Oldřich Bajer: Pro úspěch v módním byznysu musíme být pankáči

Spolumajitel e-shopu Zoot Oldřich Bajer

Spolumajitel e-shopu Zoot Oldřich Bajer Zdroj: Anna Vackova, E15

Prodej módy přes internet je podobně jako v potravinách teprve na začátku. Hlavně kvůli mnohem náročnější logistice, než je tomu například v elektru. Přesto se už v oboru vyprofiloval hráč, který se dal na sólový únik a nechal peloton hodně daleko za sebou. „Do tří let chceme být v objemu prodávané módy stejně velcí jako například tuzemské H&M,“ říká spolumajitel e-shopu Zoot Oldřich Bajer, který stál před lety také u začátků portálu Centrum.cz.

Je dlouhá cesta od budování internetového portálu k módě?

Vlastně ani ne, ale je pravda, že ještě před třemi lety jsem si nedokázal představit, že by mě móda mohla takhle bavit. Po prodeji Centrum.cz jsem chvíli zvažoval jinou oblast podnikání, ale postupně jsem došel k závěru, že internet je vlastně jediný obor, kde lze hledat něco nového a inovativního. A k módě nás s mým parťákem Láďou Trpákem dostaly naše manželky, které měly pocit, že v Česku není možné sehnat žádné originální kousky, tak jako třeba v Anglii. Já osobně jsem začal módu více vnímat právě během doby, kdy jsme žili s rodinou v Londýně. Člověka zaujme, že se tam všichni hezky oblékají. A když potkáváte hezky oblečené lidi, máte díky tomu lepší den.

Co je na prodeji oblečení přes internet nejtěžší?

Když se bavíme s lidmi ze všech možných e-shopů, vždycky dojdeme k logistice. Ve srovnání například s elektronikou je logistika v módě mnohem klikatější. A to kvůli variacím. Máte jedno typové tričko, to má ale několik barev a velikostí. Je tedy logisticky náročné, aby zákazník dostal, co si objednal. Klademe přitom důraz na to, aby chybovost byla nulová. Logistika je tedy pro nás řemeslně nejnáročnější cvičení. Stejně náročné je ale odhadnout, co budou lidé nakupovat příští rok, a podle toho objednat.

Jak vypadá takový odhad budoucího vkusu?

Kvůli tomu, že prodáváme novou módu, je náš nákupní proces naplánovaný na devět měsíců dopředu. Naši nákupčí teď objednávají kolekce na začátek příštího roku. Musí objednat správný mix značek, kategorií a barev a současně odhadnout trendy a náladu. To je nakonec na módě nejnáročnější. A není to know-how internetových ani kamenných obchodů, patří to prostě k módě jako takové. Když se nestrefíte, máte pak na skladě zboží, které nikdo nechce.

Čekal bych, že nejtěžší v on-line prodeji oblečení bude přesvědčit zákazníky, aby něco takového vůbec zkusili.

Díky našim Výdejnám radosti, které kombinují on-line a off-line svět, se nám daří tuto bariéru prorážet. Lidé s námi totiž nemají žádné riziko. Ani časové, ani finanční. Do výdejny si věci objednáte, vyzkoušíte a zaplatíte až to, co vám padne. Naší prací tedy je přesvědčit zákazníky k prvnímu polibku. Ale nám se to daří a díky tomu ve šroubovici stoupáme.

Kam až šroubovici vyšroubujete?

Tuto otázku si klademe také. Značky se nám už hlásí samy, jejich portfolio se rozšiřuje, a my tak nabízíme stále více věcí. Navíc jezdíme po světových veletrzích objevovat nové značky. Růst je ale daný tím, kolik je tu lidí a jak velký je trh. Módy se v Česku ročně prodá za šedesát miliard korun a my letos budeme mít tržby kolem 450 milionů. Takže potenciál tu určitě je. Navíc portfolio značek se bude neustále rozšiřovat i o ty známější. Nyní je to například New Look, jdeme i do prémiového segmentu. Jestliže teď prodáváme 250 značek, na letošní Vánoce máme plán jich mít 350. A příští rok dvojnásobek. Pestrostí budeme lidi magnetizovat ještě více. Do tří let chceme být v objemu prodávané módy stejně velcí jako například tuzemské H&M.

Cítíte nějaké limity růstu?

Jedním z nich samozřejmě je, kam se budou ubírat ostatní v on-line. Jak moc se na internetu rozjedou kamenné značky. Zda přijde velký konkurent ze zahraničí, nebo jestli vznikne na domácí půdě. Začínáme se soustřeďovat na to, jak s naším modelem jít do zahraničí. Náš potenciál růstu je ale zároveň v otevírání nových kategorií.

Krademe byznys aerolinkám, protože za módou se už nemusí cestovat

Na co kupující slyší?

Neříkáme lidem, jak se mají oblékat, ale dáváme jim na výběr. Troufnu si říct, že dáváme lidem na výběr tolik jako tři největší obchodní centra s módou v Praze. V nákupních centrech je ale jen pár značek, které se stále opakují. My sem přivážíme stovky značek. A v tom spočívá náš koncept demokratizace módy. Jsou to třeba malé značky, ale mají svůj styl a lidé se v tom vidí.

Kdo je pro vás konkurence? Komu přebíráte zákazníky?

Základním limitem našeho růstu je změna chování nakupujících. Náš růst je generovaný schopností rychle přesvědčit lidi k rychlé změně. Nám k tomu dramaticky pomáhají naše Výdejny radosti. Určitě pro nás nejsou konkurencí velké zavedené řetězce. K nám totiž chodí lidé, kteří čekali, až si konečně budou moci někde koupit něco jiného. Dříve kvůli tomu museli do Londýna. My však teď krademe byznys aerolinkám, protože za módou se už nemusí cestovat.

Do čeho nového se ještě pustíte?

Máme v hlavě spoustu nových segmentů, do nichž bychom se mohli se Zootem ještě pustit. Naštěstí ale máme teď tolik práce s dosavadním byznysem, že nestíháme nic jiného. Důležité hlavně je, abychom se nepřehřáli, nepustili z ruky kvalitu a nezačali dělat chyby. Chceme stále prodávat dobrou módu a nepřeskočit do nějaké hadrárny. Když začne e-shop dělat věci špatně, rozkřikne se to ještě rychleji než v off-line světě. A můžete rovnou zavřít krám.

Spolumajitel e-shopu Zoot Oldřich BajerSpolumajitel e-shopu Zoot Oldřich Bajer|Anna Vackova, E15

S jakým časovým horizontem jste se vlastně do Zootu pustil. Pomýšlíte už na exit?

Jsme teprve na začátku. A to je vzrušující, protože vůbec nevíme, co je před námi. Máme pocit, že se toho v tomto segmentu děje tolik, že toho bude hodně na práci i za deset let. Na druhé straně v internetu jde všechno rychle, takže uvidíme. Třeba za dva roky změní branži 3D tiskárny a my půjdeme od válu. Určitě se teď s nikým nebavíme o prodeji. Máme od začátku roku nasátý kapitál od 3TS Capital Partners, takže jsme spokojení. Za předem daných podmínek máme od nich navíc přislíbený další kapitál. Ale zatím to nepotřebujeme.

Peníze, které jste před lety získal po prodeji portálu Centrum.cz, dál úspěšně rozmnožujete, nebo se spíš odpařují v „mecenášských aktivitách“, jak jste sám nazval svou účast v kulturních podnicích typu Rock for People, Nouvelle Prague nebo Kašpárka v rohlíku?

Osobně nejsem nastaven na nějaké množení. Moje životní filozofie je mít spokojený a vyrovnaný život s rodinou, mít přátele, místo, kde žiji. Upřímně řečeno, když se tedy ptáte, jak jsem rozmnožil peníze, tak ani nevím. Dílem možná kvůli tomu, že přišla krize a něco odkousla, pak se ale zase něco podařilo. Spíš však proto, že to skutečně nesleduji. Investice do akcií nejsou můj svět.

Daří se vám propojovat módní byznys a kulturu?

Pojítkem módy a všech kulturních aktivit je kreativita. Ta je červenou nitkou proplétající se vším, o co se snažím. Dělat dennodenně s kreativními lidmi je naplňující, protože nemáte umělý svět a život. Stále vás to někam posouvá, otvírají se před vámi nová okénka, do kterých se koukáte.

Stát stále vymýšlí, jak podporovat relativně nekvalifikovanou práci a získávat lidi do učilišť. Pro nás je přitom člověk s gymnáziem mnohem lepší než ten, který je vyučený dělat stále dokola nějakou robotickou práci, kterou mu stejně časem roboti vezmou

Není tím, co v korporátních koncích byznysu nejvíce schází na úbytě, právě kreativita?

V korporátních koncích určitě. Ale digitální průmysl je zajímavý právě proto, že v něm převládají malé společnosti a mikrofirmy. A to je koncept. Určitě podporuje kreativitu a neubíjí ji.

Daří se tomuto byznysu v Česku?

V České republice je tento průmysl extrémně dotčený tím, že nejsou lidi. I Zoot silně závisí na tom, kolik se nám podaří přilákat excelentních programátorů nebo produktových odborníků. Stát stále vymýšlí, jak podporovat relativně nekvalifikovanou práci a získávat lidi do učilišť. Pro nás je přitom člověk s gymnáziem mnohem lepší než ten, který je vyučený dělat stále dokola nějakou robotickou práci, kterou mu stejně časem roboti vezmou.

Když se člověk rozhlíží po vašich kancelářích, nevypadají zrovna tradičně. Je to součástí toho, jak neupadnout do osidel korporátu?

Říkáme tomu pankáčství. Ale jak říká principál Kašpárka v rohlíku David Dvořák, pankáčství má hodně silná pravidla. Není to anarchie. Jsme pankáči v uvažování. Musíme být. Jsme kreativní byznys. Spojení internetu a módy navíc vyžaduje mnohem větší dávku kreativity než jinde. Pankáči musíme být, protože kdybychom byli firmou hrající si na korporát, nikam to nedotáhneme. Musíme objevovat nové cesty a překvapovat zákazníky, aby je to s námi dál bavilo.

Oldřich Bajer (38)

Vystudoval Dopravní fakultu Univerzity Pardubice. Ještě v devadesátých letech spoluzakládal portál Centrum.cz. Po jeho prodeji se angažoval například ve festivalu Rock for People nebo v „bejbypankovém“ projektu Kašpárek v rohlíku. V posledních třech letech dává nejvíc sil do rozvoje e-shopu Zoot.