investoři se zájmem o koupi?

Ne. Nějaké zájmy tady byly, ale jsme vyprofilovaní jako česká firma. Ani není potřeba. Kdyby se tady o tom začalo vážně mluvit, tak to už tady nebudu. Nechal jsem tady život – a to bez nějakého sentimentu – a nebudu to tady předávat někomu ze zahraničí.

E15: Do důchodu se nechystáte?

Ale chystám, vždyť je mi 66, už sem sotva dojdu.

E15: Kdo po vás Madetu převezme?

To nevím, někoho sháním. Nevíte o někom?

E15: Takže hledáte někoho zvenku?

Ne. Tady jsou kluci šikovní, někteří z nich hodně. Nevím, který z nich to bude, ale jsou tady.