E15: Metanolová aféra z podzimu 2012 stála život pět desítek lidí. Stát kvůli tomu tehdy na tři týdny vyhlásil prohibici na lihoviny s 20 a více procenty alkoholu. Jaké škody to pro vás znamenalo?
Ztráty na tržbách dosáhly sto milionů korun. Co se týče hospodářského výsledku, prohibice pro nás znamenala ztrátu v řádech desítek milionů. Ještě do září jsme přitom byli v zisku. Ztráta se skládala z několika oblastí – kromě výpadku tržeb a nákladů na mzdy zaměstnanců za několik dní, kdy jsme nevyráběli, jsme měli výdaje s překolkováním stovek tisíc kusů lihovin, webovou certifikací lihovin, zaplacenými, ale nerealizovanými letáky a dalšími administrativními poprohibičními náklady. V neposlední řadě jsme investovali do vysvětlující kampaně o bezpečnosti lihovin.
E15: Celková ztráta za předloňský rok nakonec dosáhla 24 milionů korun. Podařilo se vám z ní loni vymanit?
Tržby jsme loni měli 512 milionů korun, což je o 12 procent více než v roce 2012. Zisk před zdaněním činil 94 tisíc korun. Takže jsme to poprohibiční období nakonec překlenuli. Pro letošní rok máme v plánu zisk 14 milionů. Výsledky za první pololetí zatím nasvědčují tomu, že toho dosáhneme.
E15: Co jste pro to museli udělat?
O desítky milionů jsme zvýšili investice do podpory prodeje našich stěžejních značek a do inovací. Zkušenosti ukazují, že vyhrávají značky, které těsně po krizi investují a inovují. Loni jsme tak měli velkou kampaň na Starou mysliveckou a připomínací kampaň na Hanáckou vodku, v níž jsme kladli důraz na tradici. Zejména u českých značek totiž přiřazují spotřebitelé tradici velkou důležitost. To, že čeští konzumenti našim tradičním značkám věří, se ukázalo i u naší Vodky 42. V prohibičním roce 2012 prodeje nepoklesly a loni již opět pokračoval dřívější dvouciferný růst prodejů značky o 19 procent. Na loňské výsledky mělo pozitivní vliv i to, že jsme začali spolupracovat s novými zákazníky v zahraničí. Dlouhodobě se zaměřujeme na trhy, jako je Chile, kde jsme jedničkou v absintu, Austrálie či Mexiko. Největší a tradiční exportní trh Slovensko loni stoupl o pětinu.
E15: Po metanolové aféře stát činil kroky ve snaze další takové zabránit a mimo jiné byl schválen nový zákon o značení lihu. Je to krok správným směrem?
Každé omezení, které povede ke snížení nelegálního prodeje lihovin, je správné. Otázkou je, do jaké míry jsou jednotlivé kroky státních institucí funkční a potřebné.
E15: Například menší likérky říkají, že nový zákon je pro ně příliš přísný. Například půlmilionová kauce pro ně znamená až dvouletý čistý zisk, zatímco pro velké likérky je pět milionů jen malá část ročního zisku.
Nechci hodnotit, jestli je pět milionů či pět set tisíc správná hranice. Na druhé straně si každý podnikatel, který vykazuje zisk, může vzít bankovní garanci a kauci v hotovosti skládat u celního úřadu nemusí. Bankovní záruka vyjde řádově na pár tisíc korun ročně. Pokud tuto bankovní záruku podnikatelský subjekt neobdrží, je v jeho podnikání nejspíše něco zvláštního.
Místo zavedení striktního státního systému kontroly si stát zjednodušuje práci tím, že nařídí výrobcům pořízení kolkovacích strojů, kamerových systémů či duplicitních rodných listů.
E15: Menším likérkám také vadí, že se snížilo maximální plastové balení ze tří litrů na litr, zatímco u skleněných obalů třílitrovky zůstat mohly.
Toto je nepochybně krok správným směrem. Jak se ukázalo v metanolové kauze, jeden z největších problémů a nepochybně i daňových úniků byly právě tří- až pětilitrové plastové barely, ze kterých to pak někteří přelévali do lahví se značkovým alkoholem. Rovněž dobrým krokem je snížení minimálního objemu pro kolkování z deci na 0,06 litru.
E15: Také jste museli zavést kamerový systém v prostorách, kde se líh zpracovává. Kolik vás to stálo?
Do kamerového systému jsme investovali zhruba jeden milion korun. Veškerá tato opatření zvyšují náklady výrobcům, ale následně se promítnou do cen lihovin. Místo zavedení striktního státního systému kontroly si stát zjednodušuje práci tím, že nařídí výrobcům pořízení kolkovacích strojů, kamerových systémů či duplicitních rodných listů. Tato opatření bez zaangažovanosti státních orgánů nepovedou ke snížení černého trhu. Ten se jen přesune do míst, která nejsou pod sledovacím zařízením.
E15: Zákon o značení lihu je namířen proti daňovým únikům, ale politici ho prezentují i jako jedno z opatření, které má zabránit opakování metanolové aféry. Může tomu skutečně zabránit?
Zákon sám o sobě nezabrání, aby někdo v garáži nezačal míchat a stáčet alkohol. Navíc některá ustanovení byla šita horkou jehlou a teď se revidují. To je například případ technické specifikace sledovacích zařízení. Je potřebná důsledná kontrola koloběhu lihu, a to včetně toho technického. Je nutné, aby státní orgány, zejména celní úřady, konaly to, co mají ze zákona konat a za co je ze svých daní platíme. Dlouhodobá nečinnost vedla k tragickým událostem. A ani po nich si nejsem jistý – i na základě předávaných podnětů – zda si státní orgány plně uvědomují svou roli.
E15: Jakých podnětů?
Podnětů na určité produkty, které se prodávají na trhu a o nichž jsme přesvědčení, že nejsou v souladu s legislativou. Výrobků, u kterých podle nás může docházet k únikům daní.
E15: Může to být tím, že celníků je málo?
Hodnotit, zda počet celníků je dostačující, mi nepřísluší. Ale v době před metanolovou aférou se stačilo zaměřit na některou z vybraných restaurací a určitě bylo možné zjistit, jestli a jaké jsou tam daňové úniky. Jaké se tam prodávají lihoviny a odkud jsou dodávány. To je spíše otázka vůle nebo chtění než počtu lidí.
E15: Kterých lihovin se prohibice a pokles prodejů dotkly nejvíce?
Okamžitě po prohibici nejvíce propadla kategorie rumu a vodky. Je to logické. Jsou to dvě největší skupiny výrobků podle výše prodejů a výrobně poměrně jednoduché. Výrobci alkoholu s metanolem se proto logicky zaměřovali na ně.
E15: Změnili lidé po aféře své nákupní zvyky?
Nákupní chování spotřebitelů se po aféře podstatně změnilo. Dávají velký důraz na bezpečnost lihovin. Konzument méně kupuje u neprověřených prodejců a spíše nakupuje v renomovaných řetězcích známé a tradiční značky. Podle našich odhadů si například 46 procent konzumentů častěji než dříve koupí raději lahev lihoviny domů, než aby dotyčný alkohol konzumoval v restauraci. Odklon od konzumace v restauraci ale souvisí i s ekonomickou situací. Zároveň sledujeme odklon od levných neznačkových lihovin k těm tradičním.
E15: Když jste hovořil o vyšších nákladech promítajících se do cen, o kolik jste loni zdražili?
Ceny jsme v roce 2013 zvýšili v průměru o tři procenta. Nebylo to ale přímo úměrné dlouhodobě narůstajícím nákladům či investicím vynaloženým po metanolové aféře. Ceny zvyšujeme s ohledem na cenovou citlivost našich značek a co nám trh, primárně obchodní řetězce, dovolí.
E15: Letos ceny zvednete také?
V letošním roce jsme ceny zvyšovali minimálně. Další prostor pro růst cen lihovin ve vysoce konkurenčním prostředí nevidíme. Trh lihovin dnes charakterizuje uvážlivější spotřeba, větší příklon ke kvalitě za rozumnou cenu.
E15: Klesá naopak zájem o některé typy lihovin?
Situace na českém alkoholovém trhu se bude přibližovat standardu ve světě. Ještě částečně vzrostou zahraniční lihoviny, ale prim budou hrát stále tuzemské tradiční značky, jako je tuzemák, česká vodka, zelená, myslivec či slivovice. Například dramaticky klesá segment nízkoprocentních ovocných likérů, který zde před lety zavedl Berentzen. Dlouhodobý pokles vykazuje také skupina hořkých likérů v čele s fernetem.
E15: Také pivovarníci upozorňují, že Češi už nikdy nevypijí tolik piva jako v minulosti, než nynějších 142 litrů na hlavu a rok, i když jsou stále první na světě. Je to i zkušenost likérek?
Máme dvacet pět let po pádu socialismu a některé návyky z té doby se už nemohou nikdy vrátit. Budeme se stále více přibližovat západní Evropě. Lidé například nemohou tak často popíjet alkohol, protože častěji jezdí autem. Také ubylo lidí, kteří přišli z práce a dali si v restauraci deset piv. Před listopadem 1989 neměli příliš co dělat, tak chodili do hospod. Konzumenti dnes preferují zdravý životní styl. A když jdou do restaurace, chtějí si to vychutnat. Neplatí to jen o pivovarnické branži, ale i o té lihovarnické. Lidé chtějí větší kvalitu, služby a inovace. Stejně jako řada pivovarů v Česku investovala v minulosti do technologií a zvýšení kvality a stability piva, stejnou cestou jdeme i my. Loni jsme proto instalovali novou moderní linku za více než 55 milionů korun do výrobního závodu v Prostějově, která nám umožní vyrábět efektivně a být flexibilnější v požadavcích trhu.
Pavel Kadlec (43)
Absolvent Střední zemědělské školy Děčín a The Open University. V roce 1994 nastoupil do společnosti Drinks Union, pod niž od roku 1998 patřila i likérka Granette, a to pod dřívějším názvem KB Likér. Postupně prošel pozicemi ředitele divize lihovin, zástupce generálního ředitele a člena představenstva až po nynější pozici generálního ředitele Granette & Starorežná Distilleries.
