Mít v Praze auto je naprostá hloupost, říká švédský ekonom a novinář Grankvist

Švédský ekonom a novinář Per Grankvist

Švédský ekonom a novinář Per Grankvist Zdroj: Facebook

Per Grankvist představil na úterní přednášce v CAMPu švédský program Viable cities, pomocí kterého mají některá švédská města dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2030.
Per Grankvist je přesvědčený, že mít auto ve velkých městech je holý nesmysl.
3
Fotogalerie

Švédská města Stockholm, Göteborg a Malmö chtějí být do roku 2030 uhlíkově neutrální v rámci nového švédského programu Viable cities. Takový plán by mohl být vhodný i na Prahu, tvrdí švédský ekonom a novinář Per Grankvist. Vlastnit auto v Praze je ale podle něj holý nesmysl s nulovou efektivitou. Grankvist v úterý přednášel o svých vizích v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP). 

Přijel jste do Prahy prezentovat švédský program Viable cities. Jak podle vás mohou města dosáhnout uhlíkové neutrality?

Náš program Viable cities je jedním ze sedmnácti švédských inovativních programů a zároveň také tím největším. Hlavním cílem celého programu je, aby se zapojená města stala do roku 2030 uhlíkově neutrální, ale zatím neznáme přesný plán. Do programu se zapojuje mnoho odborníků a vědců. Každý z nich má jiné znalosti a mohou se inspirovat a učit navzájem. Nezkoušíme tedy jednu věc, ale zkoušíme jich několik najednou. Konkrétně ale cílíme na dopravu a hovoříme o mnohem snazších a levnějších variantách, než jsou automobily. Občas když hovoříme o budoucnosti, máme tendence říkat, jak všechno bude krásné, “zelené”, města budou čistá, auta budou elektrická a zkrátka všechno bude fantastické. Problém ale je, že tohle nikdy nemůžeme stoprocentně tvrdit, pokud v té době ještě nejsme. Všechno musí být podložené fakty. 

Je program Viable cities uplatnitelný i v Česku?

Naprosto. Všechno je o zdravém rozumu, musíme se neustále ptát na to, jak můžeme naše prostředí učinit lepším, jak můžeme pozvednout kvalitu našeho života. Zároveň je vždycky důležité hledat i jiné cesty a alternativy, než to, na co jsme zvyklí. Nemusíme vždy cestovat letadlem, ale můžeme někdy zvolit třeba cestu vlakem. Můžeme se také zamyslet nad tím, zda je nutné mít auto ve větších městech, jako je například Praha. Já osobně si myslím, že mít auto v Praze je prostě hloupost. Parkování je všude velmi obtížné a drahé, stejně tak provoz automobilu a tak dále. Dosáhnout lepší kvality života a “zelenějších” cest lze především skrze předávání informací našim dětem, být otevření a učit se od ostatních. 

Od koho se učíte vy? Kdo vás v poslední době nejvíc inspiroval?

Mohu uvést například mojí schůzku v minulém roce se skotskou vládou, kam jsem byl pozván, abych jim předložil svůj názor na obnovitelné zdroje a energetiku ve Skotsku. Bylo to velmi zdlouhavé, oni povídali o tom, jak to u nich funguje a o spoustě zdánlivě nedůležitých věcí. Nicméně tohle všechno napomohlo našemu vzájemnému porozumění a v mnohém mě obohatili. Rozhodně není cesta přijít a říct: „Ahoj, já jsem ze Švédska a všechno byste měli dělat tak, jako to děláme my. Všechno totiž děláme lépe než vy.” A bohužel někteří Švédové takové tendence mají. Nejdůležitější je vždycky všechny projekty lokalizovat, tvořit je pro konkrétní místo. 

Které lidské činnosti vytvářejí ve městech největší uhlíkovou stopu?

V prvé řadě je to množství zvířat, které jíme. To je opravdu velká část ze všech emisí, které produkujeme. Potom to jsou samozřejmě továrny, doprava a další. Co se týká masivní spotřeby masa, můžeme si připomenout vzpomínky našich rodičů, prarodičů a starších generací, kteří například nebyli zvyklí jíst maso k večeři a obecně tak často, jako jsme zvyklí dnes. Mimo masivní spotřebu masa je také velkým problémem doprava. Pokud žijeme ve velkých městech, máme několik možností, jak se kamkoliv dopravit. Ve chvíli, kdy budeme používat kola, hromadnou dopravu, budeme na tom o mnoho lépe. Pokud chceme snížit emise, musíme jít po kvalitě. Ve chvíli, kdy lidé budou kupovat věci z druhé ruky a nebo budou utrácet pouze za kvalitní udržitelné produkty, pak bude společnost na cestě k nulovým emisím. Všechno je to o jednotlivých rozhodnutích nás všech.

Co by podle vás mohlo více motivovat lidi, aby používali hromadnou nebo sdílenou dopravu?

Domnívám se, že je dovoleno být trochu sobecký, ale zároveň je nutné o věcech přemýšlet. Můžu se například rozhodnout, že se budu po městě pohybovat pouze na kole, protože jsem přesvědčen, že to prospívá mému zdraví. Jiní budou zase používat kolo kvůli bezpečnější dopravě v těchto pandemických časech. Zhruba před sedmi lety, kdy jsme ještě měli se ženou auto, mi žena povídá: „Musíme se ho zbavit, abychom chránili planetu, a když se budeme muset někam dostat, můžeme si vždycky vzít taxíka.” A tak jsem si to spočítal a zjistil jsem, že brát si taxíka vyjde pořád mnohem levněji, než vlastnit auto ve Stockholmu. Nejde o to najednou změnit všechno. Musíme začít od těch malých věcí a pomalu se dostávat k větším.

Problémem je také rozrůstání měst do krajiny a zastavování zelených ploch ve městech. Jak tomu zabránit?

Myslím, že i pandemická doba ukázala, že lidé potřebují přírodu, potřebují zeleň, která zároveň velmi prospívá našemu duševnímu zdraví. Během lockdownu jsme si uvědomili, jak dobré je mít v blízkosti bytu nějaký park, kam se můžeme jít projít či proběhnout a mít na očích kusy přírody. Parky a stromy ve městech jsou důležité nejen z důvodu lepšího vzduchu, ale i kvůli našemu duševnímu zdraví. Stále bychom si měli klást otázku, jak být co nejvíce efektivní v našich městech. Co se týká prostoru v našich městech, tak například automobily určitě efektivní nejsou a nikdy nebudou v žádném městě nikde na světě. Mnohem efektivnější jsou vlaky, autobusy, nebo kola a podobně. 

Nejen města, ale i řada společností tvrdí, že se stanou do dvacet až třiceti let naprosto uhlíkově neutrální. Jsou to realistické plány?

To se samozřejmě velmi těžko posuzuje, protože to záleží na jednotlivých případech. Ale jediné co mohu říci je, že existuje mnoho nesmyslných plánů, které nejsou podložené žádnými projekty, a jsou tak zcela irelevantní. Firmy takové věci dělají z marketingových důvodů. Marketing je o tom, umět věci prodávat, nikoliv o tom, změnit chování nakupujících. V případě, že firmy sdělují světu takto velkolepé plány, pak bych se ptal: „Ukažte mi vaše peníze, váš konkrétní plán, kolik peněz do toho budete investovat”, protože pokud chcete přejít například z klasické elektřiny na zelenou, bude to dražší přibližně o sedm procent. 

Per Grankvist (44)
  • švédský novinář a ekonom zabývající se udržitelností
  • napsal čtyři knihy a několik esejů
  • v knize CSR v praxi (2009) pojednává o roli firem ve společnosti a o tom, jak vydělávají peníze převzetím odpovědnosti; je založena na studiích 500 společností