Na Hradě sedí ruský výsadek, člověka to zaskočí, říká kandidát na prezidenta Pavel Fischer

Předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer

Předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer Zdroj: E15 Michael Tomeš

Předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer
2
Fotogalerie

Kandidát na post prezidenta republiky a senátor Pavel Fischer v rozhovoru pro web INFO.cz hovoří o dědictví komunismu, selhání polistopadové politiky, jeho politických vzorch, anebo rozdílech mezi životem ve velkých městech a na venkově. A třeba na adresu Miloše Zemana říká toto: „Mohu vám říct, že člověka zaskočí, jak vážné nebezpečí státu hrozí, když na Hradě sedí ruský výsadek.“

Když jste kandidoval na prezidenta v roce 2018, obdržel jste v prvním kole něco přes 526 tisíc hlasů, což pro vás sice znamenalo třetí místo, avšak na postup do druhého kola vám scházelo více jak 800 tisíc hlasů. Proč si myslíte, že by to napodruhé mělo skončit nějak výrazně jinak?

Každá kandidatura je unikátní. Mění se celková politická a společenská situace, do Evropy se vrátila válka a tato republika potřebuje prezidenta, který bude fungovat od první minuty. Prezidenta, který rozumí zahraniční politice, protože bez diplomacie a také bez schopnosti číst i bezpečnostní hrozby se nikam neposuneme. A potřebujeme také prezidenta, který bude umět od první minuty pracovat s vládou. Já toto všechno nabízím – a proto opět kandiduji.

Patříte mezi konzervativně ukotvené politiky, když se ohlédnete za naší minulostí, jak byste odpověděl na otázku, co by bylo dobré v této zemi uchovat, konzervovat?

Pod moji nominaci se podepsalo dvaatřicet senátorů a dvacet poslanců, je jich tedy několikanásobně více, než je potřeba. A pokud mluvíte o tom, co bych konzervoval, představuju si, že doma zavařuju marmeládu. Z hlediska politického jsem ale v každém případě přesvědčený, že ne všechno, co vypadá jako revoluce, může přinášet dobré výsledky. Zrovna tak ne všechno, co vypadá jako pokrok, musí být nutně dobré.

Proto s úctou naslouchám lidem, kteří pocházejí například z tradičních podnikatelských rodů, lidem, kteří něco vybudovali nebo něco převzali po předcích a dále to rozvíjejí. Protože ztělesňují hodnoty, které jsou pro mě důležité. Takže zatímco při konzervování bych se raději schoval do kuchyně, ve veřejném životě bych kladl důraz na lidskou odpovědnost a svobodu. A vše ostatní bych nechal nálepkovat experty. Já to nedělám.

Kandidáti na prezidenta: Pavel Fischer

Video placeholde
• Videohub

Jak vlastně hodnotíte těch třicet polistopadových let?

To je otázka za milion, ale pokusím se odpovědět krátce. Rok 1989 znamenal naprostý přelom v tom, jak fungovala naše společnost. Byla tady ideologie vládnoucí strany, učili jsme se, že vztahy ve společnosti jsou založeny na třídním boji, tedy na třídní nenávisti – a tohle všechno rokem 1989 spadlo. Spadlo to z nás jako falešné oblečení, které bylo už docela dlouho děravé. My sami jsme těm kulisám už dlouho nevěřili.

Pro mě osobně byl rok 1989 zásadní obrat, který nás otevřel světu. Vývoj, který potom nastal, byl přirozeně ztížený tím, že jsme celou řadu osobností, ale také institucí, teprve hledali. Tudíž se dělala spousta chyb. Sám jsem byl v roce 1989 student, takže mám možnost se na to dívat očima tehdy mladého člověka. A je fakt, že naše sny a naše očekávání politická reprezentace plnila pomalu a postupně.

S tím souvisí zásadní téma české politiky posledních více jak deseti let – nástup nových protestních a populistických stran. A ten by nebyl možný bez selhání tradičních politických stran, ještě podstatnější možná ale je, že je tady obrovské množství lidí, kteří žijí převážně na malých městech a na venkově, do jejichž životů se – jednoduše řečeno – polistopadová prosperita zas tak nepropsala…

Když se podíváte na seznam mých prezidentských priorit, které najdete na mých internetových stránkách, zjistíte, že je tam důraz také na zaostávající regiony. Tomuto tématu věnujeme velkou pozornost také v Senátu, máme zde tým, který se této problematice systematicky věnuje. Já sám jsem opakovaně s kolegou Zbyňkem Linhartem například řešil, jak pomoci Děčínsku, kde byl zvolen senátorem. Senátor Linhart je navíc dlouholetý zastupitel Krásné Lípy a její bývalý starosta, takže velmi dobře ví, že periferie potřebuje něco úplně jiného než jen tabulky na ministerstvech.

Dokonce i ty tabulky ukazují, že současný přístup nefunguje. Když se podíváte na růst HDP a na schopnost toho regionu si přilepšovat, zjistíte, že se nůžky v čase neustále rozevírají. A není to už problém jedné vlády, je to systémový průšvih. Je to průšvih vládnutí. Z centra do periferií je strašně daleko. Ne kvůli tomu, že bychom tam nebyli schopni dojet za hodinu a půl, ale je tam pro nás daleko i mentálně. V širokém okolí není vysoká škola, ale třeba ani nemocnice, nemluvě o doktorech nebo zubařích. Lidé tam za lékaři dojíždějí třeba dvě hodiny, nebo rovnou jezdí za hranice.

Takže je to tak, jak říkáte: pokud je někde vidět selhání polistopadové politiky, je to na periferii. Nedávno jsem měl v Senátu na návštěvě děti z jedné malotřídky v Krkonoších. Když s nimi mluvíte, dochází vám, že zabezpečit dětem školní docházku v místě bydliště je vlastně civilizační úkol. Můžete samozřejmě naplánovat síť autobusů, které sváží děti třeba do čtyřicet kilometrů vzdálené školy, jenže ty děti pak vnímají místo, kde se narodily, tak, že není k životu.

Od malička vyrůstají v pocitu, že život je jinde. Když tam ale zřídíte a udržíte malotřídku, nejen že děti chodí do školy někam za roh, kde to všichni znají, ale zná je také celá vesnice, všichni také poznávají učitele nebo učitelku a váží si jejich práce, je tam také sociální kontrola a děti tam mají mimoškolní aktivity – a najednou je jasné, že každá koruna, kterou tam investujeme, se nám několikanásobně vrací v kvalitě života.

S tím souvisí další věc: jak chcete oslovit venkov? Nepřipadáte si spíše jako kandidát lidí, kteří žijí ve velkých městech?

Nejlepší zpětnou vazbou pro politika je test voleb. Pokud se podíváte na mé výsledky z minulé prezidentské volby, zjistíte, že jsem uspěl nejen ve městech, ale i na venkově. Dobře vím, že venkov potřebuje mít v nejvyšší politice lidi, kteří mu chtějí porozumět a kteří si uvědomují, že i venkov má mnoho co nabídnout. Lidí, kteří současně vědí, že venkov není jen idylická scéna z Babičky Boženy Němcové. Vždyť na venkově můžete vytvořit takovou úroveň kvality života, o které se nám ve městech jenom sní. Jsem přesvědčený, že toto všechno umím v kampani vnímat a pojmenovat.

„Nechci malovat černé scénáře, ale jeden realistický vám klidně řeknu. Můžeme tady mít osm skvělých kandidátů, každý bude mít mezi šesti a deseti procenty. Do druhého kola se tudíž dostanou dva kandidáti z radikálních nebo populistických stran, kteří budou mít třeba čtrnáct a osmnáct procent. Co jsem tady popsal, není vůbec politologicky vyloučený scénář.“ To řekl premiér Petra Fiala začátkem tohoto roku. Nepřispívá vaše kandidatura právě k tomuto scénáři, tedy ke drolení hlasů?

Petr Fiala je profesor politologie a já s ním rozhodně nechci polemizovat. My jsme ale ještě na startovním poli, ani pořádně nevíme, kdo všechno se nakonec vůbec bude kvalifikovat, kdo se za dva týdny do volby prezidenta na ministerstvu vnitra zaregistruje. Teprve pak bych se na to startovní pole podíval a začal se ptát jednotlivých kandidátů na jejich politické programy. Možná tam budou i tací, před kterými varuje Petr Fiala, ale zatím bych počkal, dělali bychom účet bez vrchního.

Koho považujete za svého hlavního soupeře a proč?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!