Svoje právě vydané šesté sólové album Šťastné dieťa natočila slovenská skladatelka, zpěvačka a producentka Katarzia tentokrát ryze akusticky a pod producentským dohledem Petra Ostrouchova. V Praze žijící umělkyně píše i scénickou a filmovou hudbu – je držitelkou slovenské divadelní ceny Dosky za hudbu k představení Antigona i autorkou hudby k seriálu Pozadí událostí. V této televizní sérii Jana Hřebejka se představila i jako herečka.
Jaká to byla zkušenost – přičichnout si k herectví?
Od Honzy Hřebejka a filmové společnosti Barletta to byla docela zábavná výzva, ale já jsem se při práci na seriálu soustředila hlavně na jeho hudební složku. Jsem sice z herecké rodiny, ale hraní mi nikdy nešlo a jako herečka se nijak neprožívám. V budoucnu už se určitě do hraní pouštět nebudu, nemám na to talent.
Postava, kterou jste v seriálu ztvárnila, byla hodně kontroverzní – hrála jste umělkyni, která kvůli touze po uplatnění neváhá opustit svého manžela i dítě. Jak jste tu ženu vnímala?
Myslím, že to, jak jsem tu roli měla hrát a jak byla ta postava pak interpretována, je přesný opak toho, jak by to téma mělo být vnímáno. Skloubit potřebu seberealizace, například tvorby, s mateřstvím, což je pro každou ženu full-time job, to je velké téma. Někdy se skutečně může stát, že to žena nezvládne a v očích společnosti selže. Ale je mínění společnosti důležitější než váš vlastní pohled na věc?
Sérii Pozadí událostí sledovaly týden co týden statisíce diváků. Jak jste vnímala zvýšený zájem o svou osobu?
Vlastně mě to spíš přimělo k tomu, abych se celkově stáhla z očí veřejnosti. Žiju si ve svém světě a popularitu nesnáším. Nezakládám si na tom, že mě na ulici pozná někdo cizí, spíš mě to vždycky vyděsí. Nechci být v centru pozornosti a mám v poslední době i alergii na sebeprezentaci a sociální sítě. Bere mi to čas, který potřebuju na důležitější věci, jež souvisejí s mým hudebním životem.
Dobře, ale vaši fanoušci se musejí nějak dozvědět, že máte novou desku a koncerty.
To je mi jasné, jenže to prodávání se na sociálkách mi dost vadí. Zatím se té praxi snažím přizpůsobit, protože to tak v téhle době zkrátka funguje, ale čekám, kdy se objeví něco míň otravného.
Na vašich starších albech se podepsala výrazná jména elektronické scény, Jonatán Pastirčák, Aid Kid nebo Oliver Torr. Novinku Šťastné dieťa jste ale natočila s Petrem Ostrouchovem, který jako producent stojí třeba za sólovými alby Vladimíra Mišíka nebo Lenky Dusilové. Jak se zrodila tahle pro mnohé překvapivá spolupráce?
S Petrem jsem se poprvé setkala, když editoval album kapely Korben Dallas se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu. Zpěvák Korben Dallas Juraj Benetin mě tehdy vzal s sebou do studia Sono, kde na desce pracovali. Potom jsme s Petrem natočili jednu kytarovou písničku, jmenuje se V noci a na nové desce se objevuje jako bonus. V době, kdy vznikala, jsem byla plná emocí – a myslím, že na té nahrávce zůstaly zachovány. Od pořízení té skladby jsme s Petrem vlastně jen čekali na vhodnou příležitost, abychom spolu natočili celé album.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
