Miloš Hába: Socialistické hračky stále oprašovat nelze

Čím se zabývá designér hraček?

Lidé si často představují, že si celý den hrajeme, a proto je to fantastická práce. Hraní k tomu určitě patří, bez něho si výsledek nepředstavíte. Na začátku ale musíte mít prvotní ideu. Musíte si najít segment, věkovou skupinu, typ materiálu. O tom všem musíte mít jasno už na začátku. Pak si s původním nápadem pomalu hrajeme a skládáme střípky do sebe.

Zkoušíte nápady na dětech?

Nové produkty vždycky nejdříve vypustím mezi kolegy s dětmi, protože jejich ohlasy fungují. Děti poskytují jednoznačnou odezvu, jestli je žebříček v hračce na správném místě nebo jestli má být předek autíčka takový či onaký.

Kam si chodíte pro inspiraci?

Samozřejmě jsem ovlivněný svým dětstvím. Stejně tak ale musíme sledovat nové technologické trendy.

S čím jste si hrál v dětství nejraději?

Jednoznačně stavebnice Merkur. To byla naprostá jednička.

Je oživování letitých hraček typu Igráčka nesené jen retro módou a nostalgií, nebo jsou skutečně tak silné?

U části hraček s kořeny v socialismu určitě nostalgie a vzpomínky působí. Například Igráček byl velmi silnou záležitostí už tehdy. Oprášit všechno ale určitě nelze. Pár věcí by ale ještě najít šlo. Podstatné však je, že hračky nesené retro vlnou fungují zcela jinak na domácím a na exportním trhu. Zmíněný Igráček je ryze tuzemská záležitost, protože na Západě funguje ekvivalentní PlayMobil. To je úskalí retra.

Řadě českých hraček chybí přidaná hodnota. Tuzemští výrobci postrádají inovace, nevyužívají technologie. Pak ovšem také produkt nemá moc šancí na překročení českých hranic.

Jak si stojí české hračky ve srovnání se světovou produkcí?

Řadě českých hraček chybí přidaná hodnota. Tuzemští výrobci postrádají inovace, nevyužívají technologie. Pak ovšem také produkt nemá moc šancí na překročení českých hranic. Není to ale jen problém České republiky. Mnoho výrobců se spokojí s tím, že sice přichází s novinkami, ale je to jen nový design přilepený na tomtéž výrobku. Neinvestují do vývoje. Dnes se však očekává, že hračka dítěti přinese i něco jiného než hraní. Dítě by měla také něco naučit.

Třeba je to jen o tom, že tuzemské firmy na vývoj nemají?

Nemyslím, že je to o nedostatku peněz. Často se stává, že firmě přinesete nápad, ale ona ho nepřijme, protože si neumí představit, jak vývoj funguje. To je faktor, který české firmy brzdí. Mají kreativní potenciál, ale nemusí ho uchopit. Jen vezmou produkt z osmdesátých let, polepí ho něčím jiným a vydávají ho za novinku.

Hračkáři často žehrají na asijskou konkurenci. Je účinná například patentová ochrana?

Certifikace a patenty stojí peníze. Navíc definovat patent na hračku je velice obtížné, musí to být velice inovativní produkt. A z druhé strany jde hodně producentů do byznysu jen napůl, takže si neuvědomují význam patentu. Pak jedou s hračkou na veletrh do Norimberku, první Číňan procházející kolem si ho vyfotí a je hotovo.

Hlavním cílem vývojáře je líbivost, funkčnost, vyrobitelnost. Usazení na trh by už vývojář neměl zařizovat.

Dvacet let jste pracoval pro hračkářské firmy, před časem jste se rozhodl dělat na svém a založit společnost Millaminis. Co vás k tomu vedlo?

Vždycky mě těšilo, když jsem šel do hračkářství a viděl tam svoje věci. Pak jsem si ale řekl, že je to sice hezké, ale že bych si přece jen rád zkusil vlastní byznys. Chtěl jsem dělat hračky, které ponesou všechny atributy, jež dám dohromady během vývoje, toužil jsem po tvůrčí svobodě. Pátral jsem po segmentu a materiálech, objížděl veletrhy. Potom jsem dostal nápad na využití měkčené pěny, která umožňuje dostat se i do kategorie dětí kolem jednoho roku, což rozhodně každá hračka nesvede.

V čem byl kámen úrazu s tvůrčí svobodou?

Ať chcete nebo ne, jste něčím omezovaný. Něco vymyslíte, zákazník to pochválí, ale řekne, že by tam ještě doplnil například ouško. Mohl jsem s tím nesouhlasit, ale klient si to prostě přál.

Mluví vám odběratelé do podoby hraček i teď?

Hlavní parametry si prosadíme. Pak jsou ale drobnosti, které jsou pro zákazníky podstatné, na nichž jsme schopni se dohodnout.

Jsou vývojáři a distributoři hraček dva odlišné světy?

Určitě jsou to velmi odlišné světy, ale současně je propojenost maximální. Odezva z trhu je pro vývoj nezbytná. Je to však současně další věc, která v českých poměrech ideálně nefunguje. Hlavním cílem vývojáře je líbivost, funkčnost, vyrobitelnost. Usazení na trh ale už vývojář nejen nemusí, ale ani by neměl zařizovat. Musí mít k ruce k obchodního specialistu, s nímž hledá cestu. Nikdy to nemůže být tak, že podobu hračky bude definovat jen obchod nebo naopak jen vývoj. Je to přesně cesta, kterou razí například Lego.

Miloš Hába|Foto Euro Marti Pinkas

Je pro hračkáře důležité spojovat výrobky se známými dětskými postavičkami?

Shodou okolností jsme nedávno získali licenci na Krtečka. U starších dětí to potřeba není, v baby segmentu je to však náročné. Udělat produkt s globálně líbivou grafikou je velmi těžké. Licence na Krtečka nebo Disneyho postavy jsou důležité pro to, aby vás trh začal vnímat. Bez toho vám komunikace o přínosech produktu zabere dvojnásobný čas. Licence tomu hodně pomůže. Pravda ale je, že za to dost platíte. Jsme však prvním výrobcem, který díky inovativnímu produktu po deseti letech licenci na Krtečka získal.

Pomůže vám to v průniku do ciziny?

S exportem máme velké plány. Už jsme se prezentovali na veletrhu v Norimberku, protože potenciál západoevropských trhů nebo například Japonska je velký. Ohledně výroby a schopnosti naplňovat kapacity jsme v současnosti trochu pomalejší. Po vyřešení technických věcí kolem firmy ale budeme schopni zaplavit trh. Na příštím Norimberku jsme již připraveni uzavřít zásadní kontrakty. Česká republika s deseti miliony obyvateli není v Evropě nejzásadnější trh. Investice do vývoje a marketingu bychom z něj nepokryli. Naše produkty jsou nastavené jako globální. Hračky by měly být srozumitelné pro děti kdekoli na světě.

Nedávno jste oznámili, že jste se stali výhradním zástupcem evropské hračkářské značky Wader Wozniak pro Českou republiku. Bude Millaminis vedle vývoje a výroby také distributorem?

Přestože já i náš obchodní ředitel Radim Neuman jsme na hračkářském trhu poměrně známí, je na druhou stranu Millaminis společností bez historie. Zastoupení Waderu je deklarací toho, že na trhu musíme být bráni vážně. Současně to pro nás na začátku znamená finanční výpomoc, protože ze spolupráce s Waderem vytěžíme marži, jež nám pomůže překrýt první roky, než se plně rozjede export.

Jak se na financování hračkářského byznysu dívají banky?

Naším benefitem je, že jsme byli ochotní rozdělit se o budoucí úspěch s investorem. Takto byl ostatně projekt nastavený od začátku. Tím jsme obešli problémy spojené se sháněním bankovního financování.

Když jste mluvil o tvůrčí svobodě, nezbavil jste se jí současně prodejem majority ve firmě investorovi?

Vůbec ne. Díky uzavřenému partnerství se nám podařilo dostat hračky na trh mnohem rychleji a efektivněji. Tým partnerů je navíc velmi progresivní, na hodně věcí se díváme stejně. A to je důležité, protože jsme nechtěli získat jen peníze, ale i partnera. Nechtěli jsme investora, který by profit realizoval za cenu omezování tvůrčí svobody a kreativity. Stejně tak jsme si vymínili, že investiční peníze nesmějí pocházet z odvětví typu herního průmyslu.

Znovuzrozený Igráček získal pro svého výrobce cenu