E15: Když jste nastoupil do Správy státních hmotných rezerv, nechal jste se slyšet, že na vás ze skříní vypadává jeden kostlivec za druhým. Jakého máte na stole teď ?
To jste charakterizoval správně. Téměř jakákoli smlouva pro mě byla překvapením. Od té doby se některé věci vylepšily, na druhé straně je rok krátký na to, aby se kormidlo výrazně pootočilo. Do mého příchodu tu panoval princip, že v zásadě všechny smlouvy se uzavíraly na dobu neurčitou. Výjimkou nejsou ani smlouvy z počátku devadesátých let s několika desítkami dodatků. Podle mě potřebuje zhruba 80 procent smluv dílčí úpravy, zbylých 20 procent vyžaduje výraznější vylepšení. Není to jednoduchý proces, složité je vůbec zahájit jednání s druhou stranou.
E15: Dají se ty smlouvy vypovědět?
Mým cílem jsou nyní dvě systémové změny. Především nové smlouvy zásadně uzavíráme na dobu určitou, většinou na tři roky s opcí na další rok. U starších smluv na dobu neurčitou otvíráme jednání s partnery o úpravě tak, aby se pozice státu zlepšila. Několik dodatků už se nám podařilo uzavřít. Příkladem jsou firmy z oblasti potravinářství, například Navos nebo Zeten, které pro nás ochraňují obilí.
E15: Podařilo se platnost těch smluv nějak ohraničit, nebo jsou stále na věčné časy?
Mým cílem je zlepšit pozici státu v několika momentech. Zaprvé zlepšit sankční ujednání. Zadruhé hmotné rezervy mají sloužit při nějaké krizi, čili musíme mít přesně stanoveno, jakým způsobem se bude komodita vyskladňovat v případě krize. Ve smlouvách musí být také pravidlo, co se stane, jestliže se ta smlouva – ať už z jakýchkoli důvodů – ukončí. Měníme také způsob plateb, přestáváme platit zálohově, nebo další provozní a kontrolní ujednání.
E15: Jeví partneři ochotu přistoupit na tyto změny?
O dodatcích jsme začali debatovat někdy loni v dubnu. A na moje gusto máme zatím velice málo uzavřených nových dodatků. Asi čtyři. Ale nepoužil bych pro partnery slovo neochota. Ty změny jsou pro firmy poměrně zásadní a musí si je na své straně pořádně prověřit. Ještě je tu jedna věc, a tou je pojištění. Nebylo tady zvykem, aby hmotné rezervy u ochraňovatelů byly na základě smlouvy pojištěny. Nyní to zavádíme jako povinnost.
E15: Zmínil jste firmu Navos. Ta se jako dcera Agrofertu hojně propírala v médiích, neboť výhodně obchodovala se státním obilím. Zarazil to dodatek?
To je další významná změna. Dodatek například nově určuje přiměřené pojištění ve výši 30 procent z hodnoty obilí. Jde prostě o to mít jistotu finanční náhrady v případě nějakého znehodnocení obilí ve skladech, které jsou rozesety po celé republice. Předtím jsme vůbec netušili, jestli ty hodnoty jsou pojištěny. Obchodovat s obilím mohou nadále jedině s naším souhlasem. Pokud se dělá obměna obilí, musejí do 24 hodin naskladnit to, co vyskladnili. Obchodům, které nebyly v minulosti pod naší kontrolou, jsme se snažili úplně vyhnout. A doplňuji podstatnou věc, ten dodatek si můžete najít na našem webu, což nebylo zvykem.
E15: Právě že z laického pohledu moc výhodně nevypadá. Pochopil jsem správně, že firma musí držet povinně jen zhruba polovinu nasmlouvaného obilí?
Ale tak to není. Navos pro nás nic nedrží. Obilí v jejich skladech patří státu, oni se starají o jeho obměnu a řádné uskladnění. Otázka minima a maxima je otázkou spíše rezervace kapacit. Kdybychom se rozhodli dokupovat obilí, aby prostě bylo kde uskladnit. Proti minulé smlouvě je v tomto dodatku opravdu hodně změn. A musím říci, že jednání nebylo vždy jednoduché, a to pro žádnou ze stran.
E15: Obecně ke smlouvám: stále mi připadá, že taháte za kratší konec provazu. Co byste dělal, kdyby vaši partneři na žádná jednání o změně smluv nepřistoupili?
To je velmi jednoduché. Pokud se firma neztotožní s filozofií správy, tak jak ji teď nastavujeme, budeme tyto zakázky nově soutěžit. Budu hledat nástroje, aby hmotné rezervy byly nedotknutelné a mohly v případě krize sloužit občanům. A abych také jako občan mohl klidně spát a věděl, že pokud dojde na nějaký krizový scénář, budeme mít vše dostupné. Vypovězení smlouvy je ale až krajní řešení. Nejprve hledáme férové narovnání smluv. Čeká nás ale ještě pekelný kus práce.
E15: Čím si vysvětlujete, že tu byl takový nepořádek?
Na to neumím odpovědět. Nevím, jaký byl styl práce mých předchůdců, jak tady pracovali právníci a tak dále. Ale je tady celá řada lidí, kteří tu vždy odváděli kus poctivé práce. Minulost musíte hodnotit vy jako novinář.
E15: Pak jste sem přišel a zjistil, že je to ještě horší, než to působí v médiích?
Skoro bych to takto řekl. Je třeba správu otevřít a ukázat, že děláme spoustu pozitivních věcí pro veřejnost. Vadí mi řada smluv, ale přesto jsem byl potěšen, jak jsme připraveni v krizích rychle a kvalitně zareagovat našimi pohotovostními zásobami. Jak je systém propracovaný.
E15: Jsou nové smlouvy pro stát výhodné i ekonomicky? Šetříte na tom?
Když vypisujeme nová výběrová řízení, dosahujeme proti minulosti úspor. Teď jsme například vypisovali tendr na máslo. Nešli jsme přitom cestou jediné soutěže jako v minulosti, ale zadali jsme šest dílčích zakázek. Podařilo se nám cenu snížit výrazně. Podobně dopadly dvě zakázky na sýry, kde je úspora proti předpokládané ceně až 60 procent.
E15: Chystáte další podobné zakázky?
Chystáme poměrně velkou skupinu tendrů, a to v oblasti potravinářství i ostatních komodit. Budeme dokupovat například tisíc tun zmrazeného masa, čočku a tak dále. Je toho dost.
E15: Chodíte do partnerských skladů na revize, abyste se přesvědčili, že tam to množství je?
Ano, potřebujeme v každém okamžiku vědět, zda to, za co platíme, je řádně vykonáváno. Tedy aby ve skladech bylo neustále správné množství a kvalita příslušné komodity. Posílili jsme proto naše oddělení kontroly a výrazně zvýšili počet kontrol. Jen loni jich bylo padesát.
E15: Našli jste nějaké zásadní chyby?
Když budu mluvit o stěžejních pochybeních, byla to firma Viktoriagruppe, kde naše kontroly zjistily chybějící naftu. Kontrola může být buď plánovaná, nebo neplánovaná. Jakou byste jako předseda preferoval vy?
E15: Přepady.
Zcela správně. A to před mým příchodem také nebylo zvykem, kontroly se většinou partnerům hlásily dlouho dopředu.
E15: Kvůli insolvenčnímu řízení se zmíněnou firmou Viktoriagruppe má nyní Česká republika zablokovanou část zásob motorové nafty v bavorském Kraillingu. Přes veškerou snahu to nevypadá na brzké stěhování nafty do Česka. Vnímáte zpětně jako chybu, že část českých hmotných rezerv byla uskladněna v zahraničí?
Jde o to, jak kvalitně je napsaná smlouva a jak minimalizuje rizika. Uděláme vše pro to, aby tyto zásoby byly odvezeny do České republiky. Nepředpokládám, že budeme uskladňovat nějaké další hmotné rezervy v Německu nebo někde jinde v zahraničí. Ale obecně řečeno, že se zásoby jednotlivých členských států Evropské unie skladují na území sousedního státu, je přípustná praxe v souladu s unijní legislativou.
E15: Nemáte strach, že se některé insolvenční kauzy táhnou léta bez nějakého hmatatelného výsledku?
Nepředbíhal bych. Ale vypadá to na dlouhý spor.
Přesné komoditní složení je citlivá informace a já nechci ohrozit svou bezpečnostní prověrku. Obecně ale mohu říct, že skutečně hledáme možné proměny našeho sortimentu tak, aby odpovídal 21. století
E15: Našel jste v nouzových zásobách státu z hlediska 21. století nějaké zastaralé absurdity?
Víte, přesné komoditní složení je citlivá informace a já nechci ohrozit svou bezpečnostní prověrku. Obecně ale mohu říct, že s ministerstvy průmyslu a zemědělství skutečně hledáme možné proměny našeho sortimentu tak, aby odpovídal 21. století.
E15: Měl jsem na mysli nějakou zajímavost, vyloženou nepotřebnost, třeba podkovy pro koně nebo krumpáče?
To ne, položky se neustále aktualizují podle požadavků ministerstev. Ale zmíním provizorní mosty. Mostní provizoria, kterých máme nyní přes šest kilometrů, byla vyráběna od konce padesátých let a jejich průměrné stáří je kolem 40 let. Chceme mluvit o jejich obměně. Ty konstrukce jsou ve výborném stavu a vypadají jako nové, ale dnes jsou lehčí materiály, jsou jinak sestavené, nehlučí při přejíždění aut a tak dále. Podobně debatujeme o lávkách pro pěší, které vůbec nemáme.
E15: Co ještě nemáte a chtěli byste mít? Jestli to není tajné.
Nemáme mosty pro koridory. Technický rozvoj na železnici šel rychleji než obměna ve hmotných rezervách. A řeknu vám přece jen jednu zajímavost, o které nyní debatujeme. Líbí se mi model, který mají ve Slovinsku. Místo zmrazeného masa tam mají ve státních rezervách živé stádo. Díky tomu nemusejí řešit každou chvíli obměnu masa, protože ve stádu je tato obměna přirozená. Bavil jsem se o tom i s kolegou na Slovensku, kde jsou v této diskuzi dále. Budeme hledat cestu, aby to bylo ekonomicky zajímavé. Co bude na konci, uvidíme zhruba za dva roky.
Pavel Švagr (52)
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Následujících deset let působil na Katedře drobného podnikání a Katedře managementu VŠE, zároveň v letech 1998–2000 pracoval jako poradce ministra pro místní rozvoj. V roce 2000 stál u zrodu Státního fondu dopravní infrastruktury a do roku 2007 byl jeho ředitelem. V červenci 2008 se stal náměstkem ředitele pro ekonomiku na Správě železniční dopravní cesty. V říjnu téhož roku nastoupil na České dráhy jako poradce ekonomického náměstka. Představenstvo ČD ho poté v květnu 2009 jmenovalo do funkce náměstka generálního ředitele pro personální záležitosti. V této funkci působil až do srpna 2013. Krátce byl také členem představenstva ČD. Jako dopravní expert spolupracuje s několika vysokými školami.
