Morales se stal obětí vlastního úspěchu, říká český ambasador | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Morales se stal obětí vlastního úspěchu, odpor vůči němu rostl deset let, říká český ambasador v Bolívii

bru, tzv

Nepokoje v Bolívii mají jiné kořeny než nedávné bouře v dalších latinskoamerických zemích. Zatímco například v Chile jsou motivovány sociálními rozdíly, v Bolívii jde o boj opozice s establishmentem, říká český velvyslanec v zemi Josef Hlobil.

Prezident Evo Morales po 14 letech v čele země podal demisi a odletěl do Mexika. Avizuje návrat „s větší silou a energií“. Bude se Morales snažit řídit vývoj ve své zemi na dálku?

Bývalý prezident Evo Morales vzkázal svým příznivcům z mexického azylu, že „se vrátí a bude ještě silnější“. Pro jistotu ale dodal, že se vrátí, „když si to národ bude přát“. Je nabíledni, že se bude snažit do dění v Bolívii zasahovat. Jenže je otázkou, nakolik může být jeho ingerence účinná. Bolívie se topí v násilí, spolupráce standardních politických struktur je silně narušená, emoce vypjaté a stát funguje pouze částečně. 

Prozatímní prezidentka Jeanine Áñezová se snaží vládnout alespoň tak, jak jí to okolnosti dovolují. Konstituovala prozatímní vládu, vyměnila velitele policie a ozbrojených sil a připravuje svobodné volby. Exprezidentu Moralesovi na jeho výzvu vzkázala, že se může vrátit, ale bude se muset zodpovídat nejen z podvodů v posledních volbách, ale bude muset složit účty i za celé období svého prezidentování.

Pravděpodobnost, že by se Morales v dohledné době do Bolívie vrátil, je podle mého názoru téměř nulová. Spíš bude prozatímní vládě „okopávat“ kotníky a výzvami svým příznivcům komplikovat práci prozatímní vlády a přípravu nových voleb.

Morales dal už v minulosti občanům i opozici mnoho důvodů k nespokojenosti, i jeho kandidatura ve volbách byla v rozporu s ústavou. Proč se rozbuškou k masovým nepokojům stalo až nedávné oznámení výsledků voleb?

Větší či menší nespokojenost s vládou Evo Moralese se v Bolívii projevovala po celou dobu jeho vládnutí. Nicméně v únoru 2016 proběhlo lidové referendum, které se občanů ptalo, zda by měl Morales počtvrté kandidovat na prezidenta. A výsledek ukázal, že nadpoloviční většina dotázaných s jeho čtvrtým mandátem nesouhlasila. Morales však tento výsledek nerespektoval, referendum označil za nezávazné a odmítl se jím řídit.

Od té doby protesty proti jeho vládě postupně zesilovaly a vygradovaly dne 10. listopadu po zveřejnění předběžné zprávy auditního týmu Organizace amerických států, který na žádost bolivijské vlády přicestoval do země, aby provedl audit volebních výsledků. Tato zpráva poukázala na řadu nesrovnalostí ať už během předvolební kampaně, tak při samotném sčítání hlasů. A právě tato zpráva byla skutečně spouštěcím impulzem obrovské vlny nespokojenosti s Moralesem a jeho stylem vládnutí. Ve svém důsledku vedla k odchodu Moralese do exilu. 

Jaké jsou dlouhodobější příčiny krize v zemi?

Bolívie patří mezi nejchudší země na kontinentu. V historii se zde vystřídala řada vlád včetně vojenských diktatur, které se pramálo staraly o blaho Bolivijců. Některé se dostaly k moci pučem, některé v demokratických volbách jako Evo Morales. V politickém životě mu pomáhal jeho indiánský původ, antiamerické vymezení a podpora pěstování koky.

Zpočátku byla jeho vláda vnímána dobře, což potvrdila i dvě referenda v roce 2008. Tehdy nejprve rozhodla, že Morales nadále setrvá v úřadě, a posléze podpořila také vydání nové ústavy. Ta vešla v platnost v únoru 2009 a kromě větší autonomie pro jednotlivé regiony přinesla také zvýhodnění místním domorodým indiánům, kteří mezi Bolivijci tvoří etnickou většinu.

Zdá se tedy, že přinejmenším zpočátku měl Morales v zemi silnou podporu...

Jenže postupně se Morales stával obětí vlastního úspěchu a touha udržet si moc začala dominovat jeho stylu vládnutí. Především v poslední době dokázal s pomocí Parlamentu, kde jeho strana měla většinu, prosadit na klíčová místa v celé státní správě „svoje“ lidi, kteří dělali to, co vyhovovalo prezidentovi. To je i případ členů Nejvyššího volebního soudu, kteří schválili pochybné sčítání hlasů, předtím i Ústavního soudu, který schválil protiústavní čtvrtou nominaci. Výměna Moralesových lidí přinejmenším v těchto institucích je tedy klíčovým úkolem prozatímní vlády.

Problém vládnutí Evo Moralese spočívá kromě jiného také v jeho arogantním přístupu k vlastnímu lidu, v nerespektování zákonů a ústavy. Zákony interpretoval dle svých potřeb a oháněl se přitom potřebami lidu. S opozicí nekomunikoval, s lidem už vůbec ne a praktikoval nepotizmus nejhrubšího zrna. 

Dalším rysem jeho vlády posledních let bylo ovládnutí prakticky všech státních médií. Před posledními volbami to podle billboardů, plakátů a médií vypadalo, že v Bolívii existuje pouze jedna politická strana – prezidentská Movimiento al Socialismo – Instrumento Político por la Soberanía de los Pueblos (Hnutí za socializmus – Politický nástroj za svrchovanost národů, zkráceně MAS). Ostatní politické subjekty a jejich představitelé se do celostátních médií dostávali zřídka, v poslední době téměř vůbec, často byli napadáni a očerňováni. Dalo by se říci, že Bolivijci už měli dost tohoto způsobu vlády MAS. Přinejmenším jedno desetiletí rostl odpor a nesouhlas se způsobem Moralesova působení v nejvyšší funkci. Ten vyvrcholil ve volbách 20. října a bohužel v následných rozsáhlých nepokojích.

Do čela Bolívie se nyní postavila senátorka Jeanine Áñezová, která jako jediná členka vedení parlamentu neodstoupila. Má tato opoziční politička šanci stabilizovat situaci a dovést zemi k předčasným volbám?

Jeanine Áñezová uplatnila ústavní sukcesi na volné místo prezidenta, které vzniklo v důsledku rezignací a azylu prezidenta a viceprezidenta a díky rezignacím předsedů Senátu a Poslanecké sněmovny. Áñezová jako místopředsedkyně Senátu byla v daném okamžiku nejvyšší ústavní činitelkou, která nepodala demisi.

Jako prozatímní prezidentka jmenovala prozatímní vládu s 11 ministry a zahájila jednání s politickými subjekty s cílem řešit situaci v zemi, zastavit násilí a vypsat nové volby. Jenže nové volby nelze dělat ve starých podmínkách. Napřed musí vyměnit členy Nejvyššího volebního soudu, kteří se měli podílet na volebních podvodech, a také členy Ústavního soudu, který v rozporu s ústavou umožnil Moralesovi čtvrtou kandidaturu. Budiž řečeno, že členy těchto dvou těles, nebo alespoň většinu z nich, jmenoval do funkcí sám Morales.

Prozatímní prezidentka Áñezová se k novým úkolům postavila velmi razantně a zdá se, že by mohla vyvést zemi ze současného marasmu. Zdali se jí to podaří, ukáže až čas. Musíme počkat na nové volby a na nové rozložení sil, které budou utvářet post-moralesovskou Bolívii.

Vidíte nějakou spojitost mezi nepokoji v Bolívii a jiných latinskoamerických zemích, v Chile či Venezuele?

V celé řadě latinskoamerických zemí pozorujeme sociální neklid a tenzi. Bolívie není výjimkou. Ale zatímco v některých zemích jsou nepokoje motivovány sociálními rozdíly, jako například nyní v Chile nebo před nedávnem v Ekvádoru, jde v Bolívii – byť také chudé a s velkými sociálními rozdíly – o politický boj opozice s establishmentem. V tomto případě se široké vrstvy vedené opozičními představiteli vypořádaly s politickou elitou reprezentovanou stranou MAS a s Moralesem v jejím čele. Byť „vypořádaly“ není úplně na místě, protože tento proces pořád trvá a je otázka, jestli jej nové volby ukončí.

Pokud jde o Venezuelu, za vlády Moralese panovaly mezi oběma zeměmi vztahy víc než bratrské. Prezident Maduro také označil události v Bolívii za puč. Je zajímavé, že jedním z prvních kroků nové bolivijské ministryně zahraničí bylo vypovězení 725 kubánských občanů („lékařů“) a diplomatů z venezuelského zastupitelského úřadu v La Pazu. Prozatímní prezidentka Áñezová požádala prozatímního venezuelského prezidenta Juana Guaidóa, aby do Bolívie vyslal svého zástupce.

Mají nepokoje v Bolívii nějaký vliv na vztah s ČR, na investice? Jsou v zemi nějaké české investice?

I přes značnou geografickou vzdálenost udržuje naše země s Bolívií celou paletu styků, počínaje samozřejmě diplomatickými, přes obchodní, kulturní až po poskytování vládních stipendií. V Bolívii také žije aktivní česká diaspora, která má zájem o dění v naší vlasti.

Současné nepokoje samozřejmě nepřispívají k rozvoji našich vztahů, ale určitě nebudou trvat věčně a Bolívie se vrátí k ústavnímu pořádku. V budoucnu s ní počítáme jako se zajímavým obchodním partnerem, který může - po uklidnění situace - našim firmám nabídnout řadu příležitostí.

 

Autor: bru, tzv
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!